Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

Svoj záverečný komentár zhrniem v kladoch a záporoch tejto záverečnej časti a čiastočne aj série. Začneme zápormi. Popkultúrnemu svetu Panemu som od začiatku neveril. Pôsobí nasilu, vykonštruovane, postráda pevnými základmi podloženú logiku a smerom ku koncu sa to nezlepšilo. To by museli byť HG o politike, čo nie sú. Katniss a spol častokrát polopaticky vŕšia reči, ktoré sú klišovité aj v iných fikčných svetoch, v tých najvydarenejších dystopických však nie. Pokiaľ sa zamyslíme nad zámerom vynechať najextrémnejšiu a vrcholnú akčnú scénu série, tak ten nepokladám za umelecký, ale tu sa proste hrá iba o rating, deti brutálne vraždenie sledovať nemôžu. Film pôsobí subjektívne dlhším dojmom, čiže, rovnako ako v prípade predchádzajúcich častí ho znova vidieť nemienim. Bohužial občas absentuje elementárna logika, rozpisovať sa čo, kedy, prečo a ako, zbytočne nebudem. A teraz ku kladom. Lawrences, jeden aj druhá sú šikulky. J hrá seriózne ako sa len dá a F točí remeselne na úrovni a vie pracovať s hercami. HG prilákali aj herecké kapacity a nepôsobí to vôbec trápne, hanbu si najmä poslednými, dospelejšími časťami neurobili. Ale čo je najpodstatnejšie v mojom prípade je fakt, že som sa vo svojom veku necítil v kine nepatrične, že tvorcovia občas prišli so silnejšou scénou, ktorá by sa nestratila aj v serióznom vojnovom filme. Napríklad pri pohľade na malé dieťa v náručí z Katnissinej perspektívy a následným udalostiam, ktoré jej dajú nový zmysel. Prípadne záverečná Katnissina dilema s lukom v ruke. Takých scén chcelo byť v celej sérii proste viac. Konečné resumé je asi také, že filmy sprevádzal hype, ktorý táto látka nemohla nijako uniesť a jej priemernosť sa celý čas snažia prekabátiť tí kvalitnejší herci a zručnejší režiséri. Niekedy to dokonca aj fungovalo. (20.11.2015)

Po minulé tragédii přecejen zlepšení. Několik scén, jako například ta olejová potěší. Dlouhé je to jak 14 dní a jen silou vůle bych dokázal tuhle sérii zhlédnout na jeden pokus. Myslím si že se jedná pro mě o uzavřenou kapitolu, kterou si už nikdy více nepřečtu. Tyhle young adult série mě v podstatě vůbec nezajímají a v budoucnu se situace jen těžko zlepší. 55% (14.03.2016)

Ještě předchozího dílu jsem se zastával, ale tady už bohužel převládlo zklamání. Jako ukončení velmi solidní série se mi to příliš nezamlouvá. Myslel jsem, že to bude ukončení, které opravdu chytne/dojme/uchvátí, ale to se bohužel nestalo. Možná až to dám podruhý tak to bude lepší, ale v tom kině mě to prostě nějak nesedlo. Katniss jako by už ztratila dech, z té zajímavé postavy se stal jen stín. Předvídatelný konec tomu taky nepřidal. Celkově ten děj celého filmu nebyl nic moc, i když jako celek lze tuto sérii hodnotit spíše kladně. Moc mě mrzí, že si pro nás tvůrci na závěr nepřipravili nějakou pecku. 65% (03.02.2016)

Mělo to skončit kočkou. Chápu, že se tvůrci museli držet knižního konce, ale vyznění filmu není jen v rozporu s proměnou, kterou Katniss v posledních dvou dílech prošla (zmínka o nočních můrách coby připomínce PTSD je s ohledem na kýčovitou stylizaci scény dost nepřesvědčivá). Zároveň umrtvuje veškerý „emancipační“ potenciál celé série, když za ideální stav vydává ten nejpitomější genderový stereotyp. Podobně nedávno Eastwood posledními minutami zazdil Amerického snipera. Jinak přitom jde o vcelku uspokojivou snahu natočit YA blockbuster, který odmítá jisté žánrové konvence (neokázalý začátek, nejepičtější akce dlouho před atypicky intimním koncem, rozmlžená hranice mezi dobrem a zlem) a má co říct i dospělým (válečná propaganda, zánik starého světa, překrývání reálných vzpomínek mediálními reprezentacemi). Film stejně jako první část Síly vzdoru začíná nezvykle temnou a nebombastickou scénou, ve které je stanoven směr vyprávění. Katniss musí získat (v doslovném i přeneseném významu) zpět svůj hlas, který posledně ztratila. Přesto po většinu filmu není její kontrola nad situací tak velká, jak si představuje a jak naznačuje i její heroizující rámování (na střed, aby dominovala celému záběru a zároveň čněla nad ostatními postavami) a časté záběry její tváře přes celé plátno. Katnissina cesta osobní pomsty je z velké části shora řízeným propagandistickým spektáklem pro masy, v podstatě dalším ročníkem Hladových her, s troskami Kapitolu coby novou arénou. Iluze svobodné volby a boje za spravedlivou věc není zničena tak důsledně, jak sliboval předchozí díl, ale film pořád jde o sympaticky netuctovou pobídku k zamyšlení nad velkovýrobou popkulturních rebelů, jimž uniká, že nebojují proti systému, ale v rámci něj. 75% (27.11.2015)

Aktuálně bych jednotlivé díly seřadila 4-3-1-2, v případě "Hunger Games" ale měním pořadí s každým dalším zhlédnutím, takže to příliš neznamená. A co že se to v posledním díle "tak vydařilo", že ho hodnotím jako nejlepší? Určitě pochmurný nádech, který ve mně konečně něco vyvolává, akční scény, kterých je sice opět poskrovnu, ale o to lépe vypadají, a konečně pořádné vymírání. Co bych naopak vytkla, je neustálé a ultimátně otravné zachraňování neschopného Peety (nechte ho tam, proboha!) a předvídatelný zvrat. Zakončení je to nicméně stále důstojné, minimálně ve srovnání s epic failem na konci "Pottera", který se mi vůbec nelíbil (**). (29.12.2015)