Je to i můj život

Noooo, tak to byl teda nápor na emoce. Právě jsem silně probrečela asi 90 minut v kuse a klidně to tady napíši. Je to i můj život je silné citové vydíraní, jenže tady to tvůrcům nemůže mít nikdo za zlé, toto téma snad ani jinak natočit nejde. "Malé" drama jedné rodiny, kterou postihla nemoc dítěte, vždy zákonitě útočí na ty nejhlubší city diváků. Nick Cassavetes po Zápisníku jedné lásky natočil další jemný a citlivý film, který nemůže nechat žádného diváka chladným. Kdybych měla hodnotit pouze to, jak mě film emočně dostal, dám jasných 5*, jenže ten film není vůbec dokonalý. Především těch pár scenáristických zaváhání, například věty typu: "Jsem rád, že mám rakovinu, jinak bych tě nepoznal" jim fakt nebaštím. Velká pochvala hlavním představitelům, předvedli opravdu uvěřitelné výkony, především pak Abigail Breslin a marně si vzpomínám, jestli jsem Cameron Diaz někdy viděla v lepší roli. (11.07.2011)

To je ale ořech. Jsem přesvědčen, že to Nick myslí dobře, ale kvalita jeho filmů se odvíjí od kvality scénářů. Zvolené téma odkrývá mnoho doposud nezodpovězených otázek a co zvlášť oceňuju, je vícepohledovost na problém, jemuž se snímek věnuje, přestože párkrát sklouzává k levnému citovému vydírání. Cassavetes je dobrý vypravěč, 15 minut buduje slušnou scénu, která má silný citový dopad, a vzápětí ji zabije dovětkem/záběrem/cokoliv chcete (dcera soudkyně, obhájcův zdravotní problém; to, co se stane po noci po plese), čímž celý úsek degraduje... A i když je například ta příprava na ples nesčetněkrát omletá, Nick ji dokáže ve správnou chvíli odlehčit (focení), a postavit ji tak mimo srovnání s nabízejícími se parodiemi. My sister's keeper by bylo možné rozebírat několik hodin, já jen na závěr zmíním, že v celkem dobré herecké konkurenci mě zaujala postava otce, který sice nemá tolik prostoru jako ostaní, ale v jeho výrazu nebo malých gestech, jsem našel mnohem víc. Slabší povahy budou ronit, my cynikové budem dojati jen místy. Notebook zůstal nepokořen. (23.11.2009)

Po filme so slušnou americkou návštevnosťou a univerzálnou témou neštekol (a nie je to po prvý raz) žiaden zo slovenských distribučných psov. Nepomohlo ani relatívne známe meno režiséra. Je to škoda. Náhodou som sa k nemu dostal a zaujal ma svojou témou rozhodovania detí, ktoré inak nemôžu vypovedať pred súdom, o ich vlastnom osude. Film si už moc podľa deja nepamätám, pocity už viac, takže intuitívne podľa mlhavých spomienok dávam za štyri. VIDENÉ ZNOVA: Možno už na druhý krát pôsobil film trochu cukrkandlovo, lenže Cassavetes vie, ako správne spracovať diváka, dokonca aj toho náročnejšieho. Záverečný zvrat nepôsobí vôbec vykonštruovane, naopak dodáva filmu zmysel. Zistíme tak, že je film o niečom inom, ako doposiaľ, ale ja mám nečakané zvraty obzvlášť rád. Abigail je omnoho sympatickejšia, ako konkurenčná Dakota Fanning. (19.06.2012)

Popravdě ani nevím, co k tomu napsat. Silné, smutné, ale pěkně odvyprávěné. Díky Cassavetesovi ve filmu narazíte jen na minimum kýčů, což je u těchto snímků docela ojedinělé. No herci super, hudba super, scénář mohl být ještě o chlup lepší, ale taky to není žadná katastrofa, takže když opomenu, že jsem po dlouhém emocionálním nátlaku stejně nakonec podlehl a u zavěrečného projevu u jezera uronil asi 1 slzu (no možná i 2 slzy), tak není moc co řešit a moje hodnocení jsou 4 velmi silné hvězdičky. (28.01.2010)

Sem tam sa objaví snímok, ktorý vás prinúti zamyslieť sa o živote ktorí žijeme. Rozmýšľate nad tým, aká je vlastne jeho podstata. Tento film je pre skupinku ludi, ktorí majú odvahu a silu zmieriť sa aj s takou skutočnosťou, že k životu patrí aj druhá strana - teda smrť. Za posledné roky jeden z najlepších filmov aké som videl. (13.12.2011)