Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Problém s Hunger Games je v tom, že téma se značně vyčerpalo v prvních dvou dílech, vůbec poprvé jsem si tak přála, aby se tvůrci vydali více blockbusterovou cestou a vykašlali se na nějaké filozofování o fungování světa a společnosti, po čtvrté už to působilo naivně, zvlášť když toto filozofování je prokládáno rozhovory o tom, koho z chlapců si hlavní hrdinka nakonec vybere. Akční scény jsou výborné, nechybí jim dravost a působivost, jen je jich málo. Film to nevyrovnal ani v emocionální rovině, postavy zde sice umírají jako na běžícím páse, ale divák se s žádnou nestihne pořádně sžít. Z nejsilnějších momentů série pak také nebyl úplně vytěžen potenciál. Bez debat jde o důstojné zakončení, jen pocit, že to mohlo být lepší, u mě převládá. (22.11.2015)

Více komorní, osobité a do poslední vteřiny i silně emocionální. Trojice Lawrence-Lawrence-Howard důstojně finišuje to nejlepší, co v posledních letech v rámci post-Twilight produkce vzniklo. Ano, sága o Reprodrozdovi není ani na míle blízko k dokonalosti, ale jako jediná se o to alespoň úspěšně pokusila. (21.11.2015)

O obvyklou dávku kokotismu nebyli diváci ochuzeni ani v případě dalšího zbytečného pokračování. Moc neuznávám tento novodobý trend využití velkého diváckého úspěchu a rozpartování posledního dílu. Třeba v případě takového Hobbita mi to vůbec nevadilo, protože Hobbit byl zcela luxusní snímeček. V případě Hunger Games to ovšem dopadlo zcela katastrofálně. Z jednoho debilního dílu byly vytvořeny díly dva. Roční odstup mezi jednotlivými díly vám spolehlivě zaručí, že pokud nejste zrovna velcí fanoušci a fajnšmekři tohoto omylu, tak se vám stane přibližně to, co se stalo mě. Obsah Part1 se vám zcela vykouří z hlavy. Part2 poté začne bez jakýchkoli okolků přesně tam, kde předchozí část skončila. Z toho plyne jediné. Absolutně nechápete, o co kráčí, tudíž vás snímek absolutně nezajímá. Přiznám se, že v běžné rychlosti (x 1.0), jsem se dovedl koukat jen necelých 20 minut. Poté už v této rychlosti běželo pouze těch pár akčních pasáží, které celkem ušly, abych pravdu napsal. Dojem bohužel vždy spolehlivě pohřbily naprosto dementní dialogy, kterými je snímek kompletně prošpikován. Většina děje klouže k jakési nezdařené telenovele o milostném trojúhelníčku kolem zrůdičky Jennifer, které to sluší pouze v silně omakeupované verzi v samém závěru. Pevně doufám, že už další díl nebude následovat. Tohle mi teda hrubě nechutnalo. Hlavní problém shledávám rozhodně v tom, že jsou postavy tak těžce nezajímavé, že si nelze vytvořit jakýkoli vztah ke kterékoli z nich. A dialogy psal rozhodně taktéž píčus, v tomto případě, ženského rodu. Nikdy více! (19.03.2016)

Už když jsem ohromeně sledoval, jak Strong s Craigem zadaptovali rozvláčnou první polovinu mého nejméně oblíbeného knižního dílu do nejlepšího filmu, tušil jsem, že jejich poslední šíp bude po vzoru Katniss mířit velmi přesně. Naštěstí jsem se nemýlil a druhá Síla vzdoru se tak zcela samozřejmým způsobem stává mou nejoblíbenější hladovou adaptací. Může za to hlavně brilantní gradace, která z deprimovaných dialogů a pochmurné nálady přechází do tuhého boje, bolestivých ztrát - a ještě deprimovanějších dialogů. Dvě vrcholné scény (stoky a pochod k paláci) mě napínaly dokonce tak moc, že jsem i přes znalost všech zvratů chvílemi nedýchal. A přesně o tom Síla vzdoru je. O konci, který naplňuje tu nejtragičtější představitelnou ironii, o hrdinech, kteří zůstanou nenávratně poznamenaní a stojí mi za to jim fandit do poslední vteřiny. V první řadě jsou ale Hunger Games příběhem Dívky v plamenech, jejíž osud a odhodlání může být metaforou, předobrazem, varováním a vším možným dalším. I kdyby jen proto, aby na jejím místě nikdy nemusel stát nikdo z nás. (22.11.2015)

Je to prostě úmorná nuda, kde jsou na hrdiny z nějakého důvodu neustále nastražovány pasti tak, aby z nich šlo uniknout (ačkoliv by se nabízelo mnoho efektnějších a smysluplnějších řešení) a veškeré přesahy jsou tak in your face, že se mi tomu nechce říkat "přesahy". Logika čehokoliv každopádně nulová a pocit o sebedůležitosti maximální. Určitě je ale fajn, že se holky nabalily tentokrát na něco, co jde brát vážně, i když je těžké neusnout. 2 a 1/2 (19.11.2015)