Star Wars: Síla se probouzí

Výtkám, že to je vše příliš odvozené a celý film je nejdražší fan made záležitost všech dob, se nebráním. Dokonce bych k nim přidal pochybnost nad hlavním záporákem, který zatím spíš vyhlíží jako z marvelovského blockbusteru... Ano, sedmička fúzuje ověřené motivy a postupy především z epizod IV a VI. Na rozdíl od Star Treku se Abrams pohybuje ve stylisticky mnohem ukotvenějším univerzu, to ale neznamená, že neservíruje totální abrrrazivní rrrozkoš, jak byl řekl Dan Nekonečný. 136 minut se film řítí kupředu a ta stopáž je prostě subjektivně strašně krátká. Zmizela obsese přeplácanou mizanscénou, Mindelova kamera se víc hýbe s postavami, které tak jen divadelně nedeklamují, ale dýchají. Digitální opar nové trilogie přepustil místo materiálnosti. Přestřelky stormtrooperů jsou čistá rozkoš a nezbývá, než posunout spin-off Rogue One mezi nejočekávanější filmy roku 2016. Nové postavy se rychle učí - důraz na dobře dávkovaný patos, gesta, včasné pomrkávání, to všechno si osvojují s lehkostí. Kolbiště ale pochopitelně patří veteránům, kteří probouzejí Sílu nostalgie. Star Wars přestaly být epickou galaktickou ságou o zdanění obchodních cest a vztazích mezi různými zástupci galaktické politiky a vracejí se ke kasdanovské pohádce se vším všudy. Epický oblouk, antické scény, velká krásná slova. Pokud se nové trilogii vyčítala opereta, tohle je opět opera. Možná se zdá, že s rokem 1977 už nemáme nic moc společného, ale pro mě je tenhle epos o věčném souboji dobra a zla v současnosti stejně důležitý jako v době, které dominovali padouchové. Ani ne tak proto, že obsahuje skutečně dotažený feministický podtón (což českému mentálnímu apartheidu působí muka), ale spíš proto, že zase naplno připomíná platnost třicet dva let starých Yodových slov: "Luminous beings are we, not this crude matter." Abrams možná jen postavil most mezi starou trilogií a novým univerzem, ale je to most, po kterém je radost kráčet. (17.12.2015)

Tímto je moje láska ke Star Wars jednou provždy zpečetěna. Díky bohu jménem J. J. Abrams, že ukázal, jak moc miluje Star Wars a nedovolil aby jejich další epizoda byla jen způsob, jak dostat kačky z diváků. Skoro až nechápu, jak se mu to povedlo, ale ta atmosféra tam je se vším všudy, od začátku až do konce. Jak jsem bez toho mohla žít? (17.12.2015)

Nenechme se zmást důmyslnou promo kampaní, kterou svorně papouškuje většina recenzí a ohlasů – nové Hvězdné války nejsou projekt od fanoušků pro fanoušky. Abrams nevytvořil elitářský fanfilm, nýbrž na základě principů fanfikce sice převzal předchozí svět, postavy i příznivcům důvěrně známé momenty, ale zasadil je do nového vyprávění s odlišnými zákonitostmi, které staví na nevytěženém potenciálu originálu a může oslovit i původním kultem nezasažený či přehlížený segment publika. Tím paradoxně je právě ona většina diváků stojící stranou obsesivní adorace Star Wars, neutuchajících flamů na adresu Lucase, ale i masivní lobby hračkářského průmyslu. Abrams spolu s Lawrencem Kasdanem probudili Sílu právě tím, že sérii očistili od veškerého balastu, který na ni navalil nejen Lucas, ale i veškerá popkultura. Stejně tak je neadekvátní vyčítat filmu málo odvahy či hraní na jistotu. Naopak bychom v rámci hlavních hollywoodských studií stěží hledali progresivnější a odvážnější koncept, než plán vytvořit blockbuster podle nerdí modly, kde hlavními propracovanými figurami budou dívka, černoch a párek důchodců. Cesta k oživení franšízy nevedla přes pietní kopírování před-digitálového Lucase, naopak Abrams (přinejmenším pomyslné) přebírá pochodeň George Millera. Nové Star Wars tak spolu s poslední Mission Impossible hrdě následují Zběsilou cestu coby emancipované blockbustery a akční filmy nového věku, kde CGI konečně dostávají své roli postprodukčního nástroje a do popředí vystupuje poctivá práce na place. --- Podrobněji v recenzi pro A2 (23.12.2015)

Tak nám Džej Džej kalkuloval, kalkuloval a kalkuloval a nakonec mu vyšlo, že nejlepší bude pro Mikymause, který se brutálně vycinkal na výpalném Jirky Lukáše, ukrást plány Hvězdy smrdí a vyždímat z té neinvence aspoň memoriál artritických gerontů. A to měl, kurva, k dispozici v podstatě nový začátek a mohl v té předaleké galaxii vymýšlet takové vyfikundace! Zbytek magie udělalo píár, otylí pojídači horkých psů, co se i v padesáti stále převlíkají za princeznu Leiu a šermují se při bárbekjů s ostatními kokoty světelnými meči od Hasbra, si patrně z těch popkornově popkulturních odkazů nastříkali do imperiálního bakelitu od téhož výrobce, no a Strýček Skrblík v dresu nejkýčovitějšího kurviče vkusu našich dětí skáče šipky do hromady zlaťáků, přičemž se mu v očích protáčejí přeškrtnutá eska. A přitom jde jen o sice spektakulární, ale sprostý komerčně kalkulativní impotentní plagiát, v němž si ochablý sušický Han a povislá princezna nasmrkali tlustého Merylyn Mensna, který je hrozivý asi jako medvídek Pú. Celý ten zmar ještě vhodně doplňuje naprosto prkenná džedáj rytířka alá Hangrgejs a ultimativně nesympatický negroameričan, kterému od začátku nepřejete nic jiného než pár frajerů v bílých kápích a hořící kříž před kokpitem Falkon Milénia. A jsem docela zvědav, jestli se jim Luk Skajvókr dožije pokračovaní, nebo si příště Endy Serkis zase zaglumuje a zaVolkruje. (21.12.2015)

"Mám ti ustřelit ten kýbl z hlavy?" Tak je to správně. Ty bílé potvory nosí kýble na hlavách a trvalo to dlouhých 38 let, než si toho někdo všiml i ve filmu. Z výše uvedeného mne patrně nikdo nebude podezřívat z toho, že jsou pro mne Hvězdné války kultem. Skutečně nejsou, i když mě většinou celkem baví. Tato epizoda můj vztah k předaleké galaxii nijak nezměnila, ale potěšil mě v ní jen vizuál, veteráni a roboti. To ostatní střílení, vybuchování, běhání a výchovu nezbedného synka jsem spíše odzívnul s tím, že jsem si alespoň během sledování filmu vyrobil sedmý zářez do světelného meče. (25.04.2016)