The Deuce: Špína Manhattanu

"The Deuce" nepřináší dramatické vyprávění, nemá zastřešující oblouk, ani hlavní postavu. Naopak seriálovou strukturu využívá k rozprostření kroniky jednoho místa, zmapování určitého tématu. Oním místem je titulní část Manhattanu v období boomu pornografie, přesněji řečeno od jejího vzedmutí coby průmyslu začátkem 70. let přes vrchol coby tvůrčího média a odnože šoubyznysu na konci dekády až po rozmělnění v kvantitě v 80. letech s rozmachem videa. Tvůrci důmyslně tyto tři období dělí do separátně sevřených, ale vzájemně navazujících sérií. Jednotlivé figury, oživující reálné lidi či představující sloučeniny několika předobrazů, toto prostředí zabydlují nejen životem, ale právě i osobními vrcholy, propady a vším mezi tím. Vznikla tak uhrančivě plastická evokace nejen doby, ale především systému kolem sexuální práce (ať už před či za kamerou, nebo na ulici i v podnicích různého rázu) i komodifikace těla a rozkoše, která ale tato témata zbavuje jednostranných argumentů a naopak ukazuje mnohoznačnost celého tohoto světa, který je současně špinavý, blyštivý, odpudivý, vzrušující, povrchní, ambiciózní, kořistnický, kariérní, krutý i fascinující svou propleteností a komplexností. Ačkoli lze žasnout nad perfektní evokací doby, není The Deuce retro seriálem, ale právě spíše provokativní kronikou, která vyzývá k úvahám nad různými ohledy pornografie, sexuální práce a současně také genderových norem, misogynie, emancipace i obecně rolí, které lidi přejímají za své, potažmo které jim pomáhají akceptovat status quo jejich okolí. Současně ale díky pestré galerce postav nespadá vyprávění do suše didaktické teze, ale zpřítomňuje, že s každým podobně zdánlivě odosobněným a obecným společenským tématem, se váží konkrétní osudy, tváře a emoce lidí, z nichž většina už "vešla do náruče času". (10.11.2019)

Někdo se rád vrací do Bradavic, někdo do Středozemě nebo na Pandoru z Avatara a já mám velkou slabost pro špinavý New York 70. let, jak ho líčí Přání smrti nebo Taxikář (a na druhém místě pro Hongkong přelomu 80. a 90. let). Přestože reálně bych tam žít moc nechtěl, protože to tehdy bylo hlavní město rakoviny plic a přepadávání v metru. Tenhle seriál mi dopřává bezpečné výlety do tehdejších newyorských ulic, barů, bordelů a pornokin a mezi pestrou společnost, která je obývá - prostitutky, pasáky, policajty, mafiány, barmany a pornofilmaře. Druhou velkou atrakcí seriálu je zachycení rodícího se pornoprůmyslu, který spolu s bordely rekrutuje právě prostitutky a jejich pasáci se musí přizpůsobit. Seriál nemá velký dramatický příběh (což může leckoho hned zkraje odradit), je to volně plynoucí kronika a časoprostorová cestovka, která má naprosto luxusní výpravu. A kde jsou vám průvodci sympatické postavy v podaní spolehlivých herců v čele s Jamesem Francem (v dvojroli dvojčat, která dokáže perfektně herecky oddělit) a Maggie Gyllenhaal, hrající prostitutku, co se přes hraní v pornofilmech propracuje na jejich režisérku s uměleckými ambicemi. K tomu šťavnaté dialogy a samozřejmě nahota. První série neměla chybu, v druhé mě zajímala primárně filmařská linka (natáčení feministické pornoverze Červené Karkulky) a klidně bych oželel nudné linky aktivismu a otvírání luxusního gay baru. Uvidíme, co třetí řada, v níž se děj přesouvá do osmdesátek a porno se přesouvá na videokazety a tím pádem z pornokin do domácností. (03.04.2023)

Musí se nechat, že tvůrci otevřeli poměrně pěkné téma. Tématem je totiž počátek pornoprůmyslu v New Yorku, čímž si zadělali o zlatého bludišťáka v podobě seriálového tématu pro rok 2017. Opravdu těžce by se totiž hledalo téma, které by bylo zajímavější, originálnější a lépe zpracované...co si ostatně budeme povídat. HBO se toho totiž chopilo opět poměrně obstojně a našlo si pro podobný počin postavy víceméně hollywoodsky zásadní. Zlobivý kluk James Franco tu produkuje, režíruje a ještě si tu střihne solidní dvojroli. Více šokující je ale Maggie Gyllenhaal, která tu jde herecky doslova na dřeň a když mluvíme o seriálu o počátku pornoprůmyslu, tak můžeme říci, že její postava tu začíná od opravdového dna a solidně roste tak, jak nabývá počet dílů samotného seriálu. Má to šmrnc, má to grácii sedmdesátých, potažmo osmdesátých let a chvíli to je tak brutálně sarkastický, že se mi těžce hledá jakákoliv alternativa. V rámci seriálů hodně solidní počin, ale po první sérii a půlce druhé marně hledám moment, který by mě zlomil na pátou hvězdu a já mohl říct, že tenhle námět je natolik dobrý, že je vlastně dokonalý. (14.11.2018)

Původně mělo, lépe řečeno mohlo, zůstat u ohodnocení Pilotu, ale Deuce mě tak zaujal, že jsem se rozhodl s chutí pokračovat, vlastně mě to pak chramstlo, že jsem ani nevěděl jak. HBO do toho opět šláplo rovnýma nohama, tentokrát přímo do porna a přesně ve svém tvrdošíjném stylu a jsem rád, že seriál nepotkal podobný osud jako Scorseseho Vinyl a dočkali jsme se dalších řad. Už jenom ten dříč James Franco si to zaslouží, jelikož každá jeho scéna (navíc hraje dvojroli) stojí za to a člověk se u jeho první interakce ihned vtáhne do děje. Čeká nás nový kult Špíny z Baltimoru? Ten český název by o to zájem měl. (PS : Málo Zoe Kazan, proooklatě málo. Ještěže mě namlsali v Pilotu.) Druhá série začala velice pomalu a rozvlekle, takže jsem se i přistihl, že se na další díl po týdnu extra netěším a někdy mi unikl úplně. V druhé polovině se to však zas pořádně rozjelo a jelikož v poslední době hrozně žeru Jamese Franca, jeho dvouroli jsem si zde opět neskutečně užil a celkově mě bavil směr, jakým se tvůrci rozhodli vydat, tedy skok o pět let dopředu. Horší než první série určitě, ovšem nakonec ne nijak zvlášť. James Franco se však nakonec objevil i potřetí a naposled v seriálu, který ve své závěrečné sezóně pozabíjel více postav, než v kdejaké gangsterce (samozřejmě i zde gangsteři jsou). 8 dílů bylo určitě optimálních, ačkoliv se ani tentokrát HBO nevyvarovalo hodinových dílů a sem tam bych krátil. Závěrečný medailonek byl ovšem přesnou ukázkou toho, jak zakončovat seriály. Tři sezóny plně postačily a ani ty to neměly pravděpodobně vzhledem ke sledovanosti jisté. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | (01.05.2020)

Má to svoje momenty, ale je to fakt nekonečná, produkčně velkorysá expozice, která jen nabaluje další a další postavy, ty ale nevhání do větších konfliktů. Místy to působí až jako nějaké loudavé doku, které sází jen na diskutabilní atmosféru. Gyllenhaal se hodně snaží, Franco ani moc ne. Trochu mě překvapuje, že jsem to dokoukal. 60% (11.11.2017)