Dokonalá loupež

Občas človek z kalných vôd vyloví klenot. Partia béčkových hercov sa ocitla v dobre vymyslenom, dobre napísanom a perfektne natočenom áčkovom filme a snaží sa hrať ako Pacino a De Niro, čo sa darí najmä strašidelne spuchnutému Butlerovi, ktorý tu v úlohe hajzlovského, ale nie celkom nesympatického poliša podáva možno najlepší výkon svojej kariéry. Toto som si vychrochtal a chvíľu som uvažoval aj o plnom hodnotení. (19.12.2018)

Tak Heat má brášku. Nemá sice vizálně dokumentaristický rukopis mistra Manna a psychologičtější propracovanost postav nahrazuje jednoduchost a přímočarost, ale koho to sere, když při poslední akci ani nedýcháš, Gerard je sexy jak nikdy a140 minut film přeměnuje na tryskoment. Zase jednou chlapi sobě. (03.06.2018)

Děr ve scénáři to má více, než švýcarský ementál, což si uvědomíte hlavně při ne až tak příběhově zvládnuté loupeži a pak při závěrečně pointě, která je všechno, jen ne chytrá. Přitom by chtěla být něco jako ´Obvyklí podezřelí´. A co tu jinak máme? Střet dvou silných osobností a příběh, který sází spíše na atmosféru, než akci, které se tu stejně na začátku a samém konci dočkáme. Tedy je to takový ´Nelítostný souboj´ ze second–handu, Butler není Al Pacino, Schreiber pak ani zdaleka osobností typu DeNira a Gudegast se na Manna dívá hodně zespoda s úctou. Ale když nebudu srovnávat, pak důraz na postavy, pozvolnější tempo, atmosférické reálie L.A. a ultra-macho Butler, tak jak ho chceme vidět, to všechno mi dost sedlo a ty čtyři mírně nadhodnocené hvězdy dám, navzdory té nevydařené pointě. (16.05.2018)

V porovnání s Butlerovými hrami na ochrany amerických prezidentů zjevení. Špinavá krimi s drsnými poldy fungujícími po “gangovsku” a se záporáky, kteří sice vypadají jako vězeňskí hrdlořezové, ale taky umějí být vždy o krok před zástanci zákona. Dobrý scenáristický nápad s hlavní bankovní loupeží (jejím dějištěm), výživné realistické přestřelky. Klasiku Heat to sice kopíruje hodně, ale po více jak dvaceti letech, a hlavně - pokud je to její béčkovější verze, tak je to sakra dobrá béčkovější verze. (24.12.2019)

Gudegast se bezskrupulózně vydal na lup a oběť si vybral vskutku směle. Ono totiž vyloupit Nelítostný souboj, jeden z nejlepších žánrových počinů všech dob, přičemž se neobávat, že skončím prošpikovaný vlastníma kulkama a poplivaný roztomilou sadou žalostných vulgarismů na verbalově pranýři, to se dá kvalifikovat minimálně jako pokus o společenskou sebevraždu. Musím však konstatovat, že to frajer k mému velkému přeqapení vcelku důstojně přežil. DzHýt to sice není, tam huhňavý slizák nehonil partičku bukanýrů ze speciálních homojednotek a chybí tomu větší dějová rozmanitost a zkušenější režie, nicméně uplácané je to velkoryse, baví to, odsejpá a v žádném případě neuráží. Žérár Řiťler je mačističtější než MačuPikču, při tom skupinovém honění si šlape zaníceně na jazyk ještě důsledněji, než když hnal bojůvku polonahých fparťanských buverantů do termopylfké foutěfky na kopí roftoužených Perfanů, a jeho nesympatickému testosteronovému kokotovi v kundě z boženky a s umaštěným plnovousem k dokonalosti chybělo snad jen to, kdyby ještě ležérně žvýkal střepy a zastřihoval si bradku hasičskou sekyrou. Nicméně i tak se jedná o dosud nejsugestivnější výkon v jeho panoptiku hormonálně nevyvážených maskulinních megadrsoňů, u kterých si nejedna otylá hospodyňka s gustem mne slimáka jen při představě, že by ji takový krutopřísný ultrabouchač určitě zvládl i úplně sám přetočit na břicho. Ne jako ten proplešlý zženštilý vychrtlý chcípák, co si ho v pominutí míchy před patnácti lety omylem vzala. Prostě solidní, zábavný a dobře zahraný rymejk, kterému slušně rozptýlený verbal odpustil i další, téměř neodpustitelnou do pekla volající čorkařinu, a sice Verbala Negrokinta! (21.04.2018)