Válečné hry

Nostalgie jako hrom. Válečné hry mne svého času zaujaly, bavily i zneklidnily. Po dvaceti letech už sice tyto zmíněné atributy značně ohlodal zub času a vzhledem k faktu, že závody ve zbrojení během studené války se také ze společenského a politického života vytratily, a tento film z tohoto stavu těžil, aktuální shlédnutí už poněkud ztratilo na intenzitě diváckého zážitku. Přesto se stále jedná o zábavné a vtahující varování, kritizující zbrojení a zdvihající varovný prst před ponécháním životně důležitých prvků lidstva v rukou napadnutelné či zneužitelné výpočetní techniky. Funguje také jako příjemná připomínka výpočetní techniky oné doby a zajímavé dobrodružství (jen pro pamětníky), přestože zpracování samotné bych nenazval zcela povedeným. 70% (nostalgicky subjektivní hodnocení, objektivně o 10 až 20% méně). (13.07.2015)

Skvělý retro kousek, který sice v jistých ohledech značně zestárl, nicméně i tak působí stejně dramaticky, napínavě a v jistém ohledu i aktuálně. Jaký šok musel vyvolat v letech, kdy o hackování téměř nikdo ve vlivné vrstvě nevěděl, ani nechci pomyslet. V tomto ohledu byl tento snímek průkopníkem ve svém žánru. Dneska už se můžeme smát technice, která zde hraje důležitou roli, ale možná právě proto je tento film stále tak aktuální, protože dnes daleko více než dříve jsme propojeni moderní technikou. Pravda, daleko lépe zabezpečenou. Takže vlastně toto sci-fi již dnes by ani za sci-fi nemuselo být, ale za thrillerem, který zobrazuje možné variace naší ne tak vzdálené budoucnosti. Velká pochvala tvůrcům a charismatickým hrdinům ve všech rolích. Vždy se rád podívám na film, který nenapsal pitomec, ale člověk, který (a zde to platí dvojnásobně) dobře rozuměl tomu o čem píše pro koho a jak. A tady se sešel rovnou celý schopný tým filmařů. Takže doporučuji! 80% (16.07.2018)

Pokud film hodotím dnes, tak prostě musím brát v potaz takovou tu technologickou naivitu roku 1983. Pořádně Neexistovalo slovo”hacking”, počítače a počítačové sítě byly pro většinu lidí stále scifi… Ale i dnes s tím přihlédnutím k věku to má slušný spád, ke konci i slušné napětí a rozhodně se na to dá bez újmy dodívat - na rozdíl od Flashe Gordona třeba :). PS: a v době premiéry v kině bych z toho byl zaručeně vyplesklý… :) (17.09.2022)

Vztyčený ukazovák Válečných Her byl ve své době asi mnohem působivější než dnes, ale jak můžete vidět kolem sebe, spoléhání se na počítačové technologie začíná přinášet své negativní plody i v dnešním každodenním životě (a nemluvím jen o "chudých duchem", co podle navigace sjedou do jezera, ale hlavně o těch, co si bez IDOSu nenajdou odjezd vlaku, a kdyby jim kasa neukázala kolik mají vrátit peněz, museli by sáhnout pro kalkulačku). Jistě, strategické obranné systémy může dnes řídit nějaká šílená umělá inteligence, ale děj filmu se točí jen a pouze kolem toho, že se v globálním měřítku musíte spolehnout na strojové pozorování namísto "vlastních očí", a že výstupy z tohoto pozorování mohou být naprosto falešné (a je jedno, jestli kvůli WOPRu nebo třeba severokorejským hackerům, kteří cíleně mají ty falešné vstupy vygenerovat). Nečekejte žádnou strhující akci, ale pokud se dokážete jako harcovníci HD grafických rozhraní nesmát tomu, co na poli techniky uvidíte v tomhle přes třicet let starém snímku (já se nesměju), můžete si užít takovou ne velkou, ne malou, laicky přístupnou porcičku filozofování o osudu lidstva, realistické nakládání s mladíkem, který se "jen tak pro zábavu" dostal do ARPANETu (nebo kdo ví co to bylo), samozřejmě taky o pár let mladší slečinku z Číslo 5 Žije, vyloženého cucáka Matthew Brodericka, a hlavně vynikajícího a pro nějaké to "fuck" daleko nechodícího generála Barryho Corbina. Tenhle člověk je velitel, jaký se na plátně dokonale vyjímá, a zastiňuje všechny ostatní. Docela mě zaujala i hudba, která velmi dobře dokreslovala atmosféru filmu a k mému překvapení to nebylo dílo žádného z velkých jmen filmové hudby (podezříval jsem chvílemi Jerryho Goldsmithe). Takže, i po těch letech jsem pro červenou zónu, a jsem ochotný se podívat ještě někdy znovu. 70% (06.09.2014)

V 80. letech, kdy byla studená válka v plném proudu, to musel být asi o ještě něco intenzivnější zažitek. Ale film nám, i přes svou očividnou jednoduchost a naivitu ve zpracování, zprostředkovává několik důležitých myšlenek a poselství, které jsou minimálně stejně důležité a aktuální i dnes a některé dokonce ještě aktuálnější. S tou aktuálnější myšlenkou myslím mechanical learning nebo-li známěji AI, které je zde zpracováno velmi zdařile a už zde ukazuje, že technologický výovj může mít jak pozitivní, tak negativní stránky. Vrcholem filmu je poté poukázání na absurdnost jakkékoliv jaderná války či její hrozby, která tu pořád v nějaké podobě existuje i dnes, takže => the only winning move is not to play!. Zbytek filmu jinak suprově zachycuje atmosféru osmdesátek v USA - klasické herní doupata pro bezstarostné mladé vs. neustálý strach z bolševiků a jaderné katastrofy, což se určitě dnes, během přílivu nostalgických retro-snímků jako Stranger Things aj., taky ocení. (23.11.2020)