Smrtihlav

Název Dark City tento film jednoznačně vystihuje (distributor je asi milovník motýlů nebo mlčení jehňátek ;-)). Geniálně mrazivá a depresivní atmosféra s velmi výstižnou hudbou, která zvyšuje tempo, vždy když zazní. Režie je naprosto přesná bez nejmenších chyb. Temné, domyšlené a stylizované do doby, kterou já osobně moc chci vidět ve filmech, ale prakticky se mi jí nedostává... Vše vypadá jak 20-30sátá léta v Americe, ale cítíte trochou z Metropolis nebo z dalších filmů. Za málo peněz hodně moc muziky. Škoda, že je tento film tolik přehlížen, protože si to ani ve stínu "podobného" Matrixu jednoznačně nezaslouží. A ještě nechápu proč to mamka musela přehrát Esmeraldou :((. Pár drobností ohledně režisérské verze. WOW! O 11 minut delší, ale docela výrazný posun k temnotě a komplexnosti. Odpadá úvodní "přiblížení situace", některé scény jsou prodloužené a přidávají tím větší hloubku postav (jemně, ale přidávají). Také jsou přestříhané posloupnosti některých scén, ale nejzajímavější je odkrytí, předtím jen v pozadí ležící, linie ohledně "vyvoleného, který umí vylaďovat". Jeho cesta, stejně jako jeho hledání detektivem se prolíná a objevují se promyšlené "otisky", které napovídají, co se stalo hlavní postavě. Tato verze je možná ještě temnější a rozhodně tajemnější, naznačuje, ale neříká vše. Největší přínos vidím v detailech jako jsou otisky, žebřík, holčička a další, které dotváří komplexnější pohled na hlavní postavu, která je neobyčejná a divák toho o ní zjistí více... Závěr? Dvě skvělé verze, jedna střídmější pro každého, druhá tajemnější. Tak jako tak zanedbaný klenot ležící ve stínu větších filmů.... (25.06.2004)

Možno najlepší film 90-tych rokov, geniálny spojením umenia, mainstreamu a braku do kompaktného, fascinujúceho a hypnotického celku. Do prebohato zdobenej metafory. Je ťažké niečo také si vôbec predstaviť. A ak už to vídíme, je ťažké uveriť videnému. Chandlerovská detektívka. Nemecký expresionizmus. Konštruktivistická avantgarda. Absurdné divadlo. Melancholicko-existenciálne obrazy Edwarda Hoppera. Román "Dissipatio H.G." (=Humani Generis) od Guida Morselliho. Tiene v raji od Remarqua. Lo Squartatore di New York od Fulciho. Ľubovoľný film s Veronicou Lake. Niektoré scény majú šancu vstúpiť do filmovej histórie - roztrhanie billboardu s prázdnotou v "zákulisí" ako symbol klamlivosti očividného či dvojminútová sekvencia so sugestívnou premenou robotníckeho tehlového činžiaku na bombastický mramorový veľkoburžoázny palác (s manželmi, ktorí sa pred polnocou bavia o nočných smenách a po polnoci o vyhodení zamestnanca - "To si urobil dobre, drahý"). Žánrovo najnezaraditeľnejší film vôbec. Formálna a obsahová syntéza (takmer) všetkého, čím žila alebo v čo verila či dúfala civilizácia 20.storočia. Čaru tohto temného kryštálu naplneného oslepujúcim svetlom však bude prístupnejší divák, ktorý by radšej do ruky vzal krásny telefón ročník 1949 než najnovší model mobilu. Zabudnite na kolosálny hypercool breakthrough menom Matrix - tam je len niečo, v Dark City je všetko (to, čo bolo, čo je, a - áno, aj to, čo bude). (19.10.2004)

Jednoduše skvost. Viděl jsem jej poprvé v roce 1998, kdy u nás byl uveden na VHS. Tenkrát mě ještě tak nenadchnul, ale po letech - BOMBA! Dark City (Smrtihlav - fuj!!!) je o nadvládě mimozemské rasy. Tedy né strojů, jako v o rok pozdějším Matrixu, ale jistá spojitost tu je. Dark City nepotřebuje ke svému příběhu žádné kung-fu, přesto je náležitě dynamický, lze říct i akční, i když klasickou akční scénu v něm nenajdete. I Rákosníček by čučel, jak by se zde dala krájet atmosféra. Dark City je vyjímčný "nádhernou" výpravou, "nasvícením", svižnou režií, ale hlavním kladem je příběh a jeho vyústění. Překvapující pointa vede k zajímavému finále, které vypadá, jakoby později inspirovalo Wachowski brothers k závěru Matrix Revolutions. Působivé triky (a vůbec celý film) vypadá značně draze, ale skutečnost je jiná. Herecké obsazení je také milé. Z mnohých se časem vyklubaly známé osobnosti. A málem bych zapomněl na hudbu Trevora Jonese, která dodává filmu potřebný akční šmrnc. (19.05.2006)

Už od prvních tónů hudby mám dojem, že ne. Nefunguje to na mě. Ne. Takhle to nechodí. Takhle pomalu nemá hlavní hrdina utíkat před nádhernými bleďáky. V takovémhle záběrování nemá házet kufřík do řeky. Takovouhle písničku by při svém prvním představení femme fatale zpívat neměla. A tak dále. Hrdina objevuje věci, které divák na základě stanovených pravidel tak nějak tuší už dopředu, takže kýžený šok se nedostavuje. V dialogu se pořád dokola všechno opakuje, kdyby to náhodou někomu nebylo jasné. (06.03.2013)

To mě pos.. záda. Neskutečná scifárna spolu s Matrixem převrátila vše,co jsme znali vzhůru nohama. Totálně temná, depresivní, hrůzu nahánějící atmosféra, to tady ještě snad nebylo. Zíral jsem s otevřenou pusou, nechápajícně, už aspoň vím, kde se inspirovali bratři Wachovští na Matrix:) (Po celou dobu jsem měl pocit, že jsem to už někde viděl) Dokonalé dílo o tom, že nic není jisté, jak můžou nic netušící lidé klidně žít své životy a přitom nejsou ani jejich. Původní verzi jsem neviděl, dostal se ke mně až Dir Cut. (31.08.2008)