Nastala chyba při přehrávání videa.
  • koza3
    ****

    V podstatě se ztotožňuji s komentářem uživatele novoten. Během sledování jsem nevěděl co si mám myslet, každá epizoda jiná, jedna vtipná, druhá hororová, třetí se věnovala hlavní příběhové lince, čtvrtá alternativní dimenzi? Tvůrci se snažili uspokojit potřeby všech a řekl bych, že se jim to povedlo. Každý si najde tu svou oblíbenou a ostatní může buď nenávidět nebo si to prostě užije a bude rád, že náš oblíbený mystický seriál z devadesátek stále žije a vede si celkem obstojně. Nostalgie má takovou špatnou vlastnost - všechno z dětství nebo dávné minulost se zdá hezčí, příjemnější a kvalitnější, ale uvědomte si, že stárnete, váš názor se mění a stejně tak se stáváte rozmazlenější kvůli přehršli současné tvorby a snahy o neustálou originalitu. Já jsem si celou sérii užil a ať už jsme viděli poslední díl nebo se dočkáme ještě nějakého pokračování, jsem rád, že to vzniklo a nebál bych se to zařadit po bok původních sérií. X-Files forever!(21.5.2018)

  • Wallis3
    ***

    Kdyby se rozvinuly díly "MŮJ BOJ", tak bych i uvěřil. Co se atmosfery týče, dva díly by se ještě do složky Akt X zahrnout taky daly-o prokletému městečku a ti, jak si pochutnavali na koktejlech z čerstvých jater, plic a jiných dobrotách, ale zbytek byla natahovaná blábolovina a seriál nikam nezpěje. Pokud se to má dále odehrávat bez Scully, jak kdesi Carter prohodil, tak nemám zájem.(12.9.2018)

  • tron
    ***

    Chris Carter mal urobiť to isté, čo urobil George Lucas so Star Wars – mal predať svoje milované univerzum a prenechať ho novej, sviežej a v dobrom modernej krvi, ktorá by si starý svet vážila, ale zároveň by sa nebála na zabehnuté univerzum a postavy pozrieť úplne inými, novými očami. Bohužiaľ, nestalo sa. Chris Carter to nepochopil. Nepochopil vôbec, ale naozaj že vôbec nič. Nedokázal odísť na úrovni. Nezvládol sa s nami a so svojim milovaným FBI-svetom rozlúčiť so cťou. Nie, nikomu nič nepredal (ani nedaroval) a radšej si tvrdohlavo stále ide to svoje. Problém je v tom, že to, čo bolo vzrušujúce a jedinečné v 90-tych rokov, kedy Akty X patrili k tomu najbombastickejšiemu, čo ste mohli v telke pozerať, je v roku 2018 nepostačujúce, predvídateľné, staré a plné klišé. Unavené réžie, priemerné scenáre. Herci sa síce snažia, ale tvorcovia sa bezradne a bezmocne topia v mimozemsko-sprisaheneckej línii, ktorá ma pravdupovediac nikdy príliš nebavila. Čo sa mi páčilo? Gillian Anderson (Mulder bol už troška rozvláčny, detto môj asi najväčší macík seriálu Skinner), posledný diel (ktorý dobre uzavrel viaceré veci - bruško, Muž s cigaretou), zvýšená drsnosť (diel s „ľudskou stonožkou“ alebo „vybuchovanie“ v poslednej epizóde) a komediálny diel s Reggiem (čože, vy nepoznáte Reggieho???). S tým tvrdením ohľadom komediálnej časti je to ale troška WTF, pretože odľahčenejších dielov je tu v skutočnosti oveľa viac. Asi viac, než by sa mi páčilo. Dokonca i časti, ktoré sa začínajú temne a ponuro nakoniec väčšinou končia ako „komédie“. Najviac ma sklamala absencia čisto hororového dielu – je tu pár náznakov, ale nakoniec sa i spočiatku hororové diely v polke zvrtli k úplne inému žánru. Vôbec netuším, či po tejto sérii vôbec má zmysel očakávať dvanástu.(29.3.2018)

  • novoten
    *****

    For so long, I believed. Několikrát jsem četl názor, že nejufňukanějším fandomem jsou Star Wars. "Pravověrní" milovníci staré trilogie označují prequely za moc romantické, jeden sequel za moc stejný, další pak pro změnu za moc jiný - a jsou proto tak trochu k smíchu. Souhlasím s tím, s jedinou výhradou. Ve fňukání jim patří až druhé místo. Profesionálními plačkami jsou totiž ortodoxní příznivci Akt X, kteří si pokračování vykřičeli nejspíš jen proto, aby na něj mohli neustále nadávat. Ať je totiž epizoda jakákoli, zaslouží si smáznout. Jeden se pak dozví, že vtipné epizody příliš často znevažují odkaz seriálu, temné se do současnosti nehodí, mytologické linky dnes už nikoho nezajímají, vzpomínky na staré zápletky otravují nové či zapomnětlivé diváky, moderní kousky působí směšně a stále dokola, ať už se původní nápad povede přetavit v libovolný výsledek. A zcela nepřekvapivě první vlnu kritiky chytil sám Chris Carter. Což o to, přinést zvrat z nejzásadnějších hned při první epizodě, to byl i pro mě slušný oříšek, ale zatracovat hlavního tvůrce s tím, že zničil seriál, bylo na můj vkus trochu moc. Tohle je jeho dílo a ať udělá cokoli, je to jen jeho vývoj, žádné ničení. Nehledě na to, že ránu na solar už jsme od něj dostali nejednou v původních sériích, kdy mě v šoku či slzách nechalo nejedno odhalení. On jen onu hru s divákem dohrává jako jeden z mála tvůrců do absolutního konce a ne každý na to má žaludek. Nic to samozřejmě nemění na tom, že My Struggle je pro oba (v součtu s předchozí sezónou pak všechy čtyři) takto pojmenované díly výmluvný název. Carter s novou mytologií bojuje, každou hlášku či posun potí v krvi a jak svého času dokázal vystřihnout za sezónu hned několik perel, je znát, jak strašně se na ně teď nadře. Snad o to radši je mám a právě finále celého seriálu (?) bych s klidem zařadil mezi nejoblíbenější díly vůbec. Do černého pálí ale i ostatní tvůrci. The Lost Art of Forehead Sweat je dokonale uvědomělou poctou v poťouchlém duchu, kterou docení opravdu jen ti srdcem zainvestovaní, Kitten dává vzpomenout na na Skinnera soustředěné pecky Avatar a Zero Sum. Nothing Lasts Forever zase připomíná devátou sérii, konkrétně moment, kdy se poslední epizodická zápletka (tehdy v případě Sunshine Days) věnovala jedinci, který neustále sleduje televizi a podle ní upravuje svůj okolní svět - a i přes krvavou tvrdost (tedy tu stránku, kterou mám na seriálu rád nejméně) sbírá body ve velkém díky adekvátní péči o hlavní postavy. A konečně téměř odtržená chuťovka s vyloženě trolícím názvem Rm9sbG93ZXJz, která nejvíc dokazuje posun, který seriál za své čtvrtstoletí prodělal. V začátcích totiž i tehdy aktuální případ zlobící techniky Ghost in the Machine působil úsměvně, zatímco dialogů prostý thriller už mrazivost, aktuálnost, černý humor ani nadhled nepostrádá - a zcela mimochodem si levou zadní podává celé slavné Black Mirror. Ze sezóny jako celku ale překvapivě často a překvapivě silně cítím nostalgii. Všichni, kteří mohli psát jednotlivé příspěvky i letos, jsou klidnější, rozvážnější, oproti desítce vědí více, na čem jsou, vědí, co si mohou dovolit, protože pauza tentokrát byla jenom dva roky a ne víc jak dekádu. V první řadě je ale ode všech cítit smíření se s koncem. Dostali šanci, jakou mnoho seriálů nedostává - skončit ještě jednou, poupravit to, co na původním konci třeba podle nich nebylo dotažené. A všechny emoce, které v nich při psaní mohly pracovat, cítím i já, nejen v posledních deseti minutách, které v duchu obří antické tragédie dovádí do konce dějové provázky, které vlály ve větru dvacet let.(18.4.2018)

  • Trevor
    ***

    To čo dokázali s Aktami X spraviť Darin Morgan a Glen Morgan v 11 sérii sa Chrisovi Carterovi nepodarilo za predchádzajúcich 10 ani raz. Takto znevážiť fenomén jednej generácie sa ešte hádam nikomu nepodarilo. Ak by nebolo niekoľkých dobrých epizód verných osvedčeným témam okultizmu či neprirodzených bytostí, tak by jedenásta séria hádam ani nestala za pozretie. Takto aspoň v niektorých momentoch pripomenula, prečo boli Akty X svojho času fenoménom, akým je teraz Hra o tróny. Vďaka za tých pár skvelých epizód, ale nastal čas nechať Muldera so Scullyovou odpočívať a užiť si dôchodok, kam už, bohužiaľ, patria aj Akty X.(15.5.2018)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace