Náhrdelník

Kdysi možná pro mne zajímavý seriál, ze kterého jsem ještě pořádně neměl rozum, se dnes v mých očích jeví jako laciná taškařice s pitomým dějem a špatně napsanými postavami. Šafránkové si vážím, ale nikdy nebyla mou oblíbenou herečkou. Oproti tomu plejáda jiných skvělých herců, kteří si tu sem tam zaštěkali, nedostala dost prostoru. Někdy si tak říkám, že takové množství známých jmen spíše škodí celku. Nevím pak, na koho se mám soustředit víc a mrzí mne, když se na obrazovce většinu času roztahuje nějaký německý gezicht. Možná tak více z nostalgie, než z dojmu, malinko přisadím tomuto podprůměru, který alespoň trochu vytáhla ta známá jména. 50% (19.04.2020)

12/12 Další klasický Filipův seriál, který se ještě na začátku 90. let snažil čerpat z osvědčených způsobů předrevolučních koprodukcí. Sice z německé strany zbyli už jen Friedrich von Thun, Gedeon Burkhard, Janette Rauch a scénáristé a dramaturgové, ale i tak to bylo ku prospěchu věci. Jedním z hlavních témat je vývoj moderny, změna myšlení na počátku století a konec konců také opereta. Podobně jako v Branaldově Stříbrné paruce. I pro učitelku klavíru je složité milovat operetu, tuto lehkou svěží múzu, která je tolik odlišná od těch respektovaných německých romantiků. Ale díky této lince zpívá hlavní hrdinku s tváří Libuše Šafránkové Pavla Břínková a můžeme si užít klasické árie například Nitušky nebo ty z Netopýra. Prvním velkým triumfem je Vídeňská krev a Krista z myslivny, na dalších štacích v Mnichově Veselá vdova, Ples v opeře, Cikánský baron. Za Výmaru se Šafránková mění v moderní divu, a je to sice k nevíře, ale výborně markýruje s pomocí hlasu Břínkové takové šlágry jako Johnny a celou řadu výstupů z legendární revue Spolianského Es liegt in der Luft, což bývaly ty nejlepší kasaštyky Marlene Dietrich. Ve vedlejších rolích osloví netypicky obsazený jako životem zklamaný Oldřich Vízner, dívčí Alice Aronová či klasicky krásná Jana Šulcová. Fiktivní subretu Weltschovou z Nového německého divadla v Praze má na starosti Jana Švandová, její zpěv Věra Kalivodová. Díky hudební spolupráci orchestru Hudebního divadla v Karlíně si dnes můžeme lépe představit tehdejší úroveň, která v posledních letech poněkud trpí v rutinních muzikálech. (06.07.2020)

Po pravdě řečeno mne vyprávění o velmi nepravděpodobných osudech náhrdelníku a lidí kolem něj často unavovalo. Chápu tu snahu provést nás tou dobou a kulturním podhoubím a slavnými pražskými, a sem tam dokonce i českými osobnostmi, vztah s Němci, ale prostě mne to hodněkrát nudilo a přišlo mi jako výukové multimediální video. (29.10.2014)

Bohužel musím říct, že toto dílko znamenalo přelom v kvalitě česko-německé koprodukce. Posledním nadprůměrem bylo Dobrodružství kriminalistiky, po kterém to už upadlo. Začátek úpadu znamenal právě Náhrdelník. Pak ovšem přišly ještě horší česko-německé pohádky, a tak ve srovnání s těmi je tohle vlastně ještě docela úspěch. Asi takhle: Jednou za deset let na podívání dobrý, ale na DVD bych si ho určitě nekoupil. (12.12.2009)

Viděla jsem jednou a už více vidět nemusím. Nebylo to špatné, ale vadila mi tam Šafránková. Vůbec mi tam neseděla a jak hrála na začátku tu mladou slečnu, tak ji měli maskéři lépe namaskovat, protože bylo vidět, že jí je minimálně třicet a ne osmnáct. Hrůza. Celkově mi ten seriál přišel takový syrový, ponurý a divný. (14.02.2024)