Nine

Tak v první řadě je tohle film pro kino a za to mám čárku a Nine puntík navíc. Opět šlo o krizi, režisérovo potažmo mužovo, a do týhle krize bylo prostříhaný takový jakoby televariété, ovšem ultraluxusní, jenže: každá složka měla svoje vlastní zoubky jako třeba kousky stavebnice, ale ty kousky nešly tak uplně dobrovolně spasovat dohromady, takže se jim muselo pomoct trochu násilím. Emoce stříkaly z každýho okýnka, ale asi jsem seděla moc daleko, zásah jsem cítila toliko při dvou výstupech - Marion Cotillard, ale to zas pak stálo za to. Varietní čísla byla většinou originální, hudba naopak velmi povědomá, Daniel mě překvapivě neomráčil, zato Sophia Loren ... - to je Ženská !!! (17.03.2010)

Jasnej čtyřfázák. První fáze, umělcova tvůrči prázdnota, druhá fáze, umělcovo dětství, třetí fáze, umělcovi představy v podobě muzikálových scén a konečně fáze čtvrtá, umělcovi trable s babama. Samozřejmě s takhle svůdnou holčíčí partou, jaká je v tomhle filmu by měl trable i homík v důchodu. Nicméně všechny čtyři fáze se snažili hrát hlavní roli a to byl právě klíč úrazu, protože jedna fáze vytlačovala druhou, tak dlouho až vznikla fáze pátá, divaková emoční prázdnota. Herecký výkony moc chyb neměli, ale bohužel čtyři fáze Nine prostě zavraždily. Původně jsem nechtěl vyvyšovat jednu ženu na úkor druhých, protože všechny herečky co hrají v Nine jsou nádherné a talentované a třeba šarm Sophie Loren je neuvěřitelný, ale nemůžu si pomoc. Při pohledu na Penelope Cruz lituju, že nemám víc očí,abych jí úplně vykoukal. Tak je tak sexy, že z toho snad umřu. (18.03.2010)

Núúúúdaaaa! Film bez duše, muzikál s mizernými písničkami a nulovým tempem. Děj se vleče jako hlemýžď, kterému vyschla slina, nevýrazná hudba mě vůbec nezaujala (čestnou výjimkou jsou "Be Italian" a "Take It All") a o textech písniček radši škoda mluvit. A další faktor, který by k muzikálu měl patřit, je dobrá choreografie... no a opět vyjma dvou již zmíněných písní postrádají taneční výstupy jakoukoliv originalitu, náboj, nápad a ještě ke všemu nechápu, proč ve VŠECH písničkách tančí dámy ve spodním prádle. Vlastně vyjma kostýmů a herců stojí celý tenhle film celkem za nic a docela mě překvapuje, co po výborném Chicagu dokázal Rob Marshall nyní natočit a vypustit do světa... (03.04.2010)

║Rozpočet $80miliónov║Tržby USA $19,676,965║Tržby Celosvetovo $53,998,806▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $916,633 //počet predaných kusov 19,547║ Tržby za predaj DVD v USA $5,489,055 //počet predaných kusov 135,666║ absolútne zlyhanie, takéto obsadenie a taká nicka nakoniec z toho vznikla, Rob Marshall až moc vsadil že sa to urobí samo, nulový dej /25%/ (24.12.2014)

Ledabylé listování životem a dílem Federica Felliniho. Někdy jsou stránky otáčeny tak zbrkle, že nestačíte číst, jindy (a to častěji) máte čas zamyslet se nad každou větou a uvědomit si, nakolik je banální a doslovná. Ilustrace, vyjma těch pár divadelně-muzikálních, jsou poměrně odbyté, pan Marshall má zjevně cit spíše pro režii na prknech než za kamerou. Jednoduše není nač koukat a teď samozřejmě nemám v hlavě herecké divy všech generací, „objížděné“ kamerou lascivně ze všech úhlů, ale ostatní objekty v mizanscéně. Stejně prázdný, hlavně pokud jde o emoce, je celý film. Nepomáhají mu ani herečky, neboť každá musí dostat jistý prostor, film se tříští na sled roztodivných muzikálních čísel a složit dohromady jej nedokáže ani Daniel Day-Lewis, nejistě usazený někde mezi hyperaktivním Italem a existencialistickým Francouzem. Jeho italský akcent a Sophia Loren jsou pak tím jediným, co Devítku přibližuje zemi, na niž je neustále odkazováno, ale kterou jsem ze snímku necítil. Zavírám tuhle kýčovitou omalovánku (proč pořád to odbíhání k černobílé?) a jdu si s Felliniho čtivou autobiografií dopřát trochu autentické Itálie. 50% Zajímavé komentáře: Bluntman, novoten, mortak, Almásy (03.10.2012)