Sunshine

Kde není tenhle film natažený a patetický, tam je plný klišé nebo hloupý. Upřímně řečeno, základní zápletka je doslova debilní (a omlouvám vás všechny, že jste na to nepřišli sami, vím, že opisování názorů zabere čas i duševní kapacitu). Slunce rozhodně nevyhasíná, vlastně naopak. Jop, astronauti by mohli mít určité pochybnosti, jestli ta bomba bude stačit. Ovšem museli by mít na zemi při výcviku a přípravě zacpaný uši a zavřený oči, aby strachy o výsledek akce tuhle akci tak debilně ohrozili. Nehledě už na to, že osmičlenná posádka pro misi, kde stačí jenom zmáčknout tlačítko, to je přehnaný. Tři čtyři by bylo dostatek, ale zase by je nikdo nemohl zabíjet víc jak jedenapůl hodiny, beru. Nehledě už na určitou drobnost, že pro takováto povolání jsou při náboru prováděny náročné psychotesty a bigotní maniak by se kapitánem asi těžko stal. Další logická drobnost, kterou tvůrci udělali jen kvůli hezoučké tvářičce Cilliana Murphyho (aby co nejdýl vydržela), je to zvláštní rozdělení činností. Dobře, chápu, že nikdo nemůže být nejdokonalejší odborník na víc než jednu věc zároveň (ovšem doteď si nejsem jistej činností asi tří členů týmu), ale přinejmenším dostatečné základy ze všech ostatních oborů by museli zvládnout všichni (čili odpadá strach z toho, že ty jsi jedinej, kdo umí odpálit bombu a kde je kčertu to sérum proti kobřímu jedu?) Když už jsme u toho, lidi ve vakuu nezmrznou rychleji než víno v novém boxu na vychlazení v ledničce Calex, jaksi, není tam nic, co by odvedlo teplo a proto se spíš udusí nebo je zabije podtlak. O ztrátě signálu snad není třeba hovořit. Sonda Mariner 10 už v polovině sedmdesátých let několikrát obletěla Merkur, zatímco její vysílač chrlil dolů na Zemi miliony údajů. A ještě jedna chybička, když už máte osmičlennou posádku, která bude pospolu ve vesmíru několik dlouhých let, dát tam jen dvě ženský a jednoho psychiatra je hloupost (pokud ovšem US. Army nezměnila náborový dotazníky a nezačala náhle přijímat do svých řad teplouše - nic proti vám kluci, mám vás rád) A ten psychiatr? Vždycky musí být nejmíň dva, protože i psychiatr může potřebovat cvokaře. No, když jsem tak krásně popsal, kam jde poslední dobou ta hyperrealita filmovýho světa a že byste o filmech měli opravdu začít uvažovat, můžu se pustit do svých dojmů. Nudil jsem se. Děj až příliš připomíná začátek Mise na Mars a Rudé planety, prostředek potom nevydařenou Vesmírnou odyseu a závěr zase Horizont událostí. Hloupé nepropracované postavy, šílenej řezník, počítač jako ze StarTreku, přehršel drahých triků (je mi líto, ale pro mě 50 mio dollarů nebude nikdy nízkej rozpočet), logické kopance a patetické sebeobětování skrze celý film. A jako perlička na závěr, chemické vize zhulenýho feťáka a svlíkání z kůže. Armageddon nebyl vůbec dokonalej, dokonce nebyl ani inteligentní nebo bez logických kopanců. Jenže byl sakra zábavnej, sakra dojímavej, sakra pekelně obsazenej a nedělal ze sebe doktoranda filozofie. Tady ale nejsou ani sympatický postavy. A tak mě nakonec napadá, jak mohl vlastně bejt ten psychiatr na Ikaru 1 spálenej Sluncem, když ty rostliny si tam vytvořily docela solidní prales a jeho kapitán tam sám se svým Bohem přežil šest roků? (10.09.2007) (méně) (více)

Only dream I ever have ....is the surface of the Sun...everytime i shut my eyes... it´s always the same... Sunshine je v prvom rade doteraz najväčšie prekvapenie filmového roka 2007. S ohľadom na meno režiséra sme však mohli všetci čakať tak trochu neobvyklé sci-fi. Ale ruku na srdce nikdo z nás nečakal, že Sunshine bude práve taký aký je. To znamená recyklačný (2001: Space Odyssey, Alien atd) a pritom inovatívny a obrazovo skutočne vizionársky, i keď to vizionárstvo spočíva skôr v tom ako sa dá recyklovať už videné tak, aby to pôsobilo sviežo a ohromujúco. Po stránke formálnej filmu niet čo vytknúť, diváci zaťažení na obraz a zvuk, divoký a pritom premyslený strih si prídu na svoje. Každý obrázok vo filme je účelný, zaujímavý a presne zakomponovaný. Pokiaľ ste zaťažení na vizuál filmu, neprehlúpite ani keby sa vám všetko ostatné nepáčilo. Ódy na ozvučenie a OST sa tu spievajú dookola takže za mňa len toľko; potvrdzujem. Alex Garland napísal scenár, ktorý by sa mal vyučovať ako príklad pre gradovanie deja. Sunshine totiž po bleskovom oboznámení diváka s hlavnou premisou (ktorá je pre dej vlastne len rámcom), nestrácajúc čas s pozemskými výbermi posádok, patetickými lúčeniami a inými americkými sračkoidnými trademarkami predstavuje posádku priamo v akcii. Robí to tak, že ukazuje postavy v úplne bežných situáciách aké by asi nastávali na vesmírnej lodi. Všetky dialógy sú vecné - žiadne patetické kydy o rodine, vlastenectve a poslaní- Boylovi sa tým podarí urobiť z každého člena posádky postavu z mäsa a kostí, čím urobí príbeh akýmsi prístupnejším, obyčajnejším a dôveryhodnejším. Tiež všetko konanie postáv sa až hrozivo pragmaticky drží toho čo je potrebné urobiť, bez zbytočných rečí sa jednoducho sucho konštatuje aké je najlepšie riešenie práve vzniknutého problému, akokoľvek by bolo bolestivé či nehumánne. Výborným ťahom je i to, že za všetko kopenie sa problémov si vlastne hrdinovia môžu sami, zlyháva výhradne ľudský faktor. Potreba riešenia jednotlivých malérov, ktoré sa kopia vyvoláva situácie gradujúce tempo filmu. V záverečnej polhodine sa skutočne vyskytne jeden dosť nepotrebný element (onen zombík – ja by som ho nahradil švihlým Treyom); to je však len malý kaz na nablýskanom zlatom štíte Sunshine. Herci (áno, skutoční herci, nielen hviezdy) sú do jedného vybratí perfektne, rovnako perfektne hrajú svoje party. Ich pôsobenie v deji je veľmi citlivo vyvážené, nikto neprehráva a častokrát sú snáď v úplne opačných hereckých polohách všetkého v čom som ich doteraz videl (Rose Byrne je na míle od svojej Briseis i grófky de Polignac, pragmatická biologička Michelle Yeoh ochotná pre šetrenie kyslíkom podrezať snáď i vlastnú matku, pritom citovo angažovaná voči rastlinkám). Sunshine však vyžaduje od diváka mozog, preto nebude hitom majority návštevníkov kín. Ráta s tým, že ten kto prišiel do kina, prišiel sa síce zabávať, ale i rozmýšľať o tom, prečo ho film baví. Nekašle na diváka ako Kubrick vo Vesmírnej Odyssey, zároveň mu však dávkuje správne množstvo informácií tak, aby z neho prílišnými a triviálnymi okecávačkami nerobilo blbca. Fyzika (a iné –iky, -lógie) síce dostane na prdel, nie však príliš urážajúcim spôsobom. Tiež si treba uvedomiť že sci-fi neznamená len „science“ ale i „fiction“. Takže ja osobne príliš vedeckú argumentáciu proti tomuto filmu neberiem. I keď medzi kozmickými sci-fi posledných rokov pôsobí ako malý Einstein medzi bandou dementov, stale si je vedomý toho, že je „len“ inteligentným popcornom. Na nič iné sa však ani nesnaží hrať. Európa teda po druhý raz v tomto roku (Parfém) dáva Hollywoodu poriadnu facku v tom, ako urobiť chytrú komerciu. Je to len dobre a verme tomu, že sa to stane trendom. So if you wake up one morning and it's a particularly beautiful day, you'll know we made it. 10/10 P.S. Všimli ste si, že na palube Ikara II nie je jediný černoch, zato traja Aziati? Žeby odkaz hollywoodu aby si uvedomil smiešnosť svojich nepísaných pravidiel? Best of 2007 Nominee (20.04.2007) (méně) (více)