Barbar Conan

Jason Momoa kupodivu vůbec nevadí - jeho zlomyslný kukuč (občas vystřídaný tím naštvaným) je bez obtíží snesitelný. Podobně "nezávadný" je i Ron Perlman a Stephen Lang. Nový Conan jinak bohužel podléhá mnoha neřestem soudobých akčních výplachů: při akčních scénách všichni poletují vzduchem a hopsají jako splašení giboni, což jim nebrání v boji a zasazování přesných úderů. Ach jo. Komické je, nakolik byli tvůrci fascinováni rudou tekutinou, krev digitálně cáká při každé příležitosti a ze všeho nejvíce připomíná auta ze starých akčních filmů, která explodovala při sebemenším ťuknutí. Litry krve šplíchají, když tělo narazí na balvan, když hlava potká dlažbu, když meč lehce lízne protivníka. Kamera následný cákanec okázale snímá a snaží se nás přesvědčit, jak je film brutální... NENÍ. Nic na tom nezmění ani několik usekaných hlav a končetin. Conan z osmdesátých let byl surový až na půdu a ani k tomu nepotřeboval krev, pracoval s jednoduchými gesty a minimalismem v každém záběru. Přesto vše si nesl jakousi testosteronovou vznešenost a dokonce i inteligenci. Nový Conan se snaží být drsný a hrubý tím způsobem, že nakonec vypadá jako buran z horní dolní - celou dobu jsem čekal, kdy vytáhne z kapsy gambáče v plechu a masivně si po něm uříhne. Aspoň že stihl zprasit svojí buchtu. Dvorní skladatel Zacka Snydera nás ohromuje svojí nijakostí a po filmu si spolehlivě nevzpomínám na jediný motiv. Triky nejsou úplně tragické, ač diorámata občas připomínají produkci Hallmarku a Nispel se svou bezradnou režií zůstává věrný své pověsti patrně nejhoršího hollywoodského režiséra počátku třetího milénia. Znovu už ne. (29.01.2012)

CONAN je jako drsnější verze nového CLASH OF THE TITANS, v Hyborii to vypadá na hororový Disneyland. Je to zběsile akční, což je super, ale do píče s uboze rozblázněnou moderní kamerou (tenhle trend už prostě odevzdaně akceptuju). Potěšila mě nápaditost v "červenočerném" humoru, cimmeřanský Perlman, absence nudného putování, nebo odkaz na Freddyho Kruegera. Krve dost, usekaných končetin mohlo být i víc. Pravým Conanem pro mě nikdy nebyl Arnold, nýbrž můj knižní obrázek, a ačkoli se mu Momoa příliš nepodobá, stejně je jednoznačným barbarem. Level pozdvižení ve mně už v druhé půli stagnoval, ale v pohodě, chci poučený sequel. 7/10. (18.08.2011)

Marcus Nispel navázal zase na špatný remake. Barbar Conan není jeho nejhorší snímek, ale že by nějak vynikal to také ne. Je to remake a mě bohužel neuchvátil jako originál, ale s tím jsem počítal. Jsem zvědav, kdy se mu povede zase pořádný remake aspoň jako u Texaského masakru motorovou pilou. Od té doby točí špatné a nebo jen průměrné filmy na které se snadno a rychle zapomíná... 4/10 = 45% (20.11.2011)

Mnohé veci sú tu dobre. Tento film je literárnemu Conanovi prekvapivo bližší, než kultová verzia so Schwarzeneggerom. Takisto Jason Momoa nie je ako nový Conan úplne zlá voľba, Bob Sapp je Bob Sapp a rozhodne poteší Ron Perlman v úlohe otca. Tým by sme však pomaly ale iste končili. Po vizuálnej stránke to nie je dobré ani zlé, efektov je miestami príliš veľa, záporné postavy slabučké (Rose McGowan, Stephen Lang)... Škoda. (25.01.2017)

Tak aby bylo od počátku jasno, zálibně Conanuji od útlého věku. Již jako náctiletý jsem vždy toužil mít dlouhý a těžký meč, kterým bych se dokázal mistrně ohánět a dlouhodobým taháním za ten, kterým jsem disponoval a léty odříkání na cvičišti, jsem si svůj sen splnil. Vlastním vše, co kdy bylo o Conanování napsáno a jsem v odborných kruzích považován za experta. Bytostně nesnáším ty, kteří se na nás, Conanisty, dívají přes prsty, nebo takové, kteří mají dokonce tu drzost otírat se mi o mého milovaného Roberta Ervína. Ti si vyslouží tak maximálně výron mé upřímné nenávisti a nekonečné pohrdání. Bylo přece již mnohokráte vědecky prokázáno, že Conanie je zdravá a rozvíjí fantazii! Dovedete si jistě představit mé zděšení, když jsem se dozvěděl, že ho při nejnovějším počinu bere do ruky nějaký podivný nácek, který dosud pocákal co mohl, můj cimmerský idol má ztvárnit nějaký Momoa z Waikiki, co se tak tak vešel do tolerance povolené pigmentace, a sžíravá skepse svírala mé slabiny. Naštěstí se toho Herr Nispel zhostil se ctí a vše dopadlo nad očekávání dobře. Hutné, krvavé, temné, Conan typově skvělý, a já jsem tak schopen odpustit i těch pár maličkostí, jako to, že Cimmerie připomínala Hobitín, některé triky vypadaly jako z dílny Karla Zemana a zbytečně protahovaný konec trochu laškoval s mými hemoroidy. Téměř dokonalý zážitek mi zkurvil pouze Cinestar. Za ty prachy přece nemůžu chtít řádně klimatizovaný sál, tak jsem se při tom Conanování potil, až se mi mlžily brýle. Možná, že jim ale křivdím a byl jsem přítomen prvnímu 4D spektáklu v ČR! Vedro tam bylo jako ve Stygii a ta partička otyloňů v řadě přede mnou smrděla jako Zamorské kobky. (23.08.2011)