Svatopluk Beneš pochází z města Roudnice nad Labem, kde se 24.2. roku 1918 narodil otci Petru Benešovi, který pracoval jako traťmistr a matce Růženě Benešové. Svatopluk Beneš byl třetí ze čtyř dětí. Ve svém rodišti však prožil hezké dětství, kde dokonce získával i své první herecké zkušenosti v ochotnické divadelní společnosti Mladá Scéna inspirované humorem Voskovce a Wericha. To ovšem stále netušil, že se stane hercem. Jeho definitivní rozhodnutí nastalo až po shlédnutí zvukového filmu MUŽI V OFSIDU (1931), který ho přímo učaroval. Právě proto následoval v jeho patnácti letech odchod z gymnasia, i přes otcovu nevoli, na Státní konzervatoř v Praze.
Státní konzervatoř se nacházela v budově Emauzského kláštera a jejím rektorem byl Josef Suk (zeť Antonína Dvořáka a známý hudební skladatel). Profesory Svatopluka Beneše se zde stali například Rudolf Deyl, Milan Svoboda, Anna Suchánková a nebo Jiří Plachý. Během čtyřletého studia získává Svatopluk Beneš první setkání s velkým divadle v podobě záskoku a epizodních roliček v ND či v Stavovském divadle. V této době však nezůstalo jenom u divadla ale i u filmu. Mladíček Beneš se objevil ve filmu Svatopluka Innemanna HUDBA SRDCÍ (1934) a filmu známého režiséra Vladimíra Slavinského STUDENTSKÁ MÁMA (1935).
Po absolutoriu na konzervatoři roku 1937 se ke Svatopluku Benešovi až nečekaně slétlo několik nabídek k angažmá. Svatopluk nakonec zvolil nabídku Městských divadel pražských (tehdy se skládala z Vinohradského a Komorního divadla). Za první dvě sezony zde Svatopluk Beneš odehrál na 40 rolí a hrál 24 představení měsíčně. Spolupracoval zde s režiséry Janem Borem, Jaroslavem Kvapilem, Františkem Salzrem a dalšími. Objevuje se i ve filmech VELBLOUD UCHEM JEHLY (1936), KAREL HYNEK MÁCHA (1937), FILOZOFICKÁ HISTORIE (1937) a ZBOROV (1938). Potom však nastávají válečná léta, pro která se Svatopluk Beneš stává největším objevem české kinematografie. Jeho hvězdnou kariéru milovníka odstartoval film OHNIVÉ LÉTO (1939), ve kterém obdržel hlavní mužskou roli vedle Lídy Baarové a její sestry Zorky Janů. Po tomto úspěšném filmu následoval o něco méně úspěšný STUDUJEME ZA ŠKOLOU (1939), kde se poprvé setkal se svým dlouholetým přítelem Rudolfem Hrušinským. Následovala celá řada úspěšných filmů – POHÁDKA MÁJE (1940) , PACIENTKA DR. HEGLA (1940), NOČNÍ MOTÝL (1941), PŘIJDU HNED (1942), NEVIDĚLI JSTE BOBÍKA?(1944).V době protektorátu Svatopluk také prožívá krátký milostný vztah s mezinárodní filmovou hvězdou Adinou Mandlovou. Jeho první poválečný film byl PRŮLOM (1946), který pro Svatopluka Beneše rozhodně průlomem byl. Místo milovníka zde zahrál obecního tajemníka s velmi pochybným charakterem. Po tomto filmu nastala dvouletá pauza. Pak se pan Beneš na plátna vrátil ve filmu POLIBEK ZE STADIONU (1948) a nezapomenutelnou rolí Tomáše ve filmu HOSTINEC U KAMENNÉHO STOLU (1948).
Po roce 1948 nastává úplný konec milovníků a Svatopluk Beneš s nálepkou buržoazní herce se musí přeorientovat na charakterní role. V 50. letech se objevil v úspěšných filmech VELKÉ DOBRODRUŽSTVÍ (1952), TAJEMSTVÍ KRVE (1953) a nezapomenutelně se zapsal populární rolí nadporučíka Lukáše ve filmech DOBRÝ VOJÁK ŠVEK (1956) a POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957). Ovšem při natáčení tohoto filmu se kvůli silné nesympatii mezi ním a jedním z produkčních ztratil na příštích několik let z pláten a obrazovky. Pak už nikdy nezískal zpátky svou pozici vybudovanou u filmu. Za zmínku stojí filmy SLEČNY ZLOČINY LORDA SAVILA (1966), PŘIJDU POZDĚJI (1966), DRAHÉ TETY A JÁ (1974), kde se opět setkal se svou dlouholetou přítelkyní Natašou Gollovou ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989), kde velmi věrohodně zahrál pana prezidenta T. G. Masaryka (hrál ho v Masarykově původním cvikru) a film ŽELARY (2003), který byl nominován na Oskara. Objevil se však i v několika televizních seriálech BYL JEDNOU JEDEN DŮM (1974), ARABELA (1980), SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ (1985), PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO (1986).
Divadelní tvorba pana Beneše se po druhé světové válce hlavně upínala na Komorní divadlo, kde ztvárnil spoustu divadelních rolí. Hrál však také v divadle Komedie, divadle Rokoko a od roku 1962 v divadle ABC. Mezi jeho herecké kolegy patřili Rudolf Hrušínský, Václav Voska, Josef Kemr, Rudolf Deyl ml., Jaroslav Marvan, Josef Bek, Dana Medřická, Irena Kačírková. Mezi nejvýznamnější divadelní hry na kterých se Svatopluk Beneš podílel byly Němci, Třicet stříbrných, Evženie Grandetová, Pygmalión, Útěk, Švédská zápalka, Pařížanka, Play Strindberg. Městská divadla pražská Svatopluk Beneš opustil roku 1990.
Svatopluk Beneš byl dvakrát ženatý. Ze druhého manželství má syna Svatopluka a dceru Alexandru. 28. 3. 1998 dostal cenu Thálie za celoživotní dílo. Pan Beneš nás navždy opustil 27. 4. 2007.
