Trestný prapor

To zpracování stojí doslova za ruské hovno. A to je ten nejhlavnější problém... protože vás to provází celej seriál. Kromě toho je to strašně "ruské". Teda nezastávám se americkejch hrdinnejch válečnejch filmů, ale tohle je zas druhej extrém. Za prvé - každej tam vypadá jak typickej rusák - i kdybyste nevěděli, že je to rus, poznáte, že je to rus. Za druhé - moc nerozumím těm politickejm socialistickejm výrazům, vlasteneckejm názorům a historickejm souvislostem. Za třetí - když je tam nějaká akce, je to buď strašná vizuální prasárna nebo to neukážou nebo to nějak obejdou nebo se kamera kouká jinam - v podstatě tam neukážou skoro vůbec žádné nepřátele a výbuchy a střelba je amatérská a krev se tam objevuje zřídka. Prostě hlavně aby to nezruinovalo televizní rozpočet. Jediným kladem filmu je pohled na válku na východní frontě z pohledu těch nejvíc postradatelnejch jednotek z postradatelnejch jednotek. Lidskej život (obzvlášť ten trestaneckej) je hovno, hlavně že nás je mnogo. Válečná mašinérie v ruském podání je naprostá šílenost - divím se, že to vůbec rusáci natočili a nehodili na to nějakou cenzuru. Jelikož skoro každá postava je zapomenutelnej rus, ulpěli mi v hlavě jen dva nejlepší - velitel Tvjerdochlebov (Alexej Serebrjakov) a skvěle odpornej kriminálník Glymov (Jurij Stěpanov). Škoda, škoda toho zpracování - za dost peněz by se z toho dal udělat parádní seriál. (25.12.2019)

Realistický pohled na útrapy sovětských vojáků sloužících v trestných praporech. Dobře zahrané rozdílné charaktery postav, se kterými se rychle seznámíte. Namátkou vybírám charismatické individuality Glimova, Tvěrdochlebova a popa Mendělejeva. Hvězdu strhávám za zpracování bojů, rozpočet byl asi bohužel dost nízký. Neustále zpomalované záběry při dramatických či bitevních scénách mi trochu lezly na nervy. Přestože jsem větším obdivovatelem ruských vojáků než amerických, Bratrstvo neohrožených je pro mě co se týče válečných seriálů nepřekonatelné. Nezbývá než vzdát těmto mužům čest. Jako velice příjemný bonus doprovází seriál krásné ruské písně... (24.03.2009)

Rozkaz Národného komisariátu obrany ZSSR z 28. júla 1942 č. 227 vznikol z iniciatívy Stalina. Zakazoval dôstojníkom a vojakov v boji ustupovať a ďalej nariaďoval vytvoriť na stupni front 1. až 3. trestné prápory vytvorené z vojakov, ktorí sa previnili voči vlasti alebo boli trestaní za iné zločiny, oslobodení zajatci a dobrovoľníci z radov civilných väzňov. Celkovo počas vojny existovalo okolo 50 trestných práporov a okolo 800 trestných rôt, celkovo nimi prešlo 427 tisíc ľudí, prežilo len veľmi málo. Týmto jednotkám velili radoví dôstojníci, nie trestanci. Veliteľ dostával trojnásobný žold a aj doba sa mu počítala trojnásobne do dôchodku. Pobyt v tejto jednotke sa rovnal prakticky rozsudku smrti, alebo ako vyhliadka skorého zmrzačenia. To bola jediná cesta, ako sa z tejto jednotky dostať. A aj tu ešte bolo výhrou keď sa dostal do pešej jednotky, horšie to bolo u jednotky mínohladačov. Spomínané uzáverové jednotky sa neosvedčili a už v roku 1942 boli zrušené. (10.12.2016)

Komorní válečné drama odehrávající se někdy mezi lety 1941-1943 je mikrokosmem velitelství divize a prostředí trestného praporu, kam byli zařazováni ti, na jejichž životě nebyl příliš velký zájem a byli proto nasazováni tam, kde to nejvíce připomínalo potravu pro děla, miny, tanky či jiné nástroje válečných jatek. V ruském případě šlo o tvář zvláště odpudivou, protože trestáni byli až příliš často ti, kteří patřili k nejlepším a doslova Stalinovi navzdory zachránili Rusko před nejhorším ponížením v jeho novodobých dějinách, jdoucím daleko za limitu, k níž se kdysi velmi vzdáleně přiblížil Napoleon I. Syrovostí přístupu, věcností při pohledu na příslušníky policejního ministerstva NKVD (velmi připomínajícími tu nejhorší verzi StB našich padesátých let), ale i citlivou individualizací vyšších důstojníků divize nebo lidí v týle připomíná TRESTPRAP (to je doslovný překlad ruského zkratkového názvu) MASH. Ta obdoba je ovšem velmi vzdálená, protože více než 200 dílů čítající americký seriál se soustředí na takřka mírový život nemocnice a přerůstá do širší dobové sondy demokratické americké společnosti prožívající šok z vietnamského výprasku. Všechno, co bylo možno dříve slyšet jako pokradmé poznámky kdesi stranou nebo v náznacích poučenějších próz ruských předních spisovatelů (např. Šolochovův OSUD ČLOVĚKA) je tu věcně a bez příkras podáno jakoby na tácu. Vlastenectví, které prostupuje i tyto zavržené, nevyznívá hluše, protože Hitlerovi se podařil svého druhu zázrak: přesvědčit ruského i obecně sovětského člověka, že může existovat rozvrat a brutalita ještě větší, krutější a bezuzdnější než byla ta, kterou ztělesnil ve své ponuré osobnosti někdejší zločinecký diktátor z Kremlu. Jakkoliv lze dílu vytýkat řadu dílčích nedodělků, syrovost záběru, mimořádná kvalita hereckých výkonů, ale i režie a scénáře - uznalou zmínku zaslouží i úvodní motiv ostnatých drátů - převládá. Hrůza a děs, ale i lidství a solidarita mezi politickými a lidmi ze skutečného dna sovětské společnosti jsou tu alespoň pro mne představeny v celé své strašlivosti. Snad také jako konečně skutečná katarze nešťastné největší evropské země, trestané v minulém století režimy, jež si nezasloužila, a krvavými konflikty, po kterých nikdy netoužila. Právě tudy zřejmě vede dokončení cesty ruské společnosti do Evropy, z níž nikdy nevyšla a jejíž je již druhé tisíciletí přirozenou součástí. (26.07.2010)

Tato minisérie je jiná. Jiná než ostatní válečné seriály. Narazil jsem tady na srovnání s Pacifikem a Bratrstvem neohrožených - a ani trochu se mi to nelíbí. Ano, sledujeme tady osudy několika vybraných vojáků za druhé světové války, ale na rozdíl od obou zmíněných seriálů z produkce HBO toto není dokumentární rekonstrukce událostí přesně tak, jak se staly. Nedočkáme se vyprávění stařičkých pánů o tom, jak kdysi mordovali Němce po stovkách a nedočkáme se ani velkolepých akčních scén. Nejlepší na Trestném praporu totiž je, že nic z toho ani nepotřebuje - vystačí si s podstatně menším rozpočtem i prostorem. Akčních scén je poskrovnu, historické reality se seriál drží tak napůl, ale co musím ocenit, je vynikající práce scénáristů - inteligentní divák totiž nemá šanci se nudit. Každý díl je totiž po malých kouscích prošpikovaný dokonalým náhledem do ruské duše, do ruské reality doby druhé světové války, do reality trestných praporů a Rudé armády (btw. i čs. vojsko na Rusi mělo svou trestnou brigádu, lidi tam posílal mj, nechvalně proslulý dr. Vaš, který stál za justiční vraždou gen. Píky, který ho paradoxně dostal ze sovětského lágru). Ano, často je to přitažené za vlasy, ale na druhou stranu - Rudá armáda byla tak velká a Rusové dokáží být národem natolik pitoreskním, že není úplně problém uvěřit, že se vyobrazené scény někde skutečně staly, ono je to i dost dobře možné. Zásluhu na tom mají vedle scénáristů samozřejmě i skvěle vybraní herci a poměrně solidní režisér, který sice moc nepřekvapí, ale svou práci rozhodně neodbývá. 75% (20.04.2014)