Nastala chyba při přehrávání videa.
  • JohnCZ
    ***

    To že první epizodou 11. řady zazdili vyvrcholení série desáté bych ještě přežil, ale to co následovalo už bylo jen těžko rozdýchávatelné. Úvod do 11. řady je prostě hrozivý. Celé je to amatérsky napsané až běda a je vidět, že ani hlavní dvojka si s tím herecky vůbec neví rady. Pak ale přišlo na řadu pár velmi povedených samostatně stojících epizod, kterým vévodí perfektní Ghouli, která mi připomněla vrcholy celých Akt X. Finále mě nicméně zklamalo. Je to zase celé uspěchané a zkratkovité - vlastně jako mytologická linka protkaná celým revivalem. Režijně i herecky to jde sice od poloviny série strmě nahoru, ale scénář těžce nestíhá. Nehledě na to, že jako celek to není absolutně konzistentní a spíš se mi zdálo, že si tvůrci udělali z celých Akt X prdel. A to mi, jakožto pravověrnému fandovi původních sérií trhá srdce. Komediální a sebereflexní epizody sice odjakživa k Aktům X patřily, ale v případě 11. série na tak omezeném prostoru těžce nefungují. Duchovny s Andersonovou jsou často velice toporní a nezdálo se mi, že za to může jejich (ne)herecký um. V kvalitních epizodách totiž hráli velice dobře a byly z nich jejich charaktery cítit. Ale byly tu i epizody, které neměly s Mulderem a Scullyovou nic společného. Za mě tedy jako celek velké zklamání. Další sérii už prosím ne!(8.5.2018)

  • Davies182
    ****

    Nikdá bych nevěřil, že to napíšu, ale když píše a režíruje Chris Carter, je to peklo a nová Akta X v tu chvíli vypadají jako výtvor dítěte z mateřské školky. Naštěstí je v 11. sérii dost prostoru i pro ostatní tvůrce, a právě v těchto okamžicích se na televizní obrazovky vrací to nejlepší z devadesátých let minulého století (tři epizody dokonce bez problémů dosahují ranku sta procent). A tak tedy oběma agentům držím palce i dál, jen ať na ně co nejméně sahá jejich duchovní otec. Hořkosladké zadostiučinění.(25.3.2018)

  • novoten
    *****

    For so long, I believed. Několikrát jsem četl názor, že nejufňukanějším fandomem jsou Star Wars. "Pravověrní" milovníci staré trilogie označují prequely za moc romantické, jeden sequel za moc stejný, další pak pro změnu za moc jiný - a jsou proto tak trochu k smíchu. Souhlasím s tím, s jedinou výhradou. Ve fňukání jim patří až druhé místo. Profesionálními plačkami jsou totiž ortodoxní příznivci Akt X, kteří si pokračování vykřičeli nejspíš jen proto, aby na něj mohli neustále nadávat. Ať je totiž epizoda jakákoli, zaslouží si smáznout. Jeden se pak dozví, že vtipné epizody příliš často znevažují odkaz seriálu, temné se do současnosti nehodí, mytologické linky dnes už nikoho nezajímají, vzpomínky na staré zápletky otravují nové či zapomnětlivé diváky, moderní kousky působí směšně a stále dokola, ať už se původní nápad povede přetavit v libovolný výsledek. A zcela nepřekvapivě první vlnu kritiky chytil sám Chris Carter. Což o to, přinést zvrat z nejzásadnějších hned při první epizodě, to byl i pro mě slušný oříšek, ale zatracovat hlavního tvůrce s tím, že zničil seriál, bylo na můj vkus trochu moc. Tohle je jeho dílo a ať udělá cokoli, je to jen jeho vývoj, žádné ničení. Nehledě na to, že ránu na solar už jsme od něj dostali nejednou v původních sériích, kdy mě v šoku či slzách nechalo nejedno odhalení. On jen onu hru s divákem dohrává jako jeden z mála tvůrců do absolutního konce a ne každý na to má žaludek. Nic to samozřejmě nemění na tom, že My Struggle je pro oba (v součtu s předchozí sezónou pak všechy čtyři) takto pojmenované díly výmluvný název. Carter s novou mytologií bojuje, každou hlášku či posun potí v krvi a jak svého času dokázal vystřihnout za sezónu hned několik perel, je znát, jak strašně se na ně teď nadře. Snad o to radši je mám a právě finále celého seriálu (?) bych s klidem zařadil mezi nejoblíbenější díly vůbec. Do černého pálí ale i ostatní tvůrci. The Lost Art of Forehead Sweat je dokonale uvědomělou poctou v poťouchlém duchu, kterou docení opravdu jen ti srdcem zainvestovaní, Kitten dává vzpomenout na na Skinnera soustředěné pecky Avatar a Zero Sum. Nothing Lasts Forever zase připomíná devátou sérii, konkrétně moment, kdy se poslední epizodická zápletka (tehdy v případě Sunshine Days) věnovala jedinci, který neustále sleduje televizi a podle ní upravuje svůj okolní svět - a i přes krvavou tvrdost (tedy tu stránku, kterou mám na seriálu rád nejméně) sbírá body ve velkém díky adekvátní péči o hlavní postavy. A konečně téměř odtržená chuťovka s vyloženě trolícím názvem Rm9sbG93ZXJz, která nejvíc dokazuje posun, který seriál za své čtvrtstoletí prodělal. V začátcích totiž i tehdy aktuální případ zlobící techniky Ghost in the Machine působil úsměvně, zatímco dialogů prostý thriller už mrazivost, aktuálnost, černý humor ani nadhled nepostrádá - a zcela mimochodem si levou zadní podává celé slavné Black Mirror. Ze sezóny jako celku ale překvapivě často a překvapivě silně cítím nostalgii. Všichni, kteří mohli psát jednotlivé příspěvky i letos, jsou klidnější, rozvážnější, oproti desítce vědí více, na čem jsou, vědí, co si mohou dovolit, protože pauza tentokrát byla jenom dva roky a ne víc jak dekádu. V první řadě je ale ode všech cítit smíření se s koncem. Dostali šanci, jakou mnoho seriálů nedostává - skončit ještě jednou, poupravit to, co na původním konci třeba podle nich nebylo dotažené. A všechny emoce, které v nich při psaní mohly pracovat, cítím i já, nejen v posledních deseti minutách, které v duchu obří antické tragédie dovádí do konce dějové provázky, které vlály ve větru dvacet let.(18.4.2018)

  • noriaki
    ****

    Jedenáctá série pokračuje v duchu desáté. Kvalita je nevyrovnaná a mytologické díly patří k těm nejhorším. Velkým pozitivem je vzestupná tendence. První díl je mizerný, druhý zajímavý, třetí starosvětsky skvělý (klidně by mohl patřit někam do prvních let seriálu), čtvrtý excelentní (v parodických epizodách jsou kupodivu Akta-X v dnešní době nejsilnější). Až u pátého dílu moje nadšení ochladlo. Stačilo ovšem na to, abych na setrvačnost dojel až do konce. Tenhle seriál má pořád co říct, i když se občas trochu zakoktá.(1.6.2018)

  • Tom_Lachtan
    ***

    Jakmile jsou tu samostatně stojící epizody, tak fungují když ne výborně, tak prostě alespoň dobře, všechny, ať už jsou horrorové, mysteriozní, nebo sebeparodické. Bohužel, díly, které by měli být vrcholem velké, mimozemské dějové linky, která vede seriálem přes dvě stě dílů, jsou hrozně odfláknuté, béčkové a trpí nedostatkem dobrého scénáře stejně, jako mořské želvy světelným znečištěním a plastovým odpadem. Na některé díly se hrozně rád podívám znova, ale na některé chci co nejdřív zapomenout a hodlám předstírat, že neexistují.(18.7.2018)