V odborné péči

Už dávno hovorím, že vo filme/seriáli nie je skoro nič také dôležité ako dialógy. Možno už len herecké výkony. A tie tento seriál teda má oboje. Aj cvokár aj pacienti sú geniálni, normálne na nich vidíte tie city, pochybnosti, myšlienky, strach, vinu, hanbu, pýchu... Je úžasné, že keď hrdinovia rozprávajú nejaký príbeh zo života, divák sa doňho vie absolútne vžiť, pretože väčšina tých príbehov sa v nejakej podobe stala každému z nás. Je to aj tým, ako to títo veľmi kvalitní herci rozprávajú - nie je to sterilný príbeh bez zaujímavej zápletky, ale niečo, čo sa im možno stalo veľmi dávno a napriek tomu im to stále rozjatrí všetky tie dávno zabudnuté pocity, rany a sklamania. Akože, už dávno je mi jasné, že v malom uzavretom priestore sa často dá o živote a ľudskej povahe odhaliť viac ako v trojhodinovom výpravnom filme, ale že na to stačia len 2 postavy, to mi zatiaľ nenapadlo:-) (24.11.2008)

Mám pocit, že je to výtečná záležitost s blízkými, reálnými postavami. Původní nápad rozhodně bravurní. Na mou maličkost pár dílů velice zapůsobilo a donutilo mě přemýšlet. Vřele doporučuji! Jediná škoda je českého dabingu - to už skutečně nechápu (In treatment, It crowd, Big train.. ) a že je každý díl tak krátký a rychle uteče. (16.03.2009)

První série mě naprosto uchvátila, a troufám si říct, že nejen proto, že studuju taky psychologii. Zajímaly mě osudy všech 'hrdinů', byla jsem napjatá jako kšandy a zvědavá jak to všechno dopadne, co se vyřeší a jak. Naprosto perfektní herecké výkony, nejvíc ze všech se mi líbila Mia (jako Sophie) a Dianne (jako Gina). Druhá série se změnou prostředí mě nejdřív trochu vyděsila, ale zvykla jsem si, oblíbila si většinu nových postav, i když na některé jsem se těšila víc a na jiné míň. Naprostou špičkou pro mě byla Alison Pill (v roli April). Poslední série mě bohužel ani zdaleka nepohltila jako první dvě, popravdě řečeno jsem se skoro nutila do každého dalšího dílu. Postavy mi přišly čím dál tím víc vyhroceně vykonstruované, méně reálné, sezení se točila v kruzích a chování Paula mě štvalo víc a víc (přiznávám ale, že nikdy nebyl moje oblíbená postava=D). Nudila jsem se. Závěrečné episody celkový dojem vylepšily, ale jen malinko. In Treatment jako celek - výborný nápad, forma, herecké výkony, hudba (!!!). Kvalita ale pomalounku klesá a myslím, že je dobře, že dalšé série už se neplánuje, nechtěla bych si tento výsledně stále pozitivní dojem pokazit. (09.01.2012)

Pokud se ve filmové branži už delší dobu mluví o nedostatku kvalitních scénářů, je odpověď po tomto seriálu nasnadě: dobří scénaristé teď píšou pro televizi. Po prvních deseti dílech dávám plný počet hvězd, excelentní experiment, který ani trochu nenudí, je tvůrčí a přitom přívětivý k divákovi. Skeptický tón, nezvyklý pro americký televizní pop, je dozvukem originálu, který je údajně ještě syrovější. (27.02.2010)

Další vynikající seriál a opět je u toho HBO. Nápad pro mě nový, neotřelý a neméně originální a ve své podstatě přece tak jednoduchý. 1 díl = 1 psychiatr + 1 pacient. Dohromady 5 pacientů, a tak se to střídá den co den, týden za týdnem. Seriál je vesměs natočen těmi nejzákladnějšími postupy (záběr-protizáběr). Co je ale jeho obrovskou devizou, která mě po pár dílech naprosto ohromila. Scénář. Tak brilantně napsaný kousek jsem velmi dlouho neviděl. Ihned si mě seriál získal. Pozn.: Pokud možno nesledovat na ČT2 v dabingu, kvalita je tím sražena snad o polovinu, nevím, proč tuhle příšernost TV opět vyprodukovala. (26.07.2008)