Prokletý ostrov

Filmařsky bezvýhradné. Hitchcock v hrobě určitě nevertiguje! Dá se tomu vytknout jen pointa tak průhledná, že nepotřebujete ani "Šestý smysl" a hlavně nešťastná volba hlavního představitele! Rocco Siffredi sice od "Železné masky" (Ano, to je ten film, kde tak brilantně ztvárnil rozdíl mezi hodným a zlým dvojčetem tím, že se škaredě zamračil) ušel kus cesty, ale pořád mu spíš, babyfaceovi, sedí role tonoucích milovníků! Škoda že na Ostrově šutrů nebyli emo upíři. To už by tam rovnou mohl hrát PATYZÓN, či nějaký jiný "talentovaný" pornoherec. (24.03.2010)

Podobný pocit nadšení z dokonalé filmařiny jsem u nových filmů zažil naposled u Inglourious Basterds. Už u úvodního příjezdu na ostrov mi bylo jasné, že tohle bude výjimečný film, naladěný na stejnou notu jako já. Někdy to prostě člověk pozná hned podle první scény. Scorsese mistrně buduje atmosféru (záběry na detaily, údernou hudbou, vizuálními vychytávkami - různé svinstvo poletující vzduchem), přičemž jsem nezaznamenal snad ani jeden atmosféricky slabší úsek - Shutter Island je nasycený stotřicetiminutový roztok deprese, mystéria a šílenství. K naříkání některých diváků nad neoriginální, respektive předvídatelnou pointou se sluší poznamenat, že to, co oni pokládají za pointu, není pointa, nýbrž pouze vyřešení klasické dějové mystifikace (v tomto ohledu ten film nutně může mít jen dva způsoby řešení - takže není žádná machrovina tu jednu správnou "odhalit"), které následně poslouží jako půda pro pointu skutečnou, nenápadnou, originální a velmi chytrou. Když to shrnu, tak je pro mě Shutter Island zajímavějším filmem než všechny Martyho slavné gangsterky. (25.02.2010)

Skoro mě mrzelo, že jde jen o další variantu na vnitřní svět vzpírající se realitě, protože atmosféra staré temné pevnosti a celkové ladění filmu jasně vybízely k nějakému pěknému krvavému operačnímu sálu, kde se do hlav zaráží kdeco. Hodně zajímavá hudba (taková zvláštní směs toho, co znělo třeba v Hitchcockových filmech nebo v Osvícení a moderních tónů), někdy zřejmě schválně viditelná zadní projekce, prototypy podivných bytostí v kobkách, všechno úžasně vybalancované tak, aby to ještě bylo děsivé a ne už přehnané. Na druhou stranu film zůstal nohama na zemi a jeho psychologická stránka mi přišla výborně propracovaná. Pravda je, že to co se Danielsovi reálně stalo, mi přijde mnohem hrůznější, než nějaké filmově okázalé experimenty s lidmi. Naprostá paráda jsou bez výjimky všechny herecké výkony od hlavních rolí po ty nejmenší a naprosto jistá Scorseseho režie. Z každého záběru je zřejmé, že je na plátně přesně to, co Scorsese chce aby tam bylo. I když má film výborný zvrat i pointu, nestojí zdaleka jen na tom, že tam nějaký (nečekaný?) zvrat a pointa jsou, ale hlavně na jejich opodstatněnosti a logice. Při opakovaných shlédnutích člověk naprosto docení, jak se film s divákem k finálnímu prozření blíží, přičemž se celkem ani moc nesnaží svádět na falešné stopy, právě naopak vše zapadá naprosto logicky, např. chování dalších postav okolo Teddyho (zejm. Mark Ruffalo). I o ostatních hercích je třeba pět jen chválu. Takhle po všech stránkách propracovaný a promyšlený film zaslouží maximální ocenění. Plně na úrovni Klubu rváčů, jediná nevýhoda Prokletého ostrova je, že přišel až jako druhý. Rozhodně největší filmový zážitek za minimálně 5 let. (12.03.2010)

Celkově až obludně nadhodnocené, protože Scorsese. Paradoxně to však mohl natočit kdokoliv, stejně dobře, ne-li lépe. Jenže kdyby to ten Kdokoli stejně dobře, ne-li lépe opravdu natočil, zdaleka by to nebylo tak nadhodnocené. Tipl bych si, že pak by tento sympaticky mysteriózní kousek s nepříliš originálním námětem nebyl ani v červených číslech. (18.08.2013)

Přestože jsem pointu prokoukl po cca půl hodině, přestože si myslím, že Martin Scorsese je pár filmů za svým vrcholem, přestože jsem byl skeptický k jeho novince a přestože mě ten film i během výroby a "problémům" s nasazením stále míjel obloukem, jsem ve výsledku naprosto spokojen. Geniální filmařina ve 137 minutách dokonalé vizuální, hudební i atmosférické dokonalosti pod taktovkou mistra svého řemesla. Detaily jako "vracející se dým" nebo působivé přechody mezi snem a realitou dává i feelingu krásných 50. let punc neopakovatelnosti. Kdyby od teď točil Martin všechny filmy takto stylizované, precizní a nabité, nezlobil bych se. (04.06.2010)