Klepání na nebeskou bránu

Priznávam, že zo začiatku som sa celkom obával, že to ochorenie oboch hrdinov bude na diváka pôsobiť lacno a prvoplánovo. Naštastie sa veci vyvinuli k mojej spokojnosti a bolo mi potešením zhliadnuť tento akčno komický kúsok s hlbšou myšlienkou. Odteraz sa budem snažiť chodiť každý rok k moru, jeden nikdy nevie... (23.09.2009)

Nemohu si pomoci, ale tento film je podle mě dokladem stereotypu, že Němci neumí točit komedie. Snímek "Klepání na nebeskou bránu" jsem viděl poprvé před lety v televizi a dodnes si pamatuji, jak o něm říkali, že tehdy vrátil německé diváky do skomírajících kin. Když jsem se na něj po letech podíval znovu, pocítil jsem zklamání. Je to veskrze hloupý a komerční film, jehož režisér již nikdy stejný úspěch s jiným svým filmem nezopakoval. Trochu se obávám, že se při hodnocení tohoto snímku příznačně projevuje idealizace, se kterou si stále intenzivněji začínáme spojovat 90. léta - při detailnějším pohledu ale vysvitne, že ta doba nebyla o nic lepší ani horší než jakákoli jiná dekáda. Byly to prostě "devadesátky", a tenhle film je jejich typickým produktem. Při sledování jsem se neubránil pocitu, že jde o velmi přeceňovaný snímek, který navíc strašně zastaral. To, co jeden může vznosně nazývat inspirací tvorbou Q. Tarantina, já osobně shledávám jako prachsprostou vykrádačku, která nesahá původnímu vzoru ani po kotníky. A vlastně mě tam ta dějová linka s dvojicí zločinců-idiotů, kteří se snaží dostat zpět své auto, akorát otravovala, a nejzajímavější mi zde přišel nápad s dvojicí postav, které mají smrt na jazyku a rády by si před smrtí splnily poslední přání. Bohužel, i po této stránce film zklamává, protože se pohybuje daleko za hranicí uvěřitelnosti (mám kupříkladu značné pochybnosti, že člověk s diagnózou leukemie v pokročilém stadiu je schopen sexu s dvěma dívkami), a ve svém celkovém vyznění sděluje neobjevnou - a problematickou - message, že život se dá žít naplno jen s dostatečnou sumou na kontě. To, že si k ní ústřední dvojice na smrt nemocných sympaťáků pomůže přepadením benzinky a banky, film velkomyslně omlouvá odkazem na jejich chorobu, což mi osobně přijde jako velmi zavádějící. Pokud by měli všichni smrtelně nemocní pacienti naráz opustit zdi ústavů a začít vykrádat banky a dávat se na kriminální dráhu, aby si mohli plnit svá poslední přání, pak se obávám, že by nastal konec světa. Je to tak trochu v duchu hesla "po nás potopa" - a aby to bylo vtipné, tak jsou všichni filmoví policajti pochopitelně totálně neschopní, a sem tam do toho jedna z postav dostane svůj záchvat (a když jí náhodou dojdou léky, samozřejmě je lékárna jako na potvoru hned za rohem), aby se taky občas zabrnkalo na vážnou strunu a mohlo se pak v recenzích psát o neotřelé symbióze žánrů. A já si budu stát za tím, že hovno z toho, a tenhle film je svým způsobem jedním velkým políčkem lidem, kteří na rozdíl od vymyšlených filmových hrdinů - zločinců sympaťáků - doopravdy klepou na nebeskou bránu. (07.07.2012)

,, ZNÁM VAŠE PROBLÉMY. MÁTE NĚJAKÝ PLÁNY?“ ,,CHTĚLI BYCHOM K MOŘI.“ ,,TO BYSTE SI MĚLI POSPÍŠIT. VÁŠ ČAS UTÍKÁ. V NEBI SE O NIČEM JINÝM NEMLUVÍ. MOŘE. ZÁPAD SLUNCE. JAK NÁDHERNÁ JE TA VELKÁ OHNIVÁ KOULE.....“ /// Když vám začne tumor tlačit na mozek, počítá se každej den. Umírání je nepříjemnej způsob života, pokud ovšem neukradnete (ŠŤASTNÝ) auto a nevydáte se k moři! Uvolněný tempo a mravy (spíš ty mravy), několik super nápadů (vtipných) u kterých se příznivci tarantinovsky vyhrocených scén budou dobře bavit. Vlastně celkem obyčejnej film s lehce černohumorným scénářem, kterej si dokonale drží i vážnou tvář. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mám dřevěnou a železnou kouli (jako u přirození...ach jo, asi těch pokusů o vtip nechám). 2.) Mým prvním (a posledním) přáním je vyspat se s 2ma holkama (najednou). 3.) Často si o mě myslej, že jsem postiženej ,,Helsinským syndromem“. 4.) Poštou mi přišly prachy od Rudyho a Martina (patrně jsi vydržel až do konce titulků...). /// PŘÍBĚH *** HUMOR *** AKCE ** NAPĚTÍ * (05.06.2011)

Skloubení umírání na rakovinu s komedií mi přicházelo tak perverzní, že jsem kolem tohohle filmu chodil v půjčovně dost dlouho bez chuti ho vidět. Teď už vím, že to jde. A jak ! Režisér odhadl přesně míru, v jakém rozsahu použít připomínku nemoci při bláznivé jízdě dvou mladíků "k moři". I když by se mouchy našly, v tomhle případě spíš přidám, než uberu. (23.11.2003)

Sťahujú sa mi kútiky očí, chce sa mi plakať od radosti, keď si uvedomím, aké je to nádehrné prežívať každý deň, ako keby bol ten posledný. Každé ráno oživiť hlas mora v mysli, každý deň cítiť vánok, ktorý nás hladí vo forme načích najbližších. Film nemusel byť dokonalý, stačil už prvý monolog o nebi s tequillou v ruke a čarivou hudbou, ktorá tieto myšlienky priviezla... (20.01.2009)