Režie:
Uli EdelScénář:
Bernd EichingerKamera:
Rainer KlausmannHrají:
Martina Gedeck, Moritz Bleibtreu, Johanna Wokalek, Nadja Uhl, Stipe Erceg, Niels Bruno Schmidt, Vinzenz Kiefer, Simon Licht, Alexandra Maria Lara (více)Obsahy(3)
Německo, 70. léta 20. století. Vražedné bombové útoky, strach z terorismu a z vnitřního nepřítele otřásají základy křehké demokracie poválečného Německa. Radikální “děti” nacistické generace v čele s Andreasem Baaderem (Moritz Bleibtreu), Ulrikou Meinhofovou (Martina Gedeck) a Gudrun Ensslinovou (Johanna Wokalek) vedou násilnou válku proti tomu, co považují za novou tvář fašismu: americký imperialismus podporovaný německou vládou, jejíž členové mají nacistickou minulost. Cílem mladých radikálů je “lidštější” společnost. Bohužel používáním nehumánních prostředků nejenže šíří teror a krveprolití, ale sami svoji lidskost ztrácejí. Šéf německé policie Horst Herold (Bruno Ganz) je muž, který jim je v patách, ale zároveň jejich konání velmi dobře chápe. Nakonec v honu na mladé teroristy slaví úspěchy, ale je si vědom, že oni jsou jen špičkou ledovce. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (486)
Děkuji za poctivě a pečlivě promyšlený a natočený film, který umožňuje vhlédnout do myšlení teroristů a teroristických skupin. Promýšlí se k tomu, a nemilosrdně odhaluje, že teroristé, kteříkoliv teroristé, nejsou víc než zakomplexovaní polovzdělanci, kteří seberealizací přes kvéry a bomby překrývají svoji neschopnost se prosadit a svoji nespokojenost z životních neúspěchů. Své monstrózní akce zahalují do několika frází a žvástů, které se naučili memorovat, aniž je jim samotným dáno jim skutečně porozumět. Je zhola absurdní představa, že jestliže by se jejich hlásaným požadavkům vyhovělo, stali by se řádnými občany, kteří chodí do práce a vychovávají své děti k dodržování společenských norem. Velice užitečný film. ()
Nesmlouvavá rekonstrukce, která si celou dobu drží správný odstup a přitom diváka protáhne skrz smršť dokonalé akce (otázkou zůstává, zda-li se to dá u podobného filmu takhle brát) a náhled do duší lidí, kteří založili novou formu moderní války. Němci si své historické bolesti léčí skrz filmy a dopadá to nadmíru skvěle. Široko daleko jim mohou závidět (nás nevyjímaje). ()
Jak to, že právě intelektuálově jsou tak často schopni propadat těm nejhorším formám kolektivního šílenství? Ho-ho-Ho-Či-Min... skandovalo se na německých univerzitách konce šedesátých let. Mládí se hněvali na imperialistickou Ameriku, na pokrytecký Západ, na upjaté mravy svých rodičů. Revoluční opojení květinových dětí však skončilo v následující dekádě vystřízlivěním a kocovinou, anebo jako v případě RAF zoufalým příklonem k násilí. O teroristických činech páchaných v Západním Německu rudými ratolestmi převážně buržoazních rodičů se u nás, myslím, málo píše a málo ví. Tento film mapuje osudy radikální levice s téměř dokumentaristickým puntičkářstvím. Nesoudí, spíš ukazuje. Jeho největší klad je však i největším záporem - jak postupně přibývá výbuchů, únosů a vražd, ztrácí se v proudech krve vedle dramatického náboje i to, co by mě jako diváka zajímalo nejvíce: totiž odpověď na otázku, jak vlastně vzniká revolucionář, co se asi děje v jeho hlavě, k jakému přerodu dochází na cestě od idealismu k politické vraždě. Nicméně i s touto výhradou se jedná o dobře natočený snímek se značnou vypovídací hodnotou. ()
Hodně dobrej film, skvěle natočenej, vhodně zahranej, celkově dobře vypadající a především faktograficky dost přesný. Ovšem nemůžu si pomoct, v druhé polovině se snaží honit až moc zajíců a nefunguje to, scény se soudním procesem by si zasloužili mnohem více prostoru a do toho tvůrci vecpávají činy druhé a třetí generace těchle městskejch guerillantů.. A pak je mnoho událostí přísně zkratkovitých. Osobně bych raděj viděl filmy dva, než takto, ale i tak výborná věc, to ne že ne. ()
Německo provádí pokání pomocí kinematografie. Baader Meinhof Komplex je další z řady historických snímků, které si Němci za rámeček nedají ne kvuli filmu jako takovému, ale kvůli faktům které jsou ve filmu vyobrazeny. Dvouapůlhodinová smršť přesných událostí, precizních akčních scén, výborných herců, která ani ke konci nepovolí ze svého hned na začátku nastaveného tempa. ___ Nebudu tady předstírat jak většina, že jsou odborníci na daný konflikt a jak RAF rozumí a jak všechno veděli podrobně už předtím. To je sice krásný, ale já ne. O jménem Baader ani Meinhof jsem nikdy neslyšel a zkratka RAF pro mě bylo vždycky britské Royal Air Force. ()
Galerie (81)
Photo © Metropolitan Filmexport
Zajímavosti (14)
- Stejnojmenná kniha Stefana Austa poprvé vyšla v roce 1985. Originálním způsobem přiblížila boj Rudé odbojové armády proti německému státu. Nesoudí ani neobhajuje, nevynáší žádný verdikt, morální ani faktický. Je to pouze záznam, kronika událostí, které vyvrcholily v tzv. německý podzim v roce 1977 únosem a následným osvobozením letadla společnosti Lufthansa, sebevraždami uvězněných vůdců RAF a vraždou prezidenta Asociace zaměstnanců Hannse Martina Schleyera. (POMO)
- Písnička, která hraje na začátku filmu, je „Mercedes Benz“ od Janis Joplin. (Duoscop)
- Publicistka Bettina Röhl film tvrdě zkritizovala v listu Die Welt. Jde prý o technicky dokonalý film, ale nepřináší nic nového, jen opakuje staré mýty a klišé. (Pumiiix)
Reklama