Oscar 2021

Dôstojné, avšak chladné a vážne predávanie, príslušné lockdownovému roku. Absencia humoru a hudobných čísel je pochopiteľná a v rámci protipandemických opatrení to tou malou sálou (a komornou atmosférou) poriešili dobre. Mrzelo ma, že mimo hlavných kategórií neukazovali úryvky napríklad pri kraťasoch, ale zas som sa takto dozvedel (čo ma malo napadnúť samého), že autorka môjho obľúbeného Burrow má rada Wesa Andersona. Najkrajšiu ďakovačku mala herečka z Minari (štýl Olivia Coleman). Inšpiratívna bola aj reč H.E.R. za najlepší song. Celé to bolo inšpiratívne, s dôrazom na sociálny rozmer. Akurát už to neni zábava. Furt som si hovoril, že by sa tam mohli zjaviť, zjaviť aspoň na moment, Maya Rudolph a Kristen Wiig, a trochu to oživiť. Nestalo sa. Čo sa týka ocenení, boli očakávané; z mojich favoritov to dostala asi len Fennellka za scenár, ale zas ja niekedy nedržím najlepším :). A aj keď by som hrozne rád videl takého Stenfielda s oscarom v ruke, Kaluuya si ho zaslúžil viacej (konkurovať by mohol ešte Lindo, ktorý sa paradoxne neprebojoval ani do nominácií). Natruc, že Burrow nevyhralo, si nepozrem víťazný kraťas. Kolektív je určite lepší film jak Chobotnica, aj ako Chľast. Čo ma mrzí najviac je, že ja mám Frances celkom rád, už odkedy som v detstve miloval Fargo, a ona je určite strašne sympatická teta, ale uvedomme si, že toto už je tretia soška, za stvárnenie furt tej istej postavy. Už chýba iba jedna. A história si ju bude pamätať ako tú, čo nebola Katherine Hepburn. Ps: Skvelý výber pesničky pre In Memoriam. (28.04.2021)

Ročník, na který se bude vzpomínat hlavně díky přelomové dramaturgii a díky historicky prvnímu zařazení snímků streamovacích služeb, které nebyly promítány v kinech. Ono by to ani jinak nešlo. Poprvé po šesti letech jsem nesledovala celý přenos, ale pouhý sestřih České televize, předpokládám ale, že jsem o nic zásadního nepřišla. Nominovaným snímkům jsem až na dvě čestné výjimky ("Nadějná" a "The Father") na chuť nepřišla, o to více mě potěšily jejich výhry. Škoda jen, že se Anthony nezúčastnil, byl by to vrchol večera. (18.05.2021)

Letošní ročník Oskarů jsem vlastně dal jenom ze slušnosti k ceremoniálu a také se zájmem, jak kdo vypadá v době covidové. Z této strany došlo k mírnému zklamání, protože těch správných hereckých es tu bylo pomálu, a ten kdo tu byl, vypadal díky maskerům dobře, jako každý jiný rok. Zajímavě na mě tento ročník působí ale především skladbou nominací, protože jak na Oskarech obyčejně bývá jeden až dva filmy z ranku nezávislého (navíc ze slušnosti k žánru), tak tady na té nezávislosti letošní nominace byly snad i založené. Bylo to pak vidět i na samotných nominujících, kteří žádné hvězdy nebyli, ale evidentně si to užívali. Například Yen-jeong Yoon z Minari byla zlatá. Loni kouká na Oskary z gauče, letos na nich promlouvá se soškou v ruce. Navíc je znát, jak Amíky ta jihokorejská kinematografie pohltila. Osobně jsem pak měl největší radost z dánského Chlastu. Thomas Vintenberg předvedl nejemotivnější děkovačku a snad jenom škoda, že v nominacích nebyl Mads Mikkelsen. Myslím si, že by byl přímým konkurentem Anthony Hopkinsovi. Druhá věc z nominovaných, která mě překvapila, byla výhra dokumentu Moje učitelka chobotnice, u kterého jsem pociťoval radost jen proto, že jsem ten dokument viděl a je teda sakra boží. Nevěřili byste, že si uděláte vztah zrovna k takovému zvířeti jako je chobotnice. Také jsem nevěřil. Zbytek ceremoniálu byl ale jednoznačně o ničem, filmy vesměs průměrné celé to bylo takové plytké, unylé. Nejzábavnější moment byl, když Glenn Close totálně utřela Lil Rel Howeryho tím, že umí zatancovat jeden nezajímavej tanec z jednoho nezajímavého filmu od Spike Lee s názvem Blázinec ve škole. Závěr pak vyšuměl do prázdna, když Anthony Hopkins vyhrál hlavní mužský výkon, ale bohužel se ceremoniálu nezúčastnil. Takže blik, hotovo, konec, žádné emoce, nic. Škoda, tak zase uvidíme příště. (27.04.2021)

Bylo to moc dlouhé, ale moc dlouhé to je vždycky. Všechny volby, které mohly být učiněny, byly učiněny celkem dobře - nosný motiv zdůrazňování začátků každého nominovaného ještě podtrhoval intimní a otevřenou atmosféru a zapadající slunce za okny Central Station tomu dodalo šmrnc. Soderbergh zvládl nabídnout filmový look a poprvé jsem se při sledování Oscarů necítil ulepený cukrem. Jasně mohlo se míň řečnit, ale chápu že si to ty lidi chtěli užít. Velmi dobře odvedená práce. (Samozřejmě nehodnotím samotné výsledky.) PS: Příliš mnoho projevů o sociální spravedlnosti v prostoru, jaký mají na Oscarech, může působit celkem neobjevně, ale za sladké slzy ublížených buranských rasistů to stojí. Těším se na další ubohé komentáře typu "bylo to nevkusné, dokud nepřišla bílá žena a nedodala tomu kus noblesy". Píšu teprv třetí komentář, ale už to tu jede. Každý jeden takový ukřivděný panáček, jehož přízemní svět se při pohledu na úspěšného černocha s názorem hroutí, je k nezaplacení. (26.04.2021)

Ceremoniál nechci hodnotit, protože časy, kdy jsem kvůli přímému přenosu vstával ve dvě ráno, jsou dávno pryč. Skončily s tím, jak seznam nominovaných začaly zaplňovat zapomenutelné filmy, resp. na neproměněné nominace si člověk nevzpomene už v úterý a na vítěze ve čtvrtek. Takže se uchyluji k devadesátiminutovým sestřihům, přičemž ten letošní nabídl pouze sérii nekonečných děkovaček. Při pohledu na H. Forda jsem (marně?) zadoufal, že pátý Indiana Jones je jenom nějaká mediální bublina. Jestli ve mně něco vyvolalo emoci, pak zjištění, kolik v poslední době odešlo skvělých kameramanů (M.Chapman, A. Davieu, G. Rotunno). (28.04.2021)