Tomb Raider

Sympaticky civilní dobrodružství s pragmatickým záporákem "nechci ovládnout svět, chci domů a udělám proto vše" a na tupý blockbuster vůbec ne špatně uchopeným "ne až tak nadpřirozeným artefaktem". Do toho Vikanderka, která do fyzičtější (o co více neobdařené, o to více hekající a vzdychající) Lary vyloženě sedne. Sráží to však otřesně vybrané songy, násilně naroubovaná zbytečná linie na míru čínskému lidu/trhu a především střední pasáž v džungli, která je sice nejblíže videohernímu předobrazu, ale ve filmu, který jinak sází na kaskadéry a nepřepálenou akci najednou na dvacet minut vyrukovat se sérií CGI eskapád, to je na pěst. Naštěstí finální CTRL+C/CTRL+V indianajonesovská třetina od nich do značné míry opět ustoupí. (01.06.2018)

Začiatok fajn. Nie geniálny, nie revolučný a nie super, ale fajn, môže byť. Realistický tón, parádna scéna s bicyklami a do toho švédska sympaťáčka Alicia Vikander (Ex Machina) s toľkými tehličkami na bruchu, ktoré nemal pomaly ani Arnold Schwarzenegger v časoch majstra sveta v kulturistike. Bohužiaľ, flashbacky s otcom sú triviálne. To ale nie je nič oproti chvíli, v ktorej sa Lara dostane na exotický ostrov. Od tej chvíle to síce chce pôsobiť veľkolepo exoticky (džungľa, vodopády, rieka, lietadlo, podzemná megahrobka), ale väčšinou je to televíznym dojmom pôsobiaca rutina, kde (kvázi)veľkolepé kulisy pôsobia v prvom rade skutočne iba ako štúdiové kulisy a nie ako veľkofilm za takmer stovku miliónov. Zbožňujem filmy z džungle, ale tu sa mi paradoxne viac páčila prvá "mestská" polovica, čo hovorí za všetko. Dvojhodinová stopáž je prehnaná, Walton Goggins (Predátori) je veľmi mdlý, slabý a nezaujímavý hlavný zlosyn a do úlohy Larinho otca mal byť obsadený charizmatickejší herec. Akčné scény sú triviálne. Scenár pomerne hrozný a nelogický. Nakoniec to o moc lepšie, než verzia s Angelinou Jolie veru nebolo. Kým tá mala zmasakrovanejší strih, verzia z roku 2018 má príbeh zrozumiteľnejší... ale nudný. (04.06.2018)

Až vám bude někdo říkat, že filmařské pojetí filmu TOMB RAIDER má jisté rysy retropřístupu, tak... vlastně ano. ___ 1. V upřímné jednoduchosti vyprávění je to docela pravda už jen vedle všech těch meta-narativů a meta-fikčních-světů. A spíše než dědictví počítačových her v tom vidím dědictví řetězovitých epizodických narativů, které tvoří vzorec dobrodružného románu i filmu víceméně odjakživa. Oproštění tohoto vzorce od dávkování odkazy v každé scéně na vrub soustřeďování se na relativně pomalý vývoj hrdinky, působí osvobozujícím dojmem, byť si ho umím představit hravější - a přechod od hodné holky k vraždící... ehm... hodné holce je přece jen poněkud nečekaný. ___ 2. Z hlediska stylu sprintuje se svými 2722 střihy průměrně po 2,4 vteřinách v tom rychlejším peletonu zcela současné kinematografie. Na druhou stranu je mnohem přehlednější než většina současných akčních filmů. To je dáno zřejmě větším množstvím ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku a velké množství úhlů je často navázáno na něčí pohledy. Jakkoli podobně rychlý střih nebyl v devadesátých letech normou, ostatně i dneska jde víceméně o dolní hranici preferované rychlosti střihové skladby (níže už jde spíše o odchylky), v přehlednosti se tehdejším postupům střihu akčního filmu blíží spíše než dnešním. Pro srovnání viz moji databázi zde. ___ 3. To jsou ale jen dohady, musel bych film vidět znovu a soustřeďovat se více na styl, na výstavbu jednotlivých prostředí i na způsoby vedení pozornosti v hloubce prostoru. Napoprvé jsem se spíše nechal unášet dobrodružným příběhem o sympatické hrdince v neotřelém podání Vikanderové. Vzpomněl jsem si každopádně na ÚTOK NA BÍLÝ DŮM, kde je čistota upřímně jednoduchého vyprávění i nečekaná přehlednost jinak velmi rychlého střihu podobně starosvětská. (17.03.2018)

Tomb Raidera mám hodně rád, dva staré filmy jsou pro mě velké guilty pleasure a ve dvou nových hrách od Square Enix jsem strávil docela dost času. Jednu z těch starých jsem hrál jen hodně málo, což je ale úplně jedno, jelikož jak už víme z trailerů dlouho dopředu, nová Lara Croft se silně inspiruje rebootovanou sérií. A inspiruje se jí opravdu pečlivě, ba dokonce cituje některé konkrétní scény a prvky. Ale pouze v první polovině, v té druhé se příběh silně odkloní a představuje nám zase něco jiného, co neznáme z videoher. Alicia Vikander je na míle daleko mojí nejoblíbenější herečkou, takže vím, že jsem trošku zaujatý a s jejím výkonem jsem nemohl být nespokojen. Alicia po herní sérii zdědila onu zranitelnost, první zabití a celkově pocit nezkušenosti v boji, což byly silná témata zejména prvního dílu a sténání po dabérce Camille Luddington, kterou si mnozí vysnili i do její filmové verze (což je vždycky naivní představa). Roar Uthaug svůj úkol zvládnul zdárně, akce mi sice přišla zbrklá a místy nepřehledná, ale to byl nejspíš záměr a takhle točit je zřejmě jednodušší, hlavně, že se nejedná o nic, co by kazilo zážitek. Pevně doufám, že film dopadne v pokladnách lépe než několik let starý Assassin´s Creed a i filmová série TR bude pokračovat po vzoru té herní. (14.03.2018)

Na jednu stranu lze říci, že filmový "Tomb Raider" pouze do hraného filmu převádí famózní stejnojmenný reboot videoherní franšízy z roku 2013, z něhož přebírá příběh, prostředí, ale i pojetí akce a postavy. Navíc film z porovnání s videohrou vychází hodně jako chudší příbuzný - jednak co do výpravy a variability prostředí, ale také z hlediska vyprávění i profilace postavy a jejího vývoje. Názorně se tak ukazují přednosti potenciálu videoher vůči kinematografii v podobném duchu jako v případě jejího porovnání se seriály. Ale zase nutno uznat, že ani film z toho nevychází úplně bez pozitiv. Ty spočívají v pořád ještě masovější přístupnosti a menší časové náročnosti filmů, ale také jejich schopnosti uhranout obsazením a formálními finesami. Na většinu pozitivních stránek filmové adaptace - počínaje Lařiným vývojovým obloukem a konče výtečně fyzickou akcí - můžeme odvětit, že to bylo v intenzivnější či propracovanější podobě již ve hře. Co ale zůstává vlastní a nezpochybnitelné, je právě obsazení v čele s představitelkou Lary Croft, byť zdaleka ne omezené jen na ni. Alicia Vikander je uhrančivá coby nová ikona a vzor pro divačky i diváky svou fyzickou kondicí a charismatem. Někteří fanoušci a diváci obeznámení pouze s klasickým obrazem Lary remcají, že své ikonické dvě pistole pozdvihne až na samém konci filmu. Jenže právě v tom spočívá náročnost zdejšího pojetí figury, že musí unést celý film a být akční hrdinkou bez těchto tradičních atributů, což znamená vyvážit to fyzickou zdatností. Díky upřednostnění akce, kde ke slovu přichází fyzička a výdrž před přestřelkami tak film výtečně navazuje nejen na revoluční koncept rebootové videohry, ale také přináší do kin svěží závan v rámci akčních blockbuserů. Ačkoli akční pasáže oplývají počítačovou animací, jejich základem jsou fyzické výkony hlavní představitelky. Současně stojí za to vyzdvihnout nekřiklavou progresivnost filmu co do genderových i rasových stereotypů. Zatímco v případě klasického obrazu Lary Croft hráči i diváci filmů s Angelinou Jolie zahlíželi na její dekolt a pozadí, v novém pojetí (opět ustanoveném již videohrou) se hlavními atributy stávají její osvalená záda a paže. Ty ovšem vyvstávají v kontextu scén, ne díky objektivizujícím záběrům, kterých je film osvěžujícím způsobem prostý. Nad to navíc s vedlejší postavou Lua v podání Daniela Wu americká kinematografie poprvé prolamuje stereotyp, že Asiaté nejsou mužní a sexy. (08.07.2018)