Pach krve

Vida, jak jednička po letech prokoukla. V porovnání s posledními třemi sequely je jednička hnedka zábavnější hixploitation, co dodržuje žánrová pravidla s přesností Three Fingerovy sekery. Povinný úvod, prostředí rozlehlých lesů, skupina nešťastných turistů a hlavně sympatické trio zdegenerovaných kanibalů, co se nebojí lézt ani po stromech. Na kozičky a pořádný gore masakr jsme si však museli počkat až s nástupem dvojky, ta v sérii jasně vede. (19.05.2013)

Hustá, napjatá, krvavě lahůdková atmosféra obklopující se nedozírnou hloubkou lesů a mohutností zelených velikánů. Poodhalit mimoděk tuto fascinující nádheru znamená pro mnohé jistý ortel smrti. Horor s příslibem pocitu čerstvě nabroušené sekery v těsné blízkosti, stačí okamžik... a jsi navždy ztracen. (26.02.2009)

„Vyzerá to tu ako vo Vyslobodení.“ Oproti neskorším dielom hixploitation-klasika. Tým nechcem povedať, že jednotka je nové Vyslobodenie. Tým chcem povedať, že pokračovania a prequely sú fakt sračky. Ale jednotka nie je zlá, vlastne je to môj obľúbený horor. Hlboké hory Západnej Virgínie, mrazivá mytológia Horských ľudí (bohužiaľ ju tvorcovia - okrem úvodných titulkov - hriešne nerozvíjajú), zvrhlé gore (porciovanie), drsné akčné vsuvky (šikovne stvárnená autonehoda), realistické masky z dielne Stana Winstona, chlipná réžia Roba Schmidta, nezabudnuteľné scény (šíp, v korunách stromov) a príjemne triezva minutáž. A že sa tvorcovia inšpirujú inými piliermi žánru (donekonečna spomínané Vyslobodenie, prípadne Hory majú oči a TCHM a mne osobne to fest pripomína nezabudnuteľný diel Domov z Aktov X)? No a? Dôležité je, či je Pach krvi len biednou kópiu, alebo obstojí na vlastných nohách. Na to si musí odpovedať každý sám. Podľa mňa obstojí, aj keď sa mu sem-tam trasú (nezničiteľnosť mutantov, jednoducho napísané postavy, naťahované finále). (25.02.2009)

Varování ministerstva kultury: „následující komentář může obsahovat (mírné) SPOILERY“. Život resp. scénáristé někdy nachystají zvláštní dobrodružství aneb vystát frontu (ne nutně v zasekané D1-čce) se občas vyplatí. Né každá zkratka totiž musí nutně dostát svému jménu a tak se může lehce stát, že než naladíte svou oblíbenou rozhlasovou stanici, stojíte s krvácející hlavou před nepojízdným autem. Když se při následné „zdravotní procházce“ lesem ztratíte, jste rádi (schválně jak dlouho vám to vydrží), když narazíte (pravda, odvážné to pojmenování) na chatu. Samozřejmě musíte zkouknout vnitřek (jak jinak, pravidla žánru nutno naplnit) byť, že uvnitř naleznete záchranu (čti telefon), je asi tak pravděpodobné jako, že Václav Klaus někdy v budoucnu vyřkne kající se formulku „já se mýlil“. Od rána jste zřejmě nejedli (těžko předpokládat, že telefon byste hledali zrovna tam), takže zvědavě zkouknete vnitřek ledničky a ke sporáku vás přitáhne vůně čerstvě probublávajících vařících se ledvinek.... a než se stačíte vzpamatovat z prvotního šoku, z vysilujícího lovu se právě vrací sympatická rodinka lehce netradičních pytláků, co před „vysokou čtyřnohou“ dává zásadně přednost „bez rozdílu pohlaví, vyznání...- dvounohé spoře oděné“. Nic už tedy nebrání tomu, aby hra na kočku a myš mohla začít. Pohodlně se usaďte, vypněte mozek, na talíř si (vedle oblíbených pochutin) naservírujte i trochu toho nadhledu a nechejte se (po)bavit touhle žánrovkou, co sice nevnáší do žánru nic nového (právě naopak), ale za to je sympaticky nad věcí. Pokud by však přecejenom hrozila dlouhá chvíle, můžete si čas krátit počítáním skóre. Něco mi však říká, že hostitelé neponechají nic náhodě a domácí tvrz zůstane nadále nedobyta. Nebo, že by plichta? P.S. zajímala by mě pouze jedna věc. Stihnul hlavní hrdina ten pohovor....?! Nebo to bylo všechno trochu jinak tj., celé to bylo součástí lehce netradičního pohovoru, kterým si dotyčná firma proklepávala hl. hrdinu? Ať už, co se lékařských znalostí resp. dovedností v praxi týče, stejně jako neméně důležitého faktu, zda dokáže (vystaven stresovým situacím) zachovat chladnou hlavu. P.P.S. co se vám, pánové distributoři, nepozdávalo na výstižném originálním názvu? Pach červené měl přitáhnout více náctiletých puberťáků (ček)? (06.05.2013)

Záporáci jsou k popukání, Schmidt pouze podrpůměrný režisérský rutinér, lekačky příliš předvídatelné a zbyteně přehlušené, jen s tím naturalismem je to přesně tak horké, jak se říká. Kdyby ti zjizvení indiáni až do poslední chvíle nebyli vidět a neměl bych představu jak moc jsou ve skutečnosti směšní a kolik viděli za život filmů Petera Jacksona, dala se na Wrong Turn naroubovat příjemná tajuplná atmosféra první poloviny jedničky Jeepers Creepers (a že náznaky tu jsou!). Scénárista však v honbě za co nejkrvavější stopou na sekeře zapomněl, že točí teenagerovskou vyvražďovačku a sepsal teenagerovskou porcovačku. Jediná odchylka od řeznického tutorialu tkví v tom, že tu občas někdo strašně nahlas zakřičí "fuck" nebo se až příliš afektovaně rozbrečí. Na druhou stranu, to se vám při porcování králíka stane jen těžko ;). (01.12.2003)