Tomb Raider

"MISS LARA CROFT" ------------ Videohry a filmové plátno nikdy nešli dohromady. Výsledky boli často (vždy) tak zlé, akoby sa jednalo o kliatbu. Zdá sa však, že tá bola práve prelomená. Tomb Raider ide poslušne v šľapajách svojho úspešného stvoriteľa, ktorý zbúral v roku 2013 strechu celému hernému priemyslu. Strecha kinosály ale bohužiaľ držala pevne, aj keď niektorí hráči rozhodne bez slín nezostali. Kto hral, díval sa na predĺženú hru bez možnosti akejkoľvek interakcie, kto nehral, sledoval pekelnú, dobrodružnú jazdu á la Indy Jones. Alicia Vikander - fenomenálny výber. Tým recenziám negatívne debatujúcim vizuál Lary v podaní Alicie celkom nerozumiem. Strávil som slušné dve hodinky (správne, nič lepšie na práci nemám) prezeraním väčších/menších dámskych mien Hollywoodu a lepšiu adeptku si našťastie predstaviť nedokážem. (17.03.2018)

Na jednu stranu lze říci, že filmový "Tomb Raider" pouze do hraného filmu převádí famózní stejnojmenný reboot videoherní franšízy z roku 2013, z něhož přebírá příběh, prostředí, ale i pojetí akce a postavy. Navíc film z porovnání s videohrou vychází hodně jako chudší příbuzný - jednak co do výpravy a variability prostředí, ale také z hlediska vyprávění i profilace postavy a jejího vývoje. Názorně se tak ukazují přednosti potenciálu videoher vůči kinematografii v podobném duchu jako v případě jejího porovnání se seriály. Ale zase nutno uznat, že ani film z toho nevychází úplně bez pozitiv. Ty spočívají v pořád ještě masovější přístupnosti a menší časové náročnosti filmů, ale také jejich schopnosti uhranout obsazením a formálními finesami. Na většinu pozitivních stránek filmové adaptace - počínaje Lařiným vývojovým obloukem a konče výtečně fyzickou akcí - můžeme odvětit, že to bylo v intenzivnější či propracovanější podobě již ve hře. Co ale zůstává vlastní a nezpochybnitelné, je právě obsazení v čele s představitelkou Lary Croft, byť zdaleka ne omezené jen na ni. Alicia Vikander je uhrančivá coby nová ikona a vzor pro divačky i diváky svou fyzickou kondicí a charismatem. Někteří fanoušci a diváci obeznámení pouze s klasickým obrazem Lary remcají, že své ikonické dvě pistole pozdvihne až na samém konci filmu. Jenže právě v tom spočívá náročnost zdejšího pojetí figury, že musí unést celý film a být akční hrdinkou bez těchto tradičních atributů, což znamená vyvážit to fyzickou zdatností. Díky upřednostnění akce, kde ke slovu přichází fyzička a výdrž před přestřelkami tak film výtečně navazuje nejen na revoluční koncept rebootové videohry, ale také přináší do kin svěží závan v rámci akčních blockbuserů. Ačkoli akční pasáže oplývají počítačovou animací, jejich základem jsou fyzické výkony hlavní představitelky. Současně stojí za to vyzdvihnout nekřiklavou progresivnost filmu co do genderových i rasových stereotypů. Zatímco v případě klasického obrazu Lary Croft hráči i diváci filmů s Angelinou Jolie zahlíželi na její dekolt a pozadí, v novém pojetí (opět ustanoveném již videohrou) se hlavními atributy stávají její osvalená záda a paže. Ty ovšem vyvstávají v kontextu scén, ne díky objektivizujícím záběrům, kterých je film osvěžujícím způsobem prostý. Nad to navíc s vedlejší postavou Lua v podání Daniela Wu americká kinematografie poprvé prolamuje stereotyp, že Asiaté nejsou mužní a sexy. (08.07.2018)

Hodně váhám mezi 3 a 4* vlastně i teď, když o tom tři hodiny po skončení filmu píšu. Jako absolutní negramot v rámci počítačových her mi bylo tradičně úplně šumák, jak moc je to hře věrné, a zajímalo mě jedině, jestli se snad poprvé v historii filmových adaptací PC blbin fakt dobře pobavím - a v tomhle ohledu jsem převelice potěšen. Tomb Raider je naprosto vyspělý dobrodružný akčňák, který dokáže zapracovat očekávané postupy a vzorce počítačových her (vývoj titulní hrdinky s postupným odkrýváním a upgradováním jejích schopností, zpomalovačky při heroických útěcích či skocích atd.) do funkčního retro příběhu, který se prokopává k závěru skrze očekávaný, ale velice sympatický řetězec těch nejmilovanějších klišé z dobrodružných bijáků převážně od Stevena Spielberga (letadlo nad vodopádem aka přívěs nad útesem ve dvojce Jurského parku; finále pod zemí aka všichni Indiana Jonesové dohromady). Krásná a přesvědčivá Vikander, charismatičtí West a Goggings, spolehlivý Junkie XL a skutečně výborný střih akčních scén.... Žádného vyloženě wow momentu se sice nedočkáme a prostě jsme to všechno už viděli v ještě lepším provedení ve zlaté éře žánru, ale takhle poctivou a zároveň zábavně hravou poctu jsem vážně nečekal a neubráním se ani prvotní spokojenosti, ani těm prozatímním čtyřem hvězdičkám... (19.03.2018)

Až vám bude někdo říkat, že filmařské pojetí filmu TOMB RAIDER má jisté rysy retropřístupu, tak... vlastně ano. ___ 1. V upřímné jednoduchosti vyprávění je to docela pravda už jen vedle všech těch meta-narativů a meta-fikčních-světů. A spíše než dědictví počítačových her v tom vidím dědictví řetězovitých epizodických narativů, které tvoří vzorec dobrodružného románu i filmu víceméně odjakživa. Oproštění tohoto vzorce od dávkování odkazy v každé scéně na vrub soustřeďování se na relativně pomalý vývoj hrdinky, působí osvobozujícím dojmem, byť si ho umím představit hravější - a přechod od hodné holky k vraždící... ehm... hodné holce je přece jen poněkud nečekaný. ___ 2. Z hlediska stylu sprintuje se svými 2722 střihy průměrně po 2,4 vteřinách v tom rychlejším peletonu zcela současné kinematografie. Na druhou stranu je mnohem přehlednější než většina současných akčních filmů. To je dáno zřejmě větším množstvím ustavujících celků a vůbec větších rámů, kdy nástřihy na detaily mají tendence zpřesňovat plynulost informačního toku a velké množství úhlů je často navázáno na něčí pohledy. Jakkoli podobně rychlý střih nebyl v devadesátých letech normou, ostatně i dneska jde víceméně o dolní hranici preferované rychlosti střihové skladby (níže už jde spíše o odchylky), v přehlednosti se tehdejším postupům střihu akčního filmu blíží spíše než dnešním. Pro srovnání viz moji databázi zde. ___ 3. To jsou ale jen dohady, musel bych film vidět znovu a soustřeďovat se více na styl, na výstavbu jednotlivých prostředí i na způsoby vedení pozornosti v hloubce prostoru. Napoprvé jsem se spíše nechal unášet dobrodružným příběhem o sympatické hrdince v neotřelém podání Vikanderové. Vzpomněl jsem si každopádně na ÚTOK NA BÍLÝ DŮM, kde je čistota upřímně jednoduchého vyprávění i nečekaná přehlednost jinak velmi rychlého střihu podobně starosvětská. (17.03.2018)

Nová Lara Croft je hodně fajn a svou předchůdkyni strká snadno do kapsy. Akce je zcela určitě lepší, honičky svižnější a výborně sestříhané a Alicii bych z fleku označil za momentálně číslo 1 co se týče ženské části žebříčku. Díky Vikander je novější Lara mnohem méně prošpikována sexepílem, nevyžívá se v ukazování svého šatníku a sází se nejvíc na opravdové dobrodružství ve stylu Indiana Jonese a jak dobře všichni víme, těchto filmů není nikdy dost. Každý trošku kvalitnější přírůstek je okamžitě vynesen do nebes. Jsem za podobný film moc rád. Hlavní hrdinka pořád někam a před něčím utíká a snímek poprvé zpomalí až někdy po hodince, aby závěrečných 30 minutek doklepl ve stylu Poslední křížové výpravy. Obsazení ok, režisér mě moc neříká, ale úlohu zvládl. Warneři potěšili spuštěním této série a určitě bych ocenil i pokračování. 70% (12.06.2018)