Crash
L.A. Crash
Crash
Crash
Režie:
Paul HaggisKamera:
J. Michael MuroHudba:
Mark IshamHrají:
Sandra Bullock, Don Cheadle, Matt Dillon, Jennifer Esposito, William Fichtner, Brendan Fraser, Terrence Howard, Ludacris, Thandiwe Newton, Ryan Phillippe (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Věci nejsou černobílé. Někdo to zjistí, až když pořádně narazí. Během šestatřiceti hodin se v Los Angeles protnou osudy několika zcela odlišných lidí. Třebaže jsou všichni odlišní, přece jen je spojuje víc než jen místo jejich bydliště. Všichni se totiž nějak potýkají s rasovými či etnickými předsudky. Dvojice černošských zlodějíčků využívá barvu pleti jako omluvu pro své kriminální jednání. Bílý prokurátor využívá rasovou problematiku pro svou kariéru, zatímco jeho psychicky labilní manželka nachází v okolí samé důkazy pro oprávněnost svých rasových předsudků. Perský obchodník je přesvědčen, že představitelé zákona jej diskriminují kvůli jeho původu. Bělošský policista bez skrupulí zneužívá svých pravomocí k ponížení noblesní černošské ženy před očima jejího manžela. Několik náhod, ve kterých sehraje roli autonehoda, výstřel ostrého nebo naopak slepého náboje, však každého z hrdinů postaví tváří v tvář pravdě o jeho vlastních slabostech a temných stránkách… (Česká televize)
(více)Recenze (1 245)
Právě jsem viděl záblesky dokonalého filmu. Dohání mě k nepříčetnosti, ale to tak bývá. Všechny zážitky z filmů jsou nejprve silné pulzující, ale časem se pomalu rozplynou v netečný prach. Po dnešku vím, že Crash bude mít cestu k mým nejsilnějším filmovým zážitkům vždy otevřenou. Jedna silná scéna střídá druhou a tvoří jeden kompaktní celek. Čeká vás velká emoční bouře z které si odnesete nejen zážitek, ale i poučení. Uvidíte spoustu lidských chyb, ale i jejich kompenzaci. Nahlédnete do psychiky všech postav tak, že je ucítíte vedle sebe a i vy se stanete součástí tohoto příběhu o lidech. Je to fantastická emocionální jízda doplněná vším co by jste si jen mohli přát. 9/10 ()
Crash je stylem i náladou velice podobný Magnólii či Bábelu, jen s jiným tématem. Každý film z trojice je silně emotivní, úderný a na myšlenky bohatý snímek. Samotná problematika rasové segregace a nenávisti je v USA v celku normální fenomén a dá se přirovnat (možná trochu zvrhle) k vaření dortu Pejska a kočičky...vše nejlepší od všeho neznamená, že výsledek bude také skvělý - je to jeden z ústředních problémů USA, kdy pod jednou vlajkou se skrývá mnohorodý "národ", jehož jednota je ve své podstatě téměř nereálná. Staletí či tisíciletí vzájemné nedůvěřivosti a rozbrojů kvůli rozdílné kultuře, náboženství či rase je problém lidstva jako celku a teoreticky i pochopitelný pro lidskou přirozenost strachu z odlišného. Crash dokázal silně názornou prezentací ukázat na některé následky.......Nebojím se říci, že díky současné otevřeně rasové politice Evropy se obdobné situace můžeme brzy dočkat i my. ()
Mám moc rád filmy, kde se splétají jednotlivé příběhy do složitého vzoru, který vám docvakne až při závěrečných titulcích. Pokud je to podpořeno vynikajícími herci, příběhem a výpravou, tak můžu jenom spokojeně sedět a užívat si film od začátku až do konce. Film se nebojí říznout do problémů rasových předsudků, o kterých se moc nemluví, ale které jsou v USA asi na denním pořádku. Ten Oscar za nejlepší film je opravdu zasloužený. ()
Pre mňa výborné, no k dokonalosti predsa len kúsok chýba! ()
Pro královsky natočené drama. Herecké výkony - extratřída, hlavně Don Cheadle, který mě zaujal už v Hotelu Rwanda. Ludacris se své role zhostil také překvapivě dobře. Velice silné emoce a ta hudba!! Jeden z nejlepších filmových závěrů mě k těm 5ti hvězdičkám nemilosrdně dokopal. 90% ()
Wauuu! Tak tohle byla nádhera! Podle plakátu jsem čekal nějaký akční snímek se Sandrou Bullock :) Ale téma které přišlo potom, a hlavně naservírovaný pokrm v podobě tohoto krásného díla, mi doslova vyrazil dech. Absolutně jsem to nečekal, o to byl tenhle filmeček krásný překvapením. Oscarové filmy mám rád, přesto se někdy stane že mi moc nesednou, tady všechno hrálo tak jak mělo. Včetně krásné hudby a herců. Ti se tu parádně předvedly, hlavně Matt Dilon v roli rasistického fízla. Překvapil mě i Ludacris který co se týče herectví nic moc, ale tady se mi moc líbil. Ano, v některých momentech sice moc kýčovité, ale to já prostě musím odpustit. Doporučuji! Moc pěkný film který nutí občas k zamyšlení. Oscar pro tento film bez debat!! ()
Hutná atmosféra linoucí se napříč dějem jako tenká nit propojující jednotlivé střípky lidských osudů je paradoxně největší pozitivum tohohle filmu, jelikož samotné ztvárnění a omezení se na jednotlivé dílčí lidské osudy by v konečném důsledku neobstálo a výsledný efekt by byl poloviční. Film je totiž velmi křečovitý a až nápadně (místy neuměle) vykonstruovaný. V jednom kuse mě na mysl vyvstávaly (lépe zrealizované) scénky z Pulp Fiction a jednoho (opravdu) dílu Simpsonů. Tématické zaměření a pokus o společenskou reflexi byl nejspíše rázným úderem kladiva na osvícené hlavy filmových akademiků, v mé případě ale pozornost věnovaná tomuhle snímku zůstala nepochopena. ()
Pro mě je to pětihvězdičkový film o rasové diskriminaci tak jak já ji neznám a doufám že nepoznám. Mnoho dějových linií najvzájem se propojujích divákovi dává možnost vidět děj z více úhlů. Co musím vyzdvihnout je určitě scéna se slepými náboji, při které jsem cítil mravenčení v celém těle nebo také autohavárii a v neposlední řadě hudbu, která jen zvýšila na celkové síle filmu. ()
Od počátku jsem měla velký problém se naladit na tenhle film. Po chvíli mi došlo, že se jedná o další ze série emocionálně vyděračských filmů s hlubokými lidskými příběhy dotaženými do extrému. Děj filmu byl tak nejapný, nepravděpodobný a prvoplánový, že se nedalo v některých momentech nesmát. Díky nepochopitelně velkému množství postav, které byly do filmu zapojeny, vznikl jen jakýsi náčrt jejich životů. Nezaujal ani poměrně novodobý trend „roztříštění děje“ do minipříběhů. Nechyběly časté nešvary amerických filmů – polopatické podání a černobílé vidění. Rychlost a množství proměn kladných hrdinů v záporné (a naopak) byla udivující. Zvláštně působily i „náhody“, při kterých se jednotlivé postavy opakovaně potkaly v průběhu několika dní v tak „malém“ městě, jako je LA. Škoda jen, že se na konci příběhu neobjevilo mé oblíbené „BASED ON A TRUE STORY. Souvislost je dobrá věc, ale když se to s ní přežene… ()
V podstatě to nemělo chybu, ačkoliv tomu k 5* ještě malý krůček chyběl. Čiliž zasloužené 4 a velmi milé překvapení. ()
Viděl jsem to asi po čtvrté a určitě né naposledy. Výborný film a ta hudba... Radost koukat a poslouchat. ()
Nelogická ideologická slátanina, poplatná dnešní hysterické a totálně rasově korektní době, která svou skladbou připomíná známou pohádku o pejskovi a kočičce, jak kuchtí dort. ()
Začalo to velmi nenápadně... Střídání příběhů... Rasismus naruby... Nakonec zjištění, že nejvíce se nenávidí, menšiny mezi sebou.. A nikoliv klišé běloch nesnáší černocha... Za všechno může strach... Ještě, že existují "kouzelné pláště" a v pistoli slepé náboje... Krásný, emotivní a pravdivý film...Za mě 100% ()
Jeden z mála filmů, který ze mě vyždímal snad každý pocit, který můžu cítit. Bravo! ()
Totální bomba dvě scény jsem málem nerozdejchal . Matt Dillon podává nejlepší výkon ve své kariéře. ()
Čím víc o tom přemýšlim, tim mi to přijde slabší. Sice je tu pár silných momentů, nakonec se ale film omezuje pouze na konstatování, že všichni rasisti byli, jsou a dál budou a nic jinýho nevyřeší. Navíc některý postavy, kvůli tomu, aby jiný postavy dvedly tam, kam scénarista potřeboval, se chovaly výjimečně blbě. ()
Zasloužený Oscary, jednoznačně nejlepší film roku 2004. Moje hodnocení mluví za vše, k tomu není co dodat, tenhle film je dokonalost sama. Moje hodnocení: 90% ()
Zajímavej film o rasismu, podle hodnocení bych ale čekal víc. Je tam možná až moc příběhů různých lidí. Moc chyb bych tam asi nenašel, ale zas tolik mě to nechytlo, aby to bylo na plný hodnocení, chybí tomu rozvinutější příběh. ()
z tohohle mi v hlavě neutkvělo takřka nic, jen, že to bylo "docela dobrý" ()
Související novinky
Chicagský tribunál pomýšlí na oscarové nominace
Už skoro dva týdny na Netflixu sklízí veliký úspěch nejnovější snímek Aarona Sorkina, Chicagský tribunál. Historické drama popisuje události z Chicaga roku 1968, kdy sedm organizátorů protestních… (více)
Které klasiky by dnes vyhrály Oscara?
Jak určitě víte, americká Akademie filmového umění a věd pravidelně "vyrábí" nejlepší film roku. Časopis The Hollywood Reporter zaujatě sleduje každé oscarové klání, sem tam se ale také ohlédne do… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Oscary plné překvapení
V noci z neděle na pondělí proběhl v Los Angeles 78. ročník slavnostního udělování cen americké Akademie filmových věd a umění, Oscarů. A věru že šlo o noc plnou překvapení. Největší ovace překvapivě… (více)
Po letech z předchozích 80 % přiznávám maximum. Pro účely komentáře zapojuji pojem rasismu v širším smyslu efektivní lidové zkratky, zatímco jinak jsem k takovému výrazu ostražitý a spíše se snažím neidentifikovat pohnutky uvnitř zglobalizované společenosti, kořenící ponejvíce v banálním strachu a vzteku, s mnohem autentičtějším, vědomějším rasismem v užším historickém smyslu intelektuálního miskalkulu 19. století (Německo, Anglie). Tedy. Funkcionáři, jakož i řadoví údržbáři politiky listinu o lidských právech nedbajícího komunistického Československa údajně s oblibou poukazovali na rasistické poměry u protivníka: oni tam „mlátí černoušky“. Nedělám si iluze o tom, jak by se s nimi nakládalo ve středoevropském prostoru (ten vůči nim ale také nemá sebemenší dluh, protože v jeho případě se po desítky generací domácnosti, pole, těžba, průmysl a stavebnictví neobhospodařovaly z jejich potu a krve). Jeden z nejchytřejších filmů, kde snad každá scéna sděluje něco netriviálního a ještě hlouběji vysvětluje dějově vnitřní i přesahové souvislosti. Především boří předsudky o rasismu, který je obvykle spojován s nějakými prostými pohnutkami: frustrace, generalizace… Cesty k rasismu jsou mnohem rozmanitější a není před nimi úniku, protože rasistický je celý úděl kontaktu s povrchní evidencí exotické nebo i jen minoritní formy člověka. Ve filmu je rasismus vystižen ve své všudypřítomné nevyhnutelnosti a vlastně jako bludiště. Rasistkou je zřejmě manželka z povolání, povrchní panička s depresemi. Rasistou je starousedlický blboun prodávající zbraně, který jako už filmoví Američané tolikrát sahá po klišovitém ohánění se 11. zářím (tuto absurditu sotva pochopíme, budeme-li ji chtít nahlížet matematicky, protože cca 2 000 obětí různého původu by bez médií sotva dávalo důvod k tak mohutnému traumatu, zvláště ve srovnání s tím, kolika takovými budovami by se musely vyvážit „kolaterální“ důsledky aliančních invazí iniciovaných Pentagonem). Rasistický je samotný korumpující paternalismus mediálně manévrujícího úlisného demokrata i zábavní průmysl, kde je jaksi sympatičtější, aby se černý herec poddal očekávání náležitě nevzdělané formy sebeprezentace. Rasistické jsou menšiny mezi sebou, jak se denně snaží uhájit své místo v systému, který je znevýhodňuje (odbočka: tuto situaci zná sociologie i na dělení třídním, dlouho se upozorňuje na třídní solidaritu mezi nejbohatšími a na to, že kapitalismus se imperativem produktivitu generující konkurence legitimizuje především na úkor nižších tříd, které tlačí do co nejkonkurenčnějších poměrů, zatímco pro své nejúspěšnější generuje prostředí vzájemných dohod, dotací, renty). Zároveň děsivě zaráží ukázka toho, jak snadno se můžeme pod tlakem octnout mimo vlastní kontrolu (spořádaný íránský imigrant). Charaktery jsou vybroušené a nic mě citově nevydíralo ani nenutilo k soucitu. Na afroamerického režiséra jsem byl naštvaný společně s jeho filmovou manželkou, pohrdal jsem xenofobním poldou, ale zároveň jsem nepodceňoval jeho předzvěst pro mladého zásadového kolegu, který mě až překvapil pevností svého profesního přesvědčení, aby ho stres a strach nakonec zastihly nepřipraveného. K tomu všemu dílo snímá problém v obou rovinách možné kritiky, tedy i jako námět k permanentnímu alibi pro líné zmetky s pistolemi, kteří (jako jistě mnoho jiných lidí bez pistolí) mají ovšem ztížené podmínky k civilizovanějšímu pojetí osobního rozvoje (navíc vždy rozhoduje také přece předem neznámá skladba jedinečných okolností úplně jiné povahy, než je pouhá „píle“ a „cílevědomost“ těch, kteří se při stejném původu stali třeba čestnými kriminalisty), ale i tak nemohou vyvrátit, že loupí spíše ze setrvačnosti a vypěstovaného návyku na pozici oběti, protože dlouhodobě pohodlnější by naopak bylo nikoho nepřepadat a zkoušet ono „nemožné“ hledání skulinek rasismu navzdory. Ostatně rasismus je pouze podkategorií xenofobie, vůči níž jsme v nějakém ohledu nevyhovujícími či podivnými víceméně všichni. / PODOBNÉ: Monster's Ball/2001 () (méně) (více)