poster

Solaris

  • Sovětský svaz

    Solyaris

  • Sovětský svaz

    Солярис

  • anglický

    Solaris

  • Slovensko

    Solaris

Drama / Mysteriózní / Sci-Fi

Sovětský svaz, 1972, 167 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • FlyBoy
    *****

    Úžas! Asi dvakrát sa pristihujem pri duševnom premiestnení na onu vesmírnu stanicu, ktorej útroby a čudesná posádka hypnotizujú môj mozog do najkrajnejších sfér prijímacie radiácie. Znepokojenie, núdza, blúznenie, ale aj hypotetické rečnenie či zakódované prihováranie sa jeden k druhému. Chovanie tamojších vedcov ozaj odpovedajúce - úzkoprsé, stiesnené a náladovo premenlivé. Poznačení láskou k žene a citovým rozpoložením Tarkovskij na plátno otláča svoj (mierne modifikovaný) autorský rukopis, kompozícia obrazu je fenomenálna a narábanie s tichom vyvoláva vábivé mystično na ktoré pristupujem hneď od odlepenia sa od Zeme. "Solaris" netrpí dĺžkou, to recipient trpí neschopnosťou pohltiť tento umelecký smaragd. "Solaris" není iba filozofickým sci-fi opusom, je tiež nenútenou modlitbou pre tvora s dávkou sebareflexie a existenciálneho opytovania sa.(3.3.2010)

  • Morien
    **

    (1001) Když jsem přemýšlela, co k Solaris napsat, protože ponechat to jen tak bez komentáře, to se mi nějak nechce, napadla mě ze všeho nejdřív slova z intimní divadelní hry, co jsem nedávno četla. Ústy hlavní hrdinky se tam autorka rozhořčuje nad tím, že kdykoliv muže sužuje nějaká potíž, je tato povýšena na problém celého lidstva, zatímco když se něco onálepkuje přívlastkem "ženské", je to odsunuto na druhou kolej, ať se tím zabývají ti přecitlivělí asociálové a neobtěžují s tím uvědomělou většinu. Tím nechci na tenhle film nechci nějak výrazně aplikovat feministická kritéria či bůh ví co, jenom bych to použila jako jakési podobenství mého přístupu. Dvě hvězdičky jsou totiž v tomhle případě spíš symbolické a moc konkrétního toho o mém názoru neříkají. Film vnímám jako komplexní a sofistikovanou výpověď jednoho člověka, který by mohl zastupovat skupinu podobně smýšlejících. A já do ní nepatřím. Nebudu si tady sypat popel na hlavu a říkat, že jsem asi moc hloupá, že k tomu možná jednou dojdu, že se na to podívám znovu a pokusím se víc soustředit, že je to moc dlouhé a že po zkrácení bych ihned výtky neměla nebo by byly menší. Nebudu to říkat, protože si to nemyslím. Ten film mě prostě nezajímá.(28.9.2009)

  • sportovec
    *****

    Klasické dílo ruské školy fantastiky sovětského období dalekosáhle přesáhlo úroveň své nevšední polské literární předlohy. Mystika Oceánu-velkovědomí, jak lze asi nejlépe popsat tajemnou mocnost, nadanou pozoruhodnou schopností zhmotňování lidských vzpomínek, se mění v lučavku zlého svědomí. Přednosti kamery a jejích záběrů, obhajitelnost rozvážného tempa, typického pro ruskou kinematografii, a pro mne jímavý projev tehdy mladičké Bondarčukovny. Naléhavost étosu a etiky, kterou Tarkovskij do svého filmu vložil, povyšuje spíše periferní žánr v tomto případě do vysokých pater velkého umění. Názor, že filmová verze musí být za všech předpokladů pokud možno co nejdoslovnější kopií své literární předlohy, má svou alternativu založenou na filmařské schopnosti prosadit svůj vlastní názor a pohled. V případě Tarkovského byla tato schopnost ohodnocena "maličkostí" - oceněním na filmovém festivalu v Cannes. (Podobnou povahu mají i sci-fi díla Karla Čapka - namátkou připomenu KRAKATIT, VÁLKU S MLOKY nebo zvlášť vynikající RUR). A nezávisle na ní zůstane hodnotou nejen pro nás, ale s velkou pravděpodobností i pro další generace dosud nenarozených přátel hraného filmu.(23.9.2007)

  • Niktorius
    ***

    Inu, nenapadlo by mě, že budu nakonec na Tarkovského verzi Solarisu nahlížet s podobnými výtkami, jako jsem měl k té Soderberghově. Z mnohovrstevnaté Lemovy knihy, jejímž jádrem je konfrontace člověka s inteligentním plazmatickým oceánem - jediným živým tvorem obývajícím planetu Solaris - oba filmaři odloupli vrstvičku vztahu Kelvina a Hari a ještě si přetvořili k obrazu svému a celým filmem pověděli to, co Lem sdělil (spíš jen tak na okraj) na několika málo stránkách. Oceán ztělesňuju onem "jiný svět" - je to forma života, kterou člověk nedokáže pochopit, nedokáže s ní komunikovat, ani ji účině studovat. Mnoho otázek, které Lem pokládá je ve filmu zachovány, ač nejsou nahlas vysloveny, ovšem Oceánu jako takovému, se Tarkovský věnuje minimálně. Nemám problém s odděleným vnímám filmu a jeho literární předlohy, ale v případě Solaris mám neodbytný pocit, že člověku znalému knihy nemůže filmové zpracování přinést cokoli nového. Jestli Stalker dovedl uchvátit a hypnotizovat už jen pouhými obrazy, Solarisu tato schopnost chybí - jsou tam sice stále k vidění mistrné kompozice a sovětskou "účelovou" estetikou načichlá výprava vypadá neotřele, jenže po čase už interiéry orbitální stanice Solarisu začnou působit jako něco, co vyrobila v šedesátých letech československá vagónka a uvědomíte si, že z knihy, díky její schopnosti podněcovat k obrazotvornosti, sálá typický duch východní sci-fi mnohem intenzivěji. Solaris je film, s nímž jak Lem, tak sám Tarkovský nebyli přiliš spokojení a který není špatný ani průměrný - je pouze zbytečný, jakožto bledý stín celkově bohatšího díla, jenž mu bylo inspirací.(1.2.2009)

  • Paldini
    ***

    U hodnocení tohoto filmu jsem byl ovlivněn velmi hodně tím, že jsem věděl, jak dál se bude děj odvíjet. Ne, že bych četl Lemovu povídku, ale z recenzí na remake s G. Clooneyem jsem věděl, co se stane.A to jsem novou verzi neviděl. A pak, že nejsou spoilery i v recenzích! Jsou a moc velké. Tím pádem byl pro mě celý film dost nepřekvapující až na závěrečnou pointu. Geniální scéna ovšem je ta, kdy sledujete asi pětiminutovou jízdu auta po dálnici. V tu chvíli mě napadaly texty několika písní.( Kudy vede tahle cesta...., Droga dluga jest...).(6.7.2004)

  • - K adaptaci vědecko-fantastického románu „Solaris“ přistoupil Tarkovskij ve vynucené tvůrčí pauze v době nekonečného odkládání povolení k distribuci historické fresky Andrej Rublev (1966). (Zdroj: Letní filmová škola)

  • - Tarkovského meziplanetární meditace byla ve své době přijata jako „sovětská verze“ Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey (1968). Tou nicméně není už jen proto, že Solaris se víc než vizuální podmanivostí vesmíru zaobírá lidským a pozemským aspektem, k němuž odkazuje i závěr komorního díla. (Zdroj: Letní filmová škola)

  • - Nejpopulárnější Tarkovského film za hranicemi Sovětského svazu. Na Tarkovského osobním režisérském žebříčku byl ale údajně úplně dole. (džanik)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace