Das Boot
The Boat
Ponorka
Režie:
Wolfgang PetersenScénář:
Wolfgang PetersenKamera:
Jost VacanoHudba:
Klaus DoldingerHrají:
Jürgen Prochnow, Herbert Grönemeyer, Klaus Wennemann, Hubertus Bengsch, Martin Semmelrogge, Bernd Tauber, Erwin Leder, Martin May, Heinz Hoenig (více)Obsahy(1)
Slavný válečný film Wolfganga Petersena z roku 1981 vypráví o mladých mužích, často ještě chlapcích, kteří byli svedeni nacistickou propagandou a zlákáni zázrakem techniky. Do boje je často vedla chlapecká touha po dobrodružství. Skutečná realita je ale zaskočila. Na moři musí čelit krutým silám přírody a bojovat s neviditelným nepřítelem. Řada z nich je bez zkušeností. Zažívají hrůzy války, samotu a zoufalství. Jejich možnosti jsou děsivé: buď se vynoří bez škrábnutí, nebo zemřou. Pod hladinou moře nemají zranění šanci. Za II. světové války se ze 40 000 mužů bojujících na palubách německých ponorek vrátilo zpět pouhých 10 000. (Česká televize)
(více)Recenze (605)
Jeden z mála filmů, kde i když víte, že fandíte tomu "špatnému", nemůžete si prostě pomoc! ()
Přiznám se, že filmy odehrávající se po většinu času v podmořském světě zrovna nějak moc nemusím, dokonce ani "Propast" od mého Top režiséra J.Camerona mě přes svou nepopiratelně vysokou úroveň zpracování dvakrát nenadchla. V hledání vyjímky, jenž by dle rčení porušila pravidlo, jsem svou pozornost zaměřil na Petersonovu slavnou adaptaci románu L.-G. Buchheima "Ponorka". Bohužel musím napsat, že co do úspěšnosti záměru zůstal pokus s "Ponorkou" jen na půli cesty ke klíči k bráně s nápisem - spokojenost. Co naplat, že za zvuků nádherného ústředního motivu, v nebývale realisticky vykresleném prostředí svádí přesvědčivě obsazená posádka, se strhujícím charizmatickým kapitánem (J.Prochnov) v čele, podmořské bitvy s nepřítelem, kterému nikdy ani nepohlédnou do očí, když pro mě jsou prostě 3 hodiny času strávené v uzavřeném klastrofobickém prostředí ponorky jen těžko k vydržení. "Ponorka" svou kvalitu má - já ji vidím v očích zbědované posádky - jen jí přes ně nedokážu dohlédnout až do kovového srdce. Komu se to poštěstí, určitě zažije úžasné film. dobrodružství, jaké si umějí dát jen "chlapi sobě". ()
Tento film som si chcel už veľa krát pozrieť, ale nejak som sa k nemu nedokopal. Nakoniec, ale v tomto živote som to ešte stihol. Ak ste si všimli tak tento film má tri verzie, takže pozor na to ktorú idete pozerať, pretože medzi tými rôznymi verziami je veľký rozdiel a hlavne v tej stopáži, ktorá je pri Special Edition fakt brutálna. Čo sa týka mňa, tak ja som videl Director's Cut 209 min. Či som volil dobre? Vyzerá to tak že asi aj áno, keď som si to išiel požičať, tak som na výber inú verziu nemal, takže zlatá stredná cesta (podľa minút) bola jediná voľba. K filmu - na to že tento film vznikol v roku 1981 tak má fakt dobrú výpravu, kameru a celkovo je po technickej stránke veľmi dobré spracovaný. Das Boot je film, ktorý sa odohráva počas druhej sv. vojny a mi sledujeme (s nemeckej strany) pár námorníkov v ponorke na čele s výborný kapitánom Jürgenom Prochnowom. Film dokáže pekne vybudovať napätie, ale na druhú stranu niekedy je moc uťahaný (že by tou dlhšou verziou?). Rozhodne je to dobrý film, ktorý opäť ukazuje na strach, zúfalstvo či na to ako je vojna nezmyselná. 80% .- 4* ()
Světe div se, ale jedna z nejlepších protiválečných demonstrací vznikla v Německu, odehrála se výhradně pod mořskou hladinou a velel jí charismatický ďábel Jurgen Prochnow, který postupně prošedivěl a nechal se zlákat nabídkami i od führera Uwe Bolla. Wolfgang Petersen kormidluje svou životní pouť jako velezkušený mazák a odporným zápachem války a utrpení dáví diváka možná s trochu kolísající, ale po celých 200 minut znatelnou a obdivuhodnou intenzitou. V prvních dvou třetinách jsme podrobně obeznámeni s charaktery hlavních hrdinů a s jejich nicotným, víceménně nechtěným válečným podílem, abychom si v závěru mohli ohryzávat nehty a držet těm zoufalým náckům palce takovým způsobem, že se nám na nich udělají modřiny. Nezbývá než hluboce smeknout před výtečnou klaustrofobickou výpravou, chytrým scénářem s jasným poselstvím a heroickým projevem všech herců, jejichž zarostlé a vyděšené obličeje mluví v podstatě za vše. "Vraťte mi mou svobodu". 90% ()
Možná se dopustím kinematografického rouhání, ale dovolil bych si Ponorce, této monumentální podívané, cosi vytknout. A sice nedostatek akčních scén. Děj se soustředí na vykreslení napjaté atmosféry během křižování moří pod válečnou hladinou, čehož bylo dosaženo brilantním způsobem. O tom žádná, ani v nejmenším. Ale při tak dlouhé metráži (viděl jsem Director´s cut) bych si uměl představit větší prostor pro samotnou bojovou akci. Ne, že bych byl německým fandou, vlastně bylo příjemné pozorovat, kterak dostávají na frak. Ale, rozumíme si, ne? Pokud však pominu tuto moji osobní malichernost, jde o fantastické veledílo, z těch věnovaných ponorkám zcela jistě nejlepší, jaké kdy mé oko uzřelo. Abyste o mně ale neměli špatné mínění a nepsali mi do pošty, že jsem nepochopil podstatu filmu, zmíním pro jistotu, že Ponorka je více než o válce nebo boji o samotných válečnících. O jejich světě smrsknutém do hromady železa a ocele (nebo z čeho všeho se ty obrovské mrchy tenkrát vyráběly). Pro hnidopichy; nechybí ani třešnička na dortu, již tvoří hudba Klause Doldingera. ()
K tomuhle není potřeba cokoliv dodávat. Vše už bylo řečeno. Snad jen pusťte si to v naprosté tmě na co největší obrazovce se zvukem 5.1. Pak přímo ucítíte ten obrovský tlak vody, ohmatávající sonar trup vaší ponorky lovícím britským torpédoborcem i pach zpocených nemytých těl spolubojovníků.......Nutno vidět a zažít ! Dávám plnou nálož hlubinných pum * * * * * ()
[AFF 2014] Strhujúca naratívna dynamika v majstrovskom prevedení klaustrofóbiu vyvolávajúceho thrilleru, ktorý sa radí medzi absolútnu špičku a je vybrúseným klenotom žánru vojnových filmov. Petersenova precízna réžia nenapadnuteľná, výkon Jürgena Prochnowa nenapodobiteľný. Geniálne dielo, ktoré vám nedá vydýchnuť. Toto už žiadny film podobne nezopakuje. 100% ()
Kdysi dávno na VHS, teď bluray 4hodiny a 30minut ponorkové klaustrofobie, kterou jsem si naplno užíval. Já osobně mám nejraději akční Hon na ponorku, ovšem Das Boot je v těsném závěsu (nejrealističtější ztvárnění námořní/podvodní války). Nic lepšího už Petersen nenatočil... ()
Právě jsem viděl jeden z těch dokonalých filmů, kde každý záběr má hlubší význam a myšlenkový odkaz může být předmětem vášnivých diskuzí v intelektuálských kruzích. Pro mě to však byla pouze tříhodinová nuda okořeněná trochou klaustrofobie. ()
Výtečný, pomalu se rozbíhající, zato však skvěle gradující seriál o vojenské hrdosti nezávislé na ideologii, drsnosti a neúprosnosti války, její nesmyslnosti, strachu, obětavosti, nepatetické statečnosti... o všem dohromady. Přitom nic nepřevažuje, nic nepřekáží, všechno plyne jako harmonický celek. ()
Viděl jsem to už celkém dávno, ale pořád si dobře pamatuju na tu bezůtěšnou klaustrofobní atmosféru. Myslím že to je nejlepší ponorkový film všech dob. Jo Wolfgang Petersen v osmdesátých letech ještě uměl. ()
Nejlepší Petersen, nejlepší ponorkovej film, kterej se může pochlubit německou autenticitou a hlavně stoprocentní atmosférou. Při slovu ponorka se mi díky tomu filmu vybaví vši. Doporučuju a sám pohledám to pětihodinový eséčko. ()
Ticho, tma a pomalu plynoucí děs z neustále hrozícího konce... už ve chíli kdy námořníci vstoupí na ponorku jsou mrtví, jde jen o to jestli se tím dokáží včas smířit. _Ponorka je asi nejrealističtější a emočně nejsyrovější film z druhé světové války. 9/10 ()
Jeden z nejrealističtějších a nejlidštějších filmů s tématikou II. světové války. Válečný film lze natočit buď za miliony dolarů se všudypřítomnými výbuchy, ustřelenými údy a patetickými proslovy anebo rozehrát drama za pomoci několika prokreslených charakterů. Ponorka je naštěstí druhý příklad a jedná se o nejlepší válečný film s ponorkovou tématikou a navíc - ukazuje válečný konflikt z té druhé strany, kde parta naivních mužů byla strhnuta německou propagandou. Petersenův majstrštyk, kterému se za celou dobu jeho kariéry nepřiblížil ani na 100 námořních mil. [Přesná stopáž: 200 min - Director's cut] ()
The Godfather ponorkarskych filmu.A urcite jeden z nejlepsich nemeckych snimku vsech dob. ()
Nebylo mi jasné, proč musí mít film přes tři hodiny. Teď už to vím, na každou hodinu vychází jedna akce. Jsem ráda, že se Petersen více nerozmáchl a nechtěl mít ve filmu akcí celých pět. Nesdílím všeobecné nadšení ze snímku. Je pomalý, ale bez atmosféry, postavy jsou ploché, valná většina bez emocí. Za zmínku stojí jeden z poddůstojníků, který je jako jediný oddán Hitlerovi. Ten alespoň občas nějaké emoce projeví. Ostatní mluví tak, že se člověk diví, proč se rovnou nepřidali k nepříteli. Dle tohoto filmu, co německý voják, to pacifista se silným opovržením k nacismu. Ponorka jednou, možná omylem, zaútočí na britský tanker. Kapitán se se svými důstojníky div nerozpláče, když zjistí, že na nepřátelské lodi byli lidé. Šokující zjištění jednoho vykolejí. A na můstku jich bylo hnedle několik, takže došlo k hromadnému vykolejování. Až se z toho ti útlocitní pánové vzpamatovali, cupkali si zapsat, jací jsou ti Britové neřádi, když nezachránili své tonoucí. Pomalu jsem čekala, kdy se celé posádce rozsvítí nad hlavami svatozář. Pak ponorka ztroskotala, ale nebojte se milé děti, přijel jelen na zádech se Smolíčkem a všechny zachránil úplně těsně před tím, než se ponorka úplně rozpadla a všichni se úplně udusili. Ah pardon, to je jiná pohádka. Sice méně podle pravdy, ale zase bez zvratu za nanosekundu dvanáct. Jediným momentem, který si skutečně zaslouží pozornost, je samotný závěr. Závěr plný marnosti a bezradnosti. Za tenhle kousek velmi podařené filmařiny si Ponorka zaslouží hvězdičku navíc. ()
Mam z toho takove rozporuplne pocity. Kdyz jsem se divala na director's cut vecer pred televizi, nekolikrat jsem usnula a Ponorka mi prisla spis chladna nez strhujici. K velkemu "nadseni" se mi i povedlo prospat konec celeho filmu. Druhy den, kdyz jsem si ho takrikajic "sehnala", dodivala jsem posledni pul hodinu. A ta byla dokonala. Tak nejak tusite, jak pribeh cele posadky skonci, ale presto vas zasahne. Takze (at to zni mozna zvlastne) doporucuji videt tu kratsi, ostrihanou verzi. Mimochodem kapitan byl perfektni - chlap, jak ma byt :) ()
Nejlepší ponorkový film všech dob! Realisticky natočené drama německé ponorky se vším, co k danému tématu patří. Film byl výborny i na ohrané VHS kopii, ale teprve poté, co pan režisér dodal na DVD svůj Director's Cut s celkem solidním obrazem, NOVĚ dodělaným ozvučením v 5.1 Dolby Digital, kterému jsem poskytnul kvalitní zvukovou aparaturu včetně projektoru, jsem si film opravdu vychutnal. Kdo neuslyší, neuvěří. Tenhle film potřebuje prostorový zvuk a velké plátno jako sůl. Ve filmu je spousta statických dlouhých záběrů, kdy se čeká na zvuk, až zahraje sůj part. Posléze spolu s burácením vodních bomb se o slovo přihlásí detonacemi roztřesená kamera, klaustrofobicky nasvícené záběry a v komornějších částech filmu se občas ozve slavná melacholická melodie, která je dnes (hlavně díky skupině U-96) povědomá snad každému. Kamera Josta Vacana je občas až nepochopitelně skvělá. Zdařile vykresluje těsné prostory v ponorce a když je třeba, proletí během několika vteřin celou ponorkou. Všechny tyhle bravurně zvládnuté technické záležitosti stmeluje velice poutavý příběh. ()
Něco mi říká, že F.F.Coppola by (za)šel ještě dál a zejména W. Petersenovi šlo přeci jenom (i) o něco jiného, přesto je příměr kolegy Isherwooda opodstatněný. Počáteční mladický zápal plný ideálů, hraničící s bezbřehou naivitou (úměrnou svému věku) s postupujícím časem (další nekonečnou misí, další (ne)potopenou lodí, dalším únikem o vlásek) bere za své a následuje totální vystřízlivění v podobě postupné ztráty veškerých iluzí. Žádný div, že z toho (ne)jednomu hrábne a rozhodne se „za plné jízdy“ vystoupit, zvlášť, když ústředí posádce upře i to jediné (vzácné) odreagování, v podobě upuštění páry v domácím přístavu. W. Petersenovi, nutno podotknout s výrazným otiskem (přispěním) kameramana J. Vacana a hudebního mága K. Doldingera, se podařilo namýchat řízný to mix psychologického dramatu a (klaustrofobického) thrilleru, kdy zejména veškeré podvodní scény plné mrtvolného (kopírující výrazy ve tváři dotyčných) ticha (přerušené občasným pátracím sonarem popř. skřípěním plechů pod masou vody) jsou vskutku působivé (čti děsivé :-). Das Boot (souhlas viz kolega Pohrobek) není v prvé řadě proti válečný snímek. Je to (souhlas viz Enšpígl) především snímek o lidech, tj; pocta pro všechny „pěšáky“, kteří (narozdíl od těch, co tahali v zákulisí za nitky) dennodenně nasazovali krky a jejichž jediným cílem, se přes počáteční ideály, stalo holé přežití. Nebo třeba taky příběh o tom, že filcky si neberou „dovču“ ani za války. To abychom nekončili tak vážně. 100% bez výhrad, to včetně úplného závěru. [Hodnocen director’s cut a jednou bych hrozně rád shlédnul původní, téměř pětihodinovou, nesestříhanou verzi. Samozřejmě na velkém plátně.] P.S. že vám snímek přišel, stejně jako vojákům samotná válka, (neúnosně) dlouhý?! Potom jistě cíl W. Petersena splněn. ()
Související novinky
Zemřel režisér Wolfgang Petersen
Ve věku 81 let zemřel slavný německý filmař Wolfgang Petersen. Režisér se proslavil v roce 1981 snímkem Ponorka, který obdržel šest nominací na Oscara. Tento úspěch vedl o tři roky později k dětské… (více)
Neeson a drogová ponorka
Liam Neeson nedávno prohlásil, že hodlá zhruba do dvou let seknout s akčními rolemi. Koneckonců už mu je 62 a nemá fyzičku jako třeba Stallone, není tedy divu, že se pomalu přesouvá k o něco… (více)
U románu Das Boot Lothra-Günthera Buchheima by se dali nalézt jisté styčné plochy s Na západní frontě klid Ericha Marie Remarquea. Stejně jako Remarque, který na svých zážitcích z 1. světové války založil svůj nejslavnější román, Bucheim svůj román napsal dle osobních zážitků z 2. světové války. Filmové adaptace z roku 1981 se poté chopil Wolfgang Petersen, kterému po několika televizních i celovečerních filmech konečně Ponorka dopomohla k proslavení a vážené režijní pozici. S odstupem času se tomu vůbec není možno divit, kdy i po 41 letech Petersenova Ponorka funguje jako mrazivá podívaná, která v sobě má i zakořeněné protiválečné poselství, kterým opět nechává vzpomenout na Západní frontě klid. Petersenova Ponorka je obětí několika prodloužených verzí (po kinoverzi se 149 minutami nabízí speciální edice verzi s celkem 293 minutami, režisérská verze je o ždibec skromnější s 209 minutami), kdy platí, že je Ponorka filmem, který není úplně divácky vděčným. Atmosféra se tu buduje s pokorou po špetkách, Ponorka mnoho informací neservíruje na povrch a často je důležité vše podstatné vyčíst z gest postav. Přesto Ponorka buduje atmosféru podmaňujícím způsobem, kdy je vše založené i na dlouhých momentech ticha. Petersen tehdy natočil jeden z nejdražších filmů, který v německé kinematografii vznikl a na výsledku je to rozhodně poznat i skrze realistické kulisy, kdy je stísněnost prostor ponorky prodávaná i skrze ruční kameru Josta Vacana. Na jednu stranu se v prostorách titulní ponorky nachází naivní muži, které zaslepila nacistická víra, na druhou stranu je tu ovšem kapitán v podání Jürgena Prochnowa, který nacistickou ideologií otevřeně pohrdá, je zhnusen průběhem války a v jeho přítomnosti jde vycítit nádech zahořknutého a krapet zlomeného muže, ve kterém ovšem nadále převládá dobrý člověk, kterému jde především o bezpečí své posádky. Ponorka byla na Oscarech nominovaná nejen za nejlepší režii, adaptovaný scénář, kameru a střih, ale také za střih zvukových efektů i samotný zvuk, kdy se není čemu divit, protože je Ponorka filmem, který stojí na práci se zvukem. Nejen v momentech, kdy dochází k bitevním sekvencím, ale především v práci se zmíněným tichem, které přeci jen musí jednou skončit. Samotná ruční kamera skutečně dopomáhá autenticitě a snadno se vyvolává pocit, že je divák členem posádky, kterou za chvíli může potkat neslavný konec. V Ponorce nehraje prim válečný konflikt, ve kterém se události Das Boot odehrávají, ale snaha o přežití 42 členů posádky. Členové posádky jsou sice členy německé armády, dvakrát ovšem v tomto případě nesejde na tom, že všemu velí dle svého úsudku nedoceněný malíř. Na jednotlivých členech posádky je vidět, že nacistická ideologie v jádru ničila i německý lid, za oběť padali nevinné oběti systému a za vlast se tu bojovalo jen oficiálně. Úmyslná volba té nejdelší verze Ponorky možná není nejrozumnější, kdy v průběhu 5 hodin vlastně Ponorka svou intenzitou málokdy vyvolá skutečný pocit zdlouhavosti, v jistých momentech se ovšem přeci jen ukáže, že je 5 hodin 5 hodinami. Delší verze filmu sice více pracují s vývojem postav, přidá několik momentů navíc, jde ovšem o ten zlatý případ, kdy není nutné na prázdný talíř odevzdávat zbytky a do Ponorky se ponořit i bez dodatečných materiálů. Především i proto, že Ponorka je v jistém směru svého vyprávění repetitivní a pozdější sestřih do šestidílné minisérie od BBC v tomto ohledu rozhodně dával větší smysl. Sám Buchheim poté nebyl s Petersonovou Ponorkou nadšený, kdy sice ocenil výpravu, dle Bucheimova úsudku ovšem Petersen antiválečný román proměnil v křížence amerického dobrodružného filmu a německého propagandistického žurnálu. Jde přesně o ten zajímavý případ, kdy by bylo zajímavé sledovat nějakou konfrontaci autora zdrojového materiálu a strůjce adaptace onoho materiálu a jejich vzájemné argumenty. Bucheim má v tomto ohledu rozhodně pravdu v tom, že Petersenův film snese srovnání s tehdejšími velkými americkými filmy (i to pravděpodobně zvládlo Petersenovi otevřít dveře do Hollywoodu), na druhou stranu je ovšem velmi diskutabilní prohlášení o onom propagandistickém deníku, především i díky faktu, že se tu nutně nepodkuřuje ani Spojencům 2. světové války a ani uskupení Osa. Sám Petersen chtěl realizovat film, který by divákům představil, o čem válka jako taková je. A dnešní pohled většiny by se shodl, že se mu to podařilo. V rámci autenticity, napětí i realistického pojetí se skutečně Ponorka řadí mezi nejvýraznější válečné filmy všech dob. Klíčové je ovšem právě u Ponorky nejspíš volba té ideálně dlouhé verze, kdy každá z nich s diváckou trpělivostí bojuje vděčněji či méně vděčněji. Tak či onak je ovšem Ponorka bravurní prací, která dodnes právem patří mezi nejuznávanější německé filmy i důvod, proč se na Wolfganga Petersena vzpomíná s takovou úctou. Mnozí se přitom dušují, že Petersen již následně sám sebe nikdy nepřekonal (další diskutabilní téma), i jedna výjimečná podívaná ovšem někdy na zapsání do historie stačí. A Petersen se do ní skutečně zapsal již v roce 1981.... () (méně) (více)