Míla Myslíková

Míla Myslíková se narodila jako Bohumila Myslíková 14. února 1933 v Třebíči. K umění měla mladá Míla velmi blízko, její matka měla po babičce půjčovnu krojů, masek a kostýmů. Po maturitě roku 1955 absolvovala herectví na JAMU u profesorů Vykypěla a Krátkého. Hrála v Národním divadle Brně a Divadle bratří Mrštíků (1955 – 1962), posílila herecký soubor Státního filmu a Filmového studia Barrandov (1962 – 1964) a kladenského Divadlo Jaroslava Průchy (1964 – 1977).

Nadále byla herečka už jen ve svobodném povolání. Zpočátku své kariéry vytvářela mladé a milovnické dívky a milovnice, ke kterém ji předurčovala ještě hubená postava a milý zjev. V pozdějším věku, kdy její zjev přibýval na hřmotnosti se přehrála do temperamentní charakterních dramatických, komediálních a tragikomických postav (př. „Vassa Železnovová", „Kulička", „Veselé paničky windsorské", „Madame Sans – Gene", „Lucerna" aj.). Krátce byla manželkou herce a režiséra Štěpána Zemánka (1908 – 1969).

Záhy si ji všimla československá kinematografie, pro níž se stala oblíbenou představitelkou a u diváků nadmíru oblíbenou představitelkou manželek hlavních hrdinů a rázných a výřečných žen. Poprvé debutovala po boku Vlasty Buriana jako dcera dělníka Marčana (Bohuš Hradil) Květa ve Wassermanově a Novákově komedii NEJLEPŠÍ ČLOVĚK (1954).

Zpočátku ztvárňovala menší a epizodní úložky šičky (NEVĚRA), Pavlíny (U NÁS V MECHOVĚ), číšnice (TEREZA), Anny (KDE ŘEKY MAJÍ SLUNCE), ženy (ORANŽOVÝ MĚSÍC), Kacířové (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ), Grocholové (LUCIE), učitelky (ZA PĚT MINUT SEDM, MÍSTENKA BEZ NÁVRATU), sousedky (SKOK DO TMY, DÁMA NA KOLEJÍCH), Emky (HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK), slečny v kanceláři (DÍVKA SE TŘEMI VELBLOUDY) a dalších.

Z těch velkých a pro diváky lehce zapamatovatelných natočila do poloviny 70. let např. paní Kateřinu v Menzelově komedii ROZMARNÉ LÉTO (1967), hloupou ženu v hororu SPALOVAČ MRTVOL (1968), kopečkářku Elsu v tragikomedii SKŘIVÁNCI NA NITI (1969) Jiřího Menzela, švadlenu v Sequensově kriminálce PARTIE KRÁSNÉHO DRAGOUNA (1970), matku Bláhovou ve Vorlíčkově pohádce DÍVKA NA KOŠTĚTI (1917), Prošková v Moskalykově BABIČCE (1971), kuchařku ve TŘECH OŘÍŠCÍCH PRO POPELKU (1973), namyšlenou vodnici Matyldu v komedii JAK UTOPIT DR. MRÁČKA ANEB KONEC VODNÍKŮ V ČECHÁCH (1974), vedoucí skladu Světla v komedii Juraje Herze HOLKY Z PORCELÁNU (1974) i zelinářky Kubešové v příběhu DVA MUŽI HLÁSÍ PŘÍCHOD (1975).

Od roku 1975 to byla např. nervově nevyrovnaná Hnízdová v Bočanově komedii PARTA HIC (1976), sestra Boženka v NA SAMOTĚ U LESA (1976), Kroupová v komedii Oldřicha Lipského „MAREČKU, PODEJTE MI PERO!" (1976), hajná v pohádce AŤ ŽIJÍ DUCHOVÉ! (1976), vrátná Růženka v komedii COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT (1977), kadeřnice Květuška v Schulhoffově snímku JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE! (1977), krčmářka ve Sci – Fi TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981) a pohádce O STATEČNÉM KOVÁŘI (1983) či ředitelka v životopisném snímku JÁRA CIMRMAN LEŽÍCÍ, SPÍCÍ (1983) Ladislava Smoljaka. Pro diváky však Míla Myslíková zůstane spjata s postavou obětavé maminky Šafránkové v Kleinových komediích JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY (1982), JAK BÁSNÍCI PŘICHÁZEJÍ O ILUZE (1984), JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT (1987) a KONEC BÁSNÍKŮ V ČECHÁCH (1993).

Spolupracovala také s rozhlasem („Anna proletářka") a s televizí (např. inscenace KLÍČ, CHVOJKA, LALŮČEK, BABIČKA JE RÁDA, a seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, BYL JEDNOU JEDEN DŮM, 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, ARABELA, MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ, BAMBINOT, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO, RODÁCI apod.). Ze zdravotních důvodů ke konci 80. let musela herečka omezit a zcela ukončit svou hereckou dráhu.

Po roce 1989 se zaměřila zejména na cestování (Řecko nebo Finsko) a spisovatelskou činnost. Vydala cestopisy „Finský maratón" (1982) a „V zemi Kalevově" (1992), pohádky „Lásko, Bože, lásko" (1998), „Ta naše písnička česká" (1998) a knížku o Betlémech (2000). Získala Cenu Senior Prix (2003). Poslední léta svého života prožila Míla Myslíková v osamění svého pražského bytu, kde také 11. února 2005 zemřela tři dny před svými sedmdesátými druhými narozeninami.

Jaroslav "krib" Lopour