Reklama

Reklama

Solaris

  • Sovětský svaz Solyaris (více)

Snímek Solaris na motivy románu Stanislawa Lema pojednává o ovdovělém psychologovi Krisu Kelvinovi, který je vyslán na vesmírnou stanici obíhající kolem planety zvané Solaris pokryté oceánem. Má zde vyšetřit záhadnou smrt lékaře, stejně jako psychické problémy sužující kosmonauty, jejichž počet rapidně klesá. Kelvin se na stanici setká nejen se zbývajícími členy posádky vykazujícími podivné a odtažité chování, ale ke svému velkému překvapení i s vlastní ženou Khari, která je už sedm let po smrti. Záhy vyjde najevo, že Solaris oplývá něčím, co u kosmonautů na vesmírné stanici vyvolává potlačované vzpomínky a obsese, a Kelvin je tak nucen zpochybňovat vlastní vnímání reality. (Cinemax)

(více)

Recenze (342)

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

8.10.2009 - 2*. /// 7.11.2014 - O několik let starší, o několik let divácky zkušenější jsem si zkusil dát repete - a docela dobrý. Sci-fi z ranku těch přemýšlivých, hlavně pro diváky, kteří se radují, když je jim nabídnuto něco k nechápání. Atmosféru to má vtahující a znepokojivou, myšlenkově chvílema celkem podnětné. Ale opravdu jenom chvílema, protože na to, že to je vlastně filosofické sci-fi, se tu zas až tolik nefilosofuje (respektive nemluví). Prostříhat by se to vážně dalo, hodně. ()

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Každý umělec dojde doby, kdy otiskuje lásku k ženě do svého díla. I Tarkovskij byl v době realizace Solarisu zamilován, respektive poznamenán rozchodem (v roce 1970 se Tarkovskij rozvedl se svoji první ženou a ještě téhož roku se podruhé oženil), a film se tím zredukoval na lovestory. Lovestory bez Tarkovského environmentální a existencialistické obliby v disputacích a sklonu k „rozostřenému" rádoby filozofování a pronášení rozličných mouder o všem možném. Solaris tedy filozofuje především v momentech, kdy přemýšlí pomocí filmových prostředků. Přesto se v člověku někde hluboko usadí a neustále na sebe upomíná. A to je - vedle samotného důvodu, proč se tomu tak děje - znakem dokonalosti. ()

Reklama

Superpero 

všechny recenze uživatele

Moje druhé setkání s Tarkovskym dopadlo dobře. I když jsem hlavní myšlenku či účel tohoto filmu uplně na 100% nepochopil stále se mi to zamluvalo. Je to hlavně zásluha Tarkovského režie, která je až hypnotická. Navíc mistr režisér dokáže skvěle kočírovat své herce. Jen škoda nudnějšího úvodu, protože film mě pohltil až asi po 45 minutách. Solaris je silné dílo, které opravdu hodně doporučuji. ()

May 

všechny recenze uživatele

Ano, souhlasím s ostatními, šlo by tenhle film minimálně o hodinu zkrátit a vůbec by mu to neublížilo, ale.. proč? Tři hodiny jsou sice poměrně dlouhá doba, na Solaris se ale kouká velmi snadno. Čekala jsem umělecký film, a místo toho jsem celou dobu hltala každý záběr, pomalou rozvláčnou kameru, jedinečnou stmosféru, kterou dobarvovalo měnění barevných filtrů.. Jen scéna, kdy jede Nikolaj Grinko autem po dálnici, a do toho je jako hudební doprovod zuřící klavír, který připomíná malé dítě, co bez rozmyslu tříská do kláves, je tak nepochotelná, až mi přijde geniální (: Bylo to.. zvláštní, nádherné, nekomerční.. zvláštní - nemluvě o konci, který jsem s největší pravděpodobností vůbec nepochopila. ()

Lima 

všechny recenze uživatele

Čím vícekrát to vidím, tím více to miluju. Možná, že je stopáž přepálená, možná, že některé scény nedávají smysl (a přesto působí magicky, viz. scéna jízdy po dálnici), ale všechno ostatní – zejména ATMOSFÉRA (!!!), obrazové kompozice ruku v ruce s podmanivou hudbou, zajímavé filozofické úvahy atd. – to vše činí z Tarkovského filmu jeden z mých nejmagičtějších filmových zážitků za poslední roky. Takovéhle nekompromisní umělecké výpovědi se v dnešním filmovém světě už moc netočí. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (22)

  • Sám režisér považoval Solaris za svůj nejméně oblíbený film, protože se mu v něm plně nepodařilo eliminovat žánr sci-fi. „Hlavní smysl snímku vidím v jeho etické problematice. Průnik do skrytých tajemství přírody musí být nerozlučně spojený s pokrokem morálním,“ uvedl k jeho významu. (Zdroj Letní filmová škola)
  • Tarkovského meziplanetární meditace byla ve své době přijata jako „sovětská verze“ Kubrickovy 2001: Vesmírné odysey (1968). Tou nicméně není už jen proto, že Solaris se víc než vizuální podmanivostí vesmíru zaobírá lidským a pozemským aspektem, k němuž odkazuje i závěr komorního díla. (Zdroj Letní filmová škola)
  • Kompletní a nesetříhaná verze v původním znění se v New Yorku veřejně promítala až v roce 1989, během znovuotevření tamějšího Film Forum, největšího newyorského kina s “nezávislým“ programem. (džanik)

Reklama

Reklama