Pacifik

Po třetím díle jsem se rozhodl sledování seriálu ukončit. Nehodlám ztrácet čas s něčím, co snaží tvářit jako stěžejní válečný miniseriál o válce v Pacificu a přitom bitvě (Guadalcanal ), která trvala přes půl roku je věnováno 10 minut boje v noci a pro pacifickou válku nedůležitýmu zamilovanýmu "australskýmu" románku je věnován celý díl ! Tři díly jsou v prdeli a já se vlastně ničeho nedočkal. Pacific plánuju dát někdy v budoucnu jako celek, ale po třech dílech mám dvouhvězdičkový myšlenky a pocit promarněné příležitosti. (15.03.2010)

Pokud se Bratrstvu neohrožených jakš takš podařilo udržet během deseti hodinových dílů souvislou linku vyprávění, pak Pacifik totéž nedokázal. Jako materál pro výuku dějepisu se nehodí v žádném případě, neboť vynechává i zásadní události a jiné výrazně zjednodušuje. Není to ovšem vina tvůrců, boje v Pacifiku zkrátka trvaly více než čtyřikrát delší dobu a navíc, hraniční situace, jaké američtí vojáci v Evropě zažívali pouze výjimečně, především hned na počátku invaze a pak v obleženém Bastogne, zažívali vojáci bojující v Pacifiku prakticky denně. Celý příběh je ostatně, stejně jako Bratrstvo neohrožených, vyprávěn jako příběh několika konkrétních postav, se vší subjektivitou, jako příběh viděný jejich očima... Pokud Band of Brothers nešetřilo naturalismem a nebálo se popisovat Američany nikoli jako hrdiny bez bázně a hany, pak Pacifik jde v naturalismu snad ještě o kus dál a pokud bychom mohli mluvit o hrdinství, pak jedině v obecné rovině. Nikoli jako glorifikace výjimečných jedinců, byť i tady se takoví rozhodně najdou, ale jako prostá připomínka všech zmařených životů, nekonečného řetězu nesmírně krutých bojů s obrovskými lidskými oběťmi na obou stranách, s neuvěřitelnou krutostí a brutalitou, s všudypřítomným strachem, desiluzemi, cynismem, otupěním, únavou a duševními problémy... Přestože je značná útržkovitost zachycených dějů vykoupena prostým faktem deseti hodinových dílů, asi by bylo možné i v jejich rámci většinu "nebojových" akcí poněkud zhutnit, zvláště australské milostné epizody jsou z tohoto hlediska poměrně zbytné, a bylo by jistě možné jejich obsah stlačit do polovičního času, naopak vyzdvihnout je třeba to, že nebyla opomenuta krvavá řež na Peleliu, neboť jde o dosti exemplární ukázku zcela zbytečných obětí, způsobených jak faktickou nevýznamností tohoto ostrůvku, tak velmi špatnou, zcela nedostatečnou přípravou bojových operací. Velmi cenný je také předposlední díl, mj. proto, že opět vrhá jiné světlo na svržení atomových pum na Nagasaki a Hirošimu. Když člověk nemá dostatečné informace, tak je tak snadné být pacifistou, vlastencem, nebo čímkoli dalším, co charakterizují jednoduché poučky a černobílý pohled na svět... Pochvalu tvůrci rozhodně zaslouží nejen za bezchybně natočené bojové scény, ale také za skvěle zvládnutou psychologickou linku. Právě z tohoto hlediska je naprosto zásadní zdánlivě nadbytečná desátá kapitola... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: kinej, flanker.27, Superpero (06.11.2011)

Za nízká hodnocení si částečně může HBO sama. Velkohubá a veleotravná reklamní masáž slibovala přinejmenším událost desetiletí. Někteří holt nezkousli, že nakonec dostali „jen“ nadprůměrnou válečnou mini-sérii. Tvůrci zaspali pár seriálových sezón. Všechny ty dravé, vypravěčsky odvážné tituly jako by nikdy nevznikly. ___ Pacific hodně sází na jistotu. V přístupu k válce sice napodobuje psychologičtější filmy (Vlajky našich otců, Smrt čeká všude) a kromě pojmu hrdinství relativizuje také démoničnost nepřítele, proti němuž se bojuje (a který je víc „neviditelný“), ale v samotném vyprávění si vypomáhá berličkami, které jsem považoval za dávno zaváté prachem. Psaní dopisu doprovází vnitřní monolog, o hrůzách války se vedou frázovité dialogy (dabing nebrat!), vedle drastických výjevů z bojiště jsou učebnicově řazeny idylické scény z domova, kde samozřejmě nikdo nic nechápe. Když už investujete takové peníze, opatrnost je nejspíš na místě. Nebo bychom to měli nazývat připosraností? ___ Výrazná osobnost chybí, ale díky chytrému výběru můžeme se třemi vojáky prožít ty nej(vý)znám(n)ější bitvy v Pacifiku. Vážně prožít, protože peníze do projektu vložené jsou sakra vidět. Akorát si budete muset pár dílů počkat, v těch prvních většinu akcí halí tma. Ale pak, za denního světla… špína, krev, ruce, nohy, smrt. Ve velkém. Konečně má i díky něčemu televiznímu HD formát smysl. Pouze mi přijde malinko schizofrenní dělat z války PODÍVANOU a zároveň se snažit o pacifistický tón. ___ Oproti Bratrstvu jsou prostředí podstatně monotónnější, mění se ovšem atmosféra epizod. Jak peklo stále nekončí, děsivost narůstá (skoro-hororový devátý díl). Pojetí ve stylu klasických válečných filmů – se všemi těmi ukrutně patetickými momenty a velkými chlapskými gesty – neodpovídá významnější role žen a větší důraz na psychologii postav. Potěší zejména dobře odpozorované situace z běžné mezilidské komunikace. Poslední epizoda je právě o těch jemných detailech (odcizení Boba s rodiči prozrazuje mimo jiné minimum vzájemných dotyků, váhání Eugena, jestli zaklepat před vstupem do vlastního domu …). ___ Být nemilosrdně odstřelen si Pacific nezaslouží. Disponuje nezpochybnitelnými kvalitami, třebaže ne zrovna těmi, jaké se od něj nejvíc očekávaly (zkuste zapomenout na Bratrstvo). Přiznávám, že i mou prvotní reakcí bylo velké zklamání a teprve někdy v polovině série jsem se dokázal přeladit na jinou, vypravěčsky starosvětštější podívanou, než jaká dnes letí. Pacific není a ani se nesnaží být módní, což bych mu neměl za zlé. ___ Omlouvám se, je-li tento komentář zmatený, stejné byly mé dojmy z Pacifiku (od otrávenosti přes smíření k menšímu nadšení). Jestli budu mít někdy náladu na druhé zhlédnutí, pokusím se o souvislejší text. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, arachneuss, Baxt, Ligter, matusb, Errol (19.05.2010)

Stejná válka, jiné kolbiště a hlavně jiný nepřítel. Hanks a Spielberg jsou garancí kvality, takže jak triky tak herci jsou na dost vysoké úrovni. Potěšil mě i docela solidní dabing. Zatím hodně dobrý, uvidíme co bude dál. Po druhém díle zvedám na plný počet. Jon Seda je tu za ultímátního bouchače a tisícihlavá japonská saň ukazuje svou sílu. Svou zběsilostí a dravostí překonává i nacisty. -- Nakonec u mě tedy za 4 stejně jako BRATRSTVO (oba seriály se pěkně doplňují), Tam kde totiž na celkové atmosféře PACIFIC ztrácí tam tlačí na pilu při akčních scénách. Herci jsou skoro všichni vážně dobří, hodně překvapil James Badge Dale, jen některé z charakterů se nepodařilo pořádně prokleslit. Za zmínku stojí i ujetý zmetek Snafu Ramiho Maleka, kterému věštím velkou budoucnost. Tys mi to vypnul ty sráči? Jsem namydlenej. (16.03.2010)

Tento seriál budu hodnotit skze to, jak vylíčil tři hlavní postavy. Pozor, komentář obsahuje spoilery. Robert Leckie, ačkoliv se to ze začátku nezdá, tato postava je ze všech nejzajímavější, obsahuje největší rozhled a spektrum proměny vojáka, ukazuje nám "machra", z které se stane "troska" schopná všeho. Ze začátku zapadne mezi další desítkou postav (které jsou mnohdy zajímavější, než on sám), které nám jsou představeny a když divák konečně příjde Leckiemu na chuť, je zraněn a jeho příběh končí, proto zklamání. John Basilone, rovněž ze začátku zcela zapadl mezi své spolubojovníky, potom dostal více prostoru a hned to bylo znát, divák mu rovněž přišel na chuť a ejhle, Basilone na dvě epizody mizí, aby se vrátil, byl představen asi nejlépe z celé série a posléze umírá, opět tvůrci zcela zpackali postavu. Eugen Sledge, stoprocentně nejslabší postava, na kterou se Joseph Mazzello bytostně nehodil. V předposledním díle mě dokonale vytáčel a přál jsem mu zásah, ten nepřišel. Tvůrci ale konečně udělali dobrou práci a Sledgovi se věnovali nepřerušovaně a vývoj jeho postavy byl v pořádku. The Pacific absolutně nemůže konkurovat Bratrstvu neohrožených. Jednak díky méně "hrdinské" válce, kde místo klasického hrdiny s čokoládou a Lucky Strikema, vidíme polonahého blázná, co píchá do mrtvých Japonců. Ano, válka v Pacifiku taková byla a je dobře, že jí tak tvůrci představili, ovšem boje v džungli nikdy nebudou pro evropského diváka tak atraktivní, jako ty v Evropě. Akce seriál moc nenabídne a první čtyry díly se téměř nebojuje, pokud ano, pak ve tmě a divák nemá sebemenší nárok rozeznat Japonce od Američana. Od pátého dílu se vše zlepšuje, ale jde lehce poznat kulisy a celé boje působí hrozně nepřirozeně. Postavy se navíc kupí a jsou představovány nové a nové, aby o pár minut později umřeli a nastoupila další. Bratrstvo neohrožených představilo ucelený obrázek o parašutistech, neodbýhalo od děje a představilo zajímavé postavy skrze zajímavé herce. Pacifik odbýhal sem a tam a nabídl vše, krom uceleného obrázku. Pokud filmaři za každou cenu chtěli představit tři postavy, pak to měli udělat postupně, takto zabili to, co Bratrstvo udělalo - hrdiny. Smutně zabitý potenciál, ovšem méně než 70% se dát zkrátka nedá. (17.03.2010)