Špatnej polda

Cage umí dobře vyvalovat oči a cenit zuby a to prakticky celou svou hereckou kariéru, ve Špatným poldovi předvede, že umí i nahrbit záda...a to je tak vše co si z tohohle filmu odnáším, příběh o fetujícím poldovi mě nějak minul, byť pár překvapivých hlášek mou letargii přece jen trochu nabouralo. (03.04.2012)

Vôbec nie špatnej film, ale rovnako, ako policajt v názve, ktorý nie je je až tak špatnej ako divnej, je tento Herzogov americký remake amerického originálu, ktorý skoro nikto nepoznáme, poriadne šľahnutý. Herzog chcel asi do kín dostať niečo, na čo nie je bežný divák zvyknutý a urobiť tým poriadny vietor. Bohužiaľ mu na to neskočili príliš ani diváci, ani kritici a nie je sa čo čudovať. Detektívna zápletka je v pohode, ale to ostatné je skôr pre undegroundových podivínov. (21.09.2012)

Film je hustej oldscool, ale ten Ncolas Cage je fakt podivín. Hraje on vůbec? Kromě nakřivených zad a pár "nebezpečných" grimas mi to tak nepřišlo. Vlastně v žádném filmu. Jeho sporé herectví, ať už hraje mafiána, akčního hrdinu nebo hrníček na kafe mi připadá dost suché. Vždyť každý rok natočí minimálně dva, tří filmy, kde si střihne hlavní roli a ty snímky stojí za hovno, propadnou a přitom mají zajímavej námět. Proto by si Cage zasloužil svůj žánr. Byly by to zajímavé filmy, které on pošle ke dnů svým NEhereckým projevem. - Tohle je taková malinká vyjímka, kterou zachraňují leguáni, tančíci duše a exotická Eva Mendes. (27.12.2009)

Herzog odkazuje na film noir s důrazem na "bliss of evil", nafetovaný polda Cage blouzní, chová se jak hovado, potácí se s .44 revolverem za opaskem a herecky plně prodá svý vyšinutý charisma, sodoma-gomorácký New Orleans krátce po hurikánu je v troskách a plný plazí havěti. Ano, velmi netradiční temná detektivní komedie (jak říká nadšeně sám režisér, je to dementní), poprvé wtf, teď na podruhé už mám v srdci. (09.06.2021)

Terence McDonagh, postava, o které se mluví jako o znovuzrození Nicolase Cage. Zvláštní, řekl bych, vzhledem k tomu, že předvedený herecký projev se příliš neodlišuje od jeho standardu. Vnímání diváka je tu ovšem soustředěno na splynutí herce a role, které dopadlo na výtečnou. Poručíkova pomatená mysl si přímo žádá přehrávajícího jedince s nekonzistentními výkony. Cage tedy sice vychází jako relativní vítěz, ale příslib do budoucna bych v tomto snímku nehledal. Za to Werner Herzog je pro mě tvůrcem, kterému je potřeba se i nadále věnovat. Ve svém nejnovějším počinu předhazuje divákovi snímek se spletitým dějem, kde se jednotlivé linie vzájemně proplétají a doplňují. To by samo o sobě nejspíš nebylo nijak zajímavé, kdyby tvůrci každé takové dějové linii – ať je sebemenší – nevěnovali ohromný prostor, ve kterém se sama rozvíjí, resp. žije vlastním příběhem. Příkladem budiž zdařilá část se sázkařem, která zpočátku vypadá jako slepá ulička, ale postupem času na sebe nabalí další dějové peripetie, resp. část, kdy se McDonagh vydává požádat jiného veřejného činitele o „laskavost“. Snímek se díky tomu odvíjí poměrně dynamicky, neboť divák příliš neví co očekávat (od filmu ani McDonagha!), která postava z minulosti se vrátí, či které ze záplatek se bude věnovat více prostoru. Za problematickou část považuji zejména konec. Líbí se mi, že největší hajzl z celého snímku, zfetovaný (!) McDonagh, odchází jako jednoznačný vítěz, ale jsem trochu znechucen z návratu zachráněné postavy ze začátku filmu. (09.05.2010)