Interstellar

Jako nolanovec a fanda do vesmírných sci-fi jsem se na INTERSTELLAR fest těšil, věřil mu a kopal okovanýma botama do každého, kdo ho viděl dřív než já (v premiérovém týdnu jsem ležel nemocný doma) a nenapařil mu plný počet. Leč jsem zklamán. Když už se děj konečně dostane ze zakukuřičněné a zaprášené Země a od otravné dcerky do vesmírných dálav a zrádných časových záhybů, zjistíte že každý druhý film z kosmu prodává vizuálně vesmír líp (HORIZONT UDÁLOSTI, SUNSHINE, GRAVITACE...) a že vyvrcholení časové zápletky je předvídatelné a úsměvné WTF. Za několik silných emotivních momentů v prostřední části, hudbu a spolehlivého tahouna McConaugheyho čtyři hvězdy. (12.11.2014)

Závidím každému, kdo je schopen nekritického nadšení jen proto, že vzal Nolan zřejmě všechny základní kameny klasických sci-fi povídek a k tomu nezapomněl 2x citovat Stanleyho Kubricka dlouhým záběrem s vážnou hudbou. Ale ne, skutečně to nestačí. V prvé řadě pro značně zkratkovité vykreslení situace na Zemi a za druhé pro tu neskutečně zbytečnou doslovnost, která především z finále dělá podívanou i pro ty úplně největší idioty (protože pokud vám vše nedocvakne při prvním „cha, dělám to já!“, dojde vám to určitě poté, co to zazní cca po šesté). Nolan si udržuje vysoký technický nadstandard, excelentní práci se zvukem a potěšilo mě pojetí robotů (jediný skutečně originální prvek filmu). Ale zbytek? Solidně odvedená rutina, která se utopila ve vlastních ambicích, nesmyslně zjednodušených "pro celou rodinu". P.S. Srovnávat film s Vesmírnou odyseou je až vzácně mimo mísu. Ano, pár citací tu je, ale mistr měl úplně jinou filmovou řeč a tempo, nemluvě o tom, že NIKDY nenatáčel film, jehož poselství, potažmo myšlenky, by byly vyjádřeny polopaticky. (03.11.2014)

Asi ne nejlepší, ale rozhodně pro mě nejpůsobivější film letošního roku. Víc nepotřebujete vědět, tak běžte do Imaxu, nikam jinam to nemá cenu, a pak si přečtetě zbytek. // Interstellar jsem očekával už od dob, kdy na něm pracoval Steven Spielberg. Je plný fantastických momentů, které berou dech (vlna, kolotoč, ...) a nebojí se jít ve stopách největšího příběhu o cestě vesmírem, filmu 2001: Vesmírná odysea. Je tu úmyslná a hlavně nezapíraná inspirace, ale podoba končí tématem cesty a vesmírem okolo, zbytek je velice odlišný. Snad nikde se tolik neprolínala hra s časem, jak filmovým (návaznost scén, přeskakování výcviku apod., vše, co působí zkratkovitě), tak příběhovými (dramatické scény jsou často spojením dvou liní, rodina na zemi a otec ve vesmíru, přestože je dělí dlouhá doba, objektivní vs. subjektivní pohled, třeba nevidíme umírající města, ale vidíme jedno městečko a farmu...). Nolan pracuje s mnoha motivy (rodina, mesiášství, odpovědnost), kontrasty (snílci vs. praktici, pud sebezáchovy vs. touha zachraňovat) a vše se ve finále propojuje. I po technické stránce je film brilantní, důraz na detaily (kamera zabírá ve vesmíru detaily oproti velkým záběrům ala 2001) a až dokumentární styl (záběry startu lodě srovnejte se záběry ze startů Apolla;-)). V závěru se ukazuje, že i nejlepší současný americký režisér je svým způsobem otrokem svých diváků a nemůže si dovolit utnout film dříve nebo ho nedovysvětlit do detailu, ne v tom případě. To společně s průhledným scénáristickým twistem zamrzí, ale rozhodně film nezkazí. Tak moc jak je tahle vesmírná cesta nedokonalá (a že samozřejmě je), tak o to je působivější a zůstává zahryznuta pod kůží. PS: doufám, že Nolan se Nolan naučí zabíjet důležité postavy ve svých filmech:). PPS: dojímá mě, jak si lidé myslí, že to je ekologický film, přitom to je naopak:)) (06.11.2014)

A kvůli tomuhle slzavýmu údolí povolal Nolan současnou hollywoodskou extraligu ? To moh rovnou zavolat do Slavie aby mu to tam odbululeli kluci z Edenu. Dvě hodiny si film jen tak doutná, aby se neřeklo a až v poslední půlhodině si Chris vzpomene, o čemže je filmařina a z příběhu jdou najednou dokonale sžíravý plameny, jenže co s tou nic neříkající časovou většinou. Chrisovi se do filmu absolutně nedařilo dostat spád a emoce nahrazoval ubíjejícíma kecama. Slovo "děti" a "rodina" zazní snad v každý scéně. Bylo to umělá hra na city, která fungovala stejně jako vebloudí hrb na slonovi a sloní chobot na vebloudovi. Obrazová složka mě přišla těžce nevyvážená. Na jednu stranu geniální záběry ukazujíící na naší malost ve velikosti vesmíru (fight Mattů, jízda rakety vesmírem ). Na druhou stranu dlouhé tiché záběry, které jsou k vidění v každém planetáriu, jenže tam nedemolujou atmosféru a tempo příběhu. Pro tenhle film mně bude bohatě stačit, když si z vesmíru půjčím tři hvězdičky. (05.11.2014)

Zážitkový level? Nekonečno. Mindfuck level? Zhruba stejně. Jestli se vám zamotala hlava u Počátku, vězte, že to byla jen neškodná rozcvička před Nolanovým nejepičtějším dílem. V Interstellaru se snoubí ty nejryzejší spielbergovské emoce s abramsovským adrenalinem a neustávajícím tempem Temného rytíře. Zároveň ale jde o jasnou poctu Kubrickovi, jíž by testovací publika zřejmě nerozdýchala a producenti by vzali do ruky velké nůžky. Nolan má ale naštěstí takovou moc, aby tyhle nástrahy ladně přeskákal. A mohl si natočit všeobjímající (zároveň však vítaně komorní) výpravu za hranice známého i neznámého, která každé zakroucení hlavou okamžitě rozdrtí silou té nejoslnivější filmařiny. Interstellar tak dokáže napnout, dojmout i šokovat, kdykoliv se mu zachce. Hlavně vás ale tři hodiny nenechá sundat oči z plátna, a kdyby někdo začal tvrdit, že IMAX sály vznikly jen kvůli němu, nebyl by problém tomu uvěřit! (9/10) (03.11.2014)