Režie:
Jaroslav SoukupKamera:
Vladimír SmutnýHudba:
Zdeněk BartákHrají:
Marek Vašut, Zlata Adamovská, Jiří Bartoška, Karel Greif, Vladimír Ráž, Lukáš Vaculík, Michaela Kuklová, Pavel Nový, Boris Rösner, Antonín Procházka (více)Obsahy(1)
Slavné souboje srdcem i pistolí dvou slavných osobností – Alexandra Sergejeviče Puškina a Giacoma Casanovy... V povídkovém filmu Divoká srdce se v první části s názvem "Dlužný výstřel" setkáváme s A. S. Puškinem (M. Vašut), který se nechává vmanipulovat do předem ztraceného souboje s dvorským švihákem d’Anthesem (K. Greif). Tím napodobí hrdinu ze svého dalšího díla, jež noc před osudným soubojem dokončuje. Ústřední postavou druhé povídky "Divoký páv" je pak Giacomo Casanova (B. Rösner), který na sklonku života na zámku v Duchcově sepisuje své paměti. Vzpomíná na útěk ze žaláře, na touhu po svobodě, na své lásky, a nakonec na svůj pověstný duel s polským korunním maršálkem Branickým (J. Vávra)… Po divácky úspěšném období, v němž se filmový režisér Jaroslav Soukup zaměřil na svět mládí a dospívání, natočil v roce 1989 ve Filmovém studiu Barrandov v koprodukci se západoněmeckou společností TV 2000 Wiesbaden výpravný kostýmní snímek nazvaný Divoká srdce. Ten se původně jmenoval Slavné souboje a byl prvním dílem z plánované série příběhů, jež měly zobrazit duely významných osobností historie nebo známých románových postav. (Česká televize)
(více)Recenze (32)
Československý film obsahující dva příběhy věnované dvěma historickým osobnostem, a sice ruskému básníkovi a prozaikovi A. S. Puškinovi (1799-1837) a italskému spisovateli a dobrodruhovi G. Casanovovi (1725-1798). Společné téma obou příběhů byly kruté střelné souboje těchto osob s jejich protivníky resp. vyzyvateli. První příběh se jmenoval Dlužný výstřel a popisoval konec životní cesty slavného ruského básníka. Druhý příběh nesl jméno Divoký páv a celkem nesourodě a neuspořádaně vyprávěl o životě italského dobrodruha, který svůj život zakončil jako knihovník na hradě Duchcově. Možná proto, že snímek J. Soukupa se zabývá především oněmi duely, ani jeden z nabídnutých příběhů mě nezaujal, přičemž ten Casanovův byl vyloženě slabý. Vynechám tedy v tomto případě zbytečný popis děje a pokusím se aspoň vyjmenovat herce, kteří v tomto nepovedeném filmu účinkovali. Ústřední postavy ztvárnili M. Vašut a B. Rösner, přičemž pouze B. Rösner vyšel ze svého duelu vítězně. Ve vedlejších rolích se první povídce objevil L. Vaculík, J. Bartoška, K. Greif, M. Kuklová, Z. Adamovská či K. Augusta. V druhé, ještě méně zdařilé části vystupoval budoucí moderátor J. Vávra, zpěvačka na začátku kariéry L. Bílá, A. Procházka jako nikdo menší než W. A. Mozart či Z. Kocúriková. Tento nezábavný a nudný experiment považuji z jeden z nejhorších počinů kontroverzního režiséra rozporuplných komedií. ()
Kto má rád Pušika alebo Lermontova bude mať rád aj tento film, resp. prvú polovicu. Výprava a kostýmy vynikajúce a taktiež hudba. ()
Na normalizačního režiséra Soukupa velmi dobré a uvěřitelné. ()
Docela příjemný kostýmní film, kterému nelze upřít osobitou atmosféru. ()
Nutno říci, že Jaroslav Soukup udělal hlavně slavné Pěsti ve tmě a možná tak ještě koukatelný Discopříběh. Po revoluci už to ale byl spíše jeden průšvih za druhým. Pokračování Discopříběhu, Kamaráda do deště, Svatba upírů, trilogie Byl jednou jeden polda či Jak ukrást Dagmaru. To vše jsou fakt slabotinké filmy. Ale Divoká srdce se mi vcelku líbila. Hlavně druhá povídka. Oba filmy byly obsazeny tehdejšími hvězdami. Film měl sice slabší scénář, ale byl výborně zahrán a kostýmní i maskérská práce jsou dost kvalitní. Je sice pravda, že Boris Rösner je trochu atypický herec na Giacomo Casanovu. Obě povídky se odehrávají spíše v temnějším a ponurém duchu, ale přesto si myslím, že film nezklame. ()
No, čekal jsem něco jiného. Byl jsem tedy překvapen v dobrém slova smyslu. Zbytečně dlouhé pasáže na svatbě a přiznám se, že jsem nepostřehl Puškinův konflikt s jeho soupeřem. Podruhé to vidět nechci, ale nevím zda to tam autor nedal úmyslně, nebo jsem to opravdu přehlídnul. Takže dávám čistý průměr. ()
Vidět se to dalo, měla to být první a druhá část několikadílného cyklu, v tomto případě nesporně kvalitní režisér Soukup skončil místo u takto drahých, ale celkem koukatelných filmů u Meixnerů a Dagmar. Škoda. Přitom i tohle dílko (líbila se mi zejména ona část, týkající se premiery Dona Giovanniho v Praze) je zajímavé, i když kvalit některých špičkových Soukupových děl nedosahuje (Záchvěv strachu, Pěsti ve tmě) nedosahuje. A nápad obsadit do role Casanovy Rosnera? Výborný. Nakonec tak démonický herec by byl býval mohl zahrát třeba i Rasputina a myslím, že tihle dva k sobě neměli až zas tak daleko... ()
Vašut tam neladil, ale Bartoška s Vaculíkem i Novým celkem ušli. Hodnocení: 60 % ()
V pražských kinech se promítal od 31.5.1990 (Lucerna) ()
Do určité míry je tento film lehkou zábavnou fraškou určenou nenáročnému divákovi (v dobrém slova smyslu). Nelze tedy předpokládat historickou věrnost. Nicméně právě ta by tento počin přeřadila z kategorie běžné či průměrné do kategorie zajímavých snímků. Nesporným pozitivem je však zcela vynikající (doslova i v přeneseném smyslu slova) výkon Borise Rosnera. Docela zajímavé by mohlo být natočení životopisného filmu o J. Casanovovi, který by popsal jeho život po odchodu z Itálie. ()
Krásný film ´starého střihu´, povídka Divoký páv atmosférou připomínala Formanova Amadea... Boris Rösner tu byl ďábelsky svůdný... V první povídce Dlužný výstřel mě dostal rozervaný Vašut v roli Puškina, temný (a oknírovaný!) Bartoška, nevinný Vaculík a k nakousnutí Greif, i když to už byly jen takové bonbonky navíc... ()
Mám rád historické filmy a upřednostňuji tento pomalý styl vyprávění před akčními hollywoodskými trháky. Vynikající herecké obsazení, kterému v první povídce kraluje Jiří Bartoška a ve druhé Boris Rösner, a navíc věrné zobrazení historických reálií je velmi působivé. ()