Tomb Raider

„NEMĚLA JSI SEM JEZDIT. ALE JSEM RÁD, ŽE JSI TADY… /// Tomb Raider – to je v první řadě mladá, hezká, nadaná a populární Alicia Vikander, hafo CGI, navozující, spolu s lokalitama, dobrodružnou atmosféru a soundtrack. Líbí se mi začátek. Má tempo a vtip, navíc se těším, až se na plátně objeví Daniel Wu a že za to vezme jak se na „žluťáka“ sluší a patří. Nedočkal jsem se. (Trochu mi to vynahradil Walton Goggins, kterej v roli záporáka dokázal vyloudit pár agresivních emocí.) Gró příběhu se odehrává na ostrově, kde na Laru čeká překvapení. Bohužel spolu s ním přichází i šutrák úrazu. Nudný pasáže, ve kterejch je třeba si všechno říct... a pak scénáristický nesmysly, který naplno odhalujou triviálnost zápletky a pravej důvod, proč je slečna Croft zpátky. Jednoduše řečeno – tam kde takovej Indiana Jones vždycky triumfuje, Tomb Raider ztrácí. Scénář je z toho slabšího soudku, ale hravě trumfne ty předešlý filmy. I z toho důvodu můžeme brát návrat herní legendy na stříbrný plátno jako vcelku vydařenej. Film není úplně debilní (taky by se dalo napsat, že je celkem dobrej – záleží na úhlu pohledu). Najdou se okamžiky , který nutí diváka Laře držet palce - aby nespadla…, aby ji netrefili, aby ... prostě aby přežila. Je to fajn, i když je jasný, že míra zranitelnosti je tady posunutá na vyšší level. Znalce jistě potěší těch pár pasáží, který na hru ukazujou. A jsem fakt zvědavej, kam tuhle postavu Alicia Vikander posune v případným pokračování. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Pařil jsem!. 2.) Vzrušujou mě holky v kraťasech a bez podprdy. 3.) Fotr mi zmizel na nějakým podělaným ostrově (zanechal po sobě Rubikovu kostku…). /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (21.03.2018)

Kvalitní dobrodružný film s úžasnou Alicií Vikander, která herní Laře Croft nezůstává moc dlužna. Běhá, skáče, ječí a křičí vzteky i bolestí, suše vtipkuje, o divákovy sympatie si neříká nijak okatě, ale o to snáze je "krade" (jestli si vás kolem prstu neomotá během úvodních patnácti minut, tak nevím). Film na mě z trailerů působil málem komorním dojmem, a proto mě překvapilo, jak realtivně rozmáchlý nakonec je, a líbilo se mi, že to, co bych jiným filmům jindy třeba vytýkal, se tady sneslo, protože to všechno bylo tak sympatické (například závěrečné pomrkávání na Indyho Poslední křížovou výpravu vůbec nepůsobilo drze, a to je co říct). Nějaké mouchy tam jsou (Lu Renovi spolubojovníci), ale tahle výprava se i tak povedla a druhý díl má velkou šanci být ještě lepší. (16.03.2018)

Doktore Henry Waltone Jonesi Juniore, prosím vás, vraťte se.. Film podle počítačové hry má vždycky u nohy přivázanou těžkou kouli a Uthaug jde ještě ke všemu zapomnění přímo do náruče. Kašlu na „větší množství ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku“, když T-X Vykradačka hrobek nemá čím uchopit za srdce a bohužel ani za koule. Postrádal jsem nadhled, důvtipnější příběh a především nějaké kouzlo, které by mě donutilo byť jen jednou jedinkrát se k Laře někdy vrátit. Takže zatímco třeba žánr westernu si v 21.století prochází renesancí, ten dobrodružný na ni stále marně čeká. A nebo přišla a já starý konzervativní blb si toho nevšimnul.. P.S.: Mezi řádky čtu, že je tady spousta do uklízení žhavých uživatelů, co by rádo vyklepalo Fassiemu matraci.. (04.06.2018)

Vedle Wonder Woman působí Lara jako chudá příbuzná (hráče videoher asi producenti vnímají jako méně silnou diváckou skupinu než čtenáře komiksů). Všehovšudy čtyři prostředí (Londýn, Hongkong, ostrov, hrobka), s výjimkou vodopádu nikterak okázalé akční scény a v podstatě jen jedna (vycházející) hollywoodská hvězda. V kontextu snah o stvoření plnohodnotné akční filmové hrdinky jde nicméně o lehký pokrok. Lara Croft v podání přirozeně hrající Alicie Vikander je naprosto uvěřitelná. Dvojice scenáristů (Geneva Robertson-Dworet napsala taky Captain Marvel) neexperimentovala a nabízí tradiční origin příběh, který nehráče přehledně zasvětí do světa Tomb Raidera a hráčům nabídne uspokojivou porci „backstory“ a množství přímých citací ze hry. Lara je nám dvojicí úvodních akčních scén představena jako žena, která sice nevyniká ohromnou fyzickou silou, zato dokáže vymýšlet „lišácká“ řešení problémů. V obou případech zatím každopádně selhává. Silná, sebevědomá, byť nikoliv neohrožená, ale poměrně věrohodně zranitelná akční hrdinka se z ní stává až poté, co začne aktivně řešit své „daddy issues“. Vzniká dojem, že všemi prezentovanými schopnostmi, z nichž za některé vděčí otci (řešení hlavolamů, lukostřelba), disponovala od začátku, pouze jí scházela vnitřní rovnováha, protože v jejím životě chyběla ona otcovská figura. V tomhle ohledu je navenek progresivní film hrozně tradicionalistický (vlastně podobně jako Poslední z Jediů – dosaďte za Marka Hamilla Dominica Westa a dostanete prostřední část filmu). Rodinná linie, zastoupena zprvu zejména flashbacky, je ovšem zdatně zakomponována do hlavního vyprávění, posunuje děj, vysvětluje hrdinčiny motivace, pomáhá překlenout delší časové úseky, kdy se postavy někam přemísťují. Pokud jde o přínos libovolné scény pro vyprávění, nelze Tomb Raiderovi nic vytknout. Skoro žádná hluchá místa, kdy by nás přestalo zajímat, co bude dál (camea Nicka Frosta mohla být kratší, nebo žádná). Všechno je hezky propojené a navazuje na sebe. Možná až moc hladce a přímočaře. Akční scény jsou dostatečně různorodé a výrazně videoherní (a demonstrují, jak se Lara zdokonaluje v jednotlivých oblastech – souboj tělo na tělo, útěk před pronásledovateli, skok do dálky), tempo nepolevuje. Uthaug stejně jako ve Vlně předvádí perfektní ovládnutí řemesla a znalost principů klasického hollywoodského vyprávění. V rámci akčního žánru to vůbec není špatné, jen doufám, že pokračování, pro které si film v závěru trochu zdlouhavě a příliš okatě připravuje půdu, nebude stejně přehnaně opatrné. 65% (15.03.2018)

Tomb Raidera mám hodně rád, dva staré filmy jsou pro mě velké guilty pleasure a ve dvou nových hrách od Square Enix jsem strávil docela dost času. Jednu z těch starých jsem hrál jen hodně málo, což je ale úplně jedno, jelikož jak už víme z trailerů dlouho dopředu, nová Lara Croft se silně inspiruje rebootovanou sérií. A inspiruje se jí opravdu pečlivě, ba dokonce cituje některé konkrétní scény a prvky. Ale pouze v první polovině, v té druhé se příběh silně odkloní a představuje nám zase něco jiného, co neznáme z videoher. Alicia Vikander je na míle daleko mojí nejoblíbenější herečkou, takže vím, že jsem trošku zaujatý a s jejím výkonem jsem nemohl být nespokojen. Alicia po herní sérii zdědila onu zranitelnost, první zabití a celkově pocit nezkušenosti v boji, což byly silná témata zejména prvního dílu a sténání po dabérce Camille Luddington, kterou si mnozí vysnili i do její filmové verze (což je vždycky naivní představa). Roar Uthaug svůj úkol zvládnul zdárně, akce mi sice přišla zbrklá a místy nepřehledná, ale to byl nejspíš záměr a takhle točit je zřejmě jednodušší, hlavně, že se nejedná o nic, co by kazilo zážitek. Pevně doufám, že film dopadne v pokladnách lépe než několik let starý Assassin´s Creed a i filmová série TR bude pokračovat po vzoru té herní. (14.03.2018)