Den nezávislosti: Nový útok

20 let. Taková doba uplynula, než otec subžánru katastrofických filmů zplodil sourozence ke svému prvnímu Dni. Příliš dlouhé otálení. Doba se změnila, nadšení z jedničky dávno pominula (i když stále jde o zábavný popcorn), a tatík Emmerich se tedy rozhodl v podstatě zopakovat dění prvního filmu a zároveň vše obtěžkal "nezbytnými" atributy dnešních filmových časů. Tak tedy: vizuál je boží! Něco tak monumentálního, obrovitého a zároveň vypulírovaného do posledního detailu opravdu bere dech, přesně na tohle jsem čekal a taky to dostal. Měřítkem již nejsou pozemské výtvory, nýbrž Země sama a přilehlý vesmír. Pecka! No a tím jsme pomalu s výčtem pozitivních dojmů u konce. Tempo filmu bych nenazval strhujícím, ale zbrklým, urputným, bezohledným. Herci, především mladí, jsou jak plakáty na zdi v pokoji průměrného týnejdžra, mají nasazený jeden face a ten jedou celej film :) Staří známí tu jsou kvůli výdělkům, tak to cítím. Dialogy a chování postav grandiózně patetické. Rozvíjení universia poměrně zajímavé, v tuto chvíli si ale nedovedu představit, kam to chce Emmerich posunout, protože zbořit Vesmír jednoduše nejde! Neříkám, že se netěším, jen prosím trochu víc toho nadhledu a zábavnosti. Otázka je, zda-li si vůbec druhý Den na sebe vydělá... 165 miliónů dolarů(rozpočet)/176 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (03.07.2016)

Druhý Den nezávislosti jede přesně podle mustru sedmých Star Wars a Jurského světa. Pečlivě se oživuje starý svět s (převážně) novými hrdiny a hodně se brnká na nostalgickou strunu, jenže tím to bohužel hasne. Emmerich sprintuje jako zběsilý, aby se bůhvíproč vešel do dvou hodin, takže se všechno děje ráz na ráz a nikdo a nic nemá šanci vyniknout. Hlavně péče o postavy je veskrze tragická a lavíruje mezi odfláknutým kecáním a WTF momenty, pročež baví především akce. Té je naštěstí dostatek a je patřičně epická, ve finále tedy dostanete ucházející blockbusterovou jízdu, v níž se vydařené scény střídají s momenty zralými na facepalm. Nový útok prostě nepřekvapí ani nenadchne, ale vlastně neurazí. Což je vzhledem k fenomenální jedničce obrovský sešup, ale po trailerech snad zázraky nikdo nečekal. (6/10) (21.06.2016)

Neviděl bych to tak zle, jako většina zdejší populace. Zápletka byla sice velice podobná, jako v minulém díle, ale potěšily některé z aspektů děje, které tam člověk nečekal. Jasně. Dalo by se říct, že několik sekund předtím než se to stalo, vás to mohlo napadnout, ale i tak to nebylo špatné. Herci vcelku v pohodě a efekty fajn. 3D místy super. Někdy však nevyužilo megalomanského potenciálu. Dabing taky v pohodě (v rámci 3D to asi jinak nešlo). Jediné, co mi vadilo byl hlas od starého vědátora (prostě tam pořád uslyšíte Homera, nebo Růžovou zahradu). Celkově však nezklamalo a 3 hvězdičky to budou. (18.08.2016)

StarWars, Hvězdná pěchota, Propast, Vetřelci, Predátor, Armagedon a další a další filmy se spojily v Emmerichově spektáklu, který je jakýmsi remakem prvního dílu. A mně to rozhodně nevadí! Jen ať si tu fňukají ti, co chtěli neokoukanou intelektuální zábavu! Přesně jsem věděl, na co jdu, a to jsem také dostal. Gigerovský svět šmejdů z vesmíru, pukající mrakodrapy, parádní střílečky a sentimentální scénky podle Pilcherové. Naprosto debilní dialogy prostřídavají bezva vtipné hlášky. V tom filmu je prostě všechno. Skvělá oddechovka pro letní kino není určena zapšklým morousům. Snad jen ty triky byly poněkud nevyvážené, ale to bych svedl na mizerné 3D... (25.06.2016)

Anděl zkázy Rolie se po dvou dekádách vrátil tam, kde mu nejvíc kvetla pšenka. Všechno je nyní rozměrnější, bombastičtější, digitálnější, ale bohužel bez jakéhokoliv náboje. Návrat starých známých tváří nepomáhá, jednou za půl hodiny se vypotí nějaký joke, nová generace pilotů zoufale nudí a zasazení do období, kdy lidstvo (byť logicky) vládne mimozemskými technologiemi, zcela zadusilo tu původní atmosféru reálného ohrožení při rozprskávajících se Manhattanech a Bílých domech. Jinými slovy, před dvaceti lety to byla roztomilá pitomost, teď je to už jen pitomost. Přesto všechno si Emmericha cením, že se už léta drží nastolené linie (naivita, patos, idealismus, patriotismus) a ač jeho snímky působí degenerativně, mám je svým zvráceným způsobem rád. Rolande, i kdyby si natočil Den díkuvzdání o útoku obřích krocanů z Proxima Centauri, budu tam. Mám Tě rád, klaune.. (25.07.2017)