Režie:
Agnieszka HollandScénář:
Štěpán HulíkHrají:
Táňa Pauhofová, Jaroslava Pokorná, Petr Stach, Igor Bareš, Vojtěch Kotek, Adrian Jastraban, Patrik Děrgel, Ivan Trojan, Jenovéfa Boková, Denny Ratajský (více)Obsahy(1)
Po seriálu Terapie, který vyvolal příznivé ohlasy u kritiky i u diváků, HBO Česká republika pokračuje v tvorbě vlastních hraných děl. Dalším původním projektem, který vznikne v režii světoznámé Agnieszky Hollandové, je třídílné retro Hořící keř, inspirované skutečnými událostmi i reálnými postavami. Scénář dramatu o alarmujícím činu Jana Palacha, osudech jeho blízkých a počátcích normalizace v posrpnové ČSSR napsal Štěpán Hulík... Děj začíná Palachovým sebeupálením v lednu 1969 a líčením rozjitřené atmosféry v tehdejší společnosti. Události se zdramatizují po skandálním nařčení od poslance Viléma Nového, který Palachovo sebeobětování zlehčoval na stranickém mítinku v České Lípě lživým prohlášením o takzvaném studeném ohni. Hlavní postavou vyprávění je skutečně existující advokátka Dagmar Burešová, která jménem Palachových příbuzných podala na Viléma Nového žalobu na ochranu osobnosti. Charakterní právničku, jež přijala zastupování klientů ve zdánlivě beznadějném soudním procesu a trpělivě sháněla důkazy v jejich prospěch, ztvární Tatiana Pauhofová. JUDr. Dagmar Burešová za normalizace obhajovala pronásledované disidenty a po listopadu 1989 se stala ministryní spravedlnosti. V letech 1990 – 1992 zastávala funkci předsedkyně České národní rady. (HBO Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (887)
Zrůdnost zvůle Kremelského režimu v celé své nahotě... a zbabělost českého plebsu bohužel taky. Dvacet let muselo trvat než jsme se toho Ruského svrabu zbavili, málo jsme měli Palachů a Mašínů, málo je lid následoval. Naštěstí Ukrajinci tu odvahu dnes mají. A stejně tak je škoda na to aby u nás vzniklo něco opravdu kvalitního, tak musí přijít Americká společnost a najmout na natáčení Poláky. Jen scénárista je Čech - a nepřekvapuje mě ani trochu že tohle napsal někdo z Uherského Hradiště, kde ve vyhlášeném lágru v centru města komunisté mučili politické vězně. ()
Poněkud edukativní momenty snímku (autor scénáře má ale za sebou vynikající analýzu v knize o začátcích normalizačního Barrandova) vyvažuje (na televizi dvojnásob) vybroušené řemeslo (v zemi, kde se filmařem může stát každý) a důležitost tématu (s přihlednutím k přehnaným pózám všudem kolem dokonce trojnásob). ()
Moje hodnocení je silně spjato s referenčním rámcem české kinematografie, tj. hodnotím v kontextu neutěšených "českých poměrů". Estetika, silný příběh a morální apel tady působí jaksi nepatřičně vedle seriálů typu Vyprávěj... Původně jsem ani komentář neměl potřebu psát, ale vyprovokovaly mě dvě věci: 1. Hořící keř naprosto dokonale připomenul zbytečnost a trapnost Českých lvů, ve kterých o filmy jde snad až na posledním místě. 2. Dost mě zarazila recenze filmu na blistech od J. Čulíka. Ten Hořící keř označuje za "neuvěřitelně slabý film" a tvrdí, že tento "šunt", který mu činil "duševní utrpení", někteří lidé vychvalují "zjevně čistě z ideologických důvodů". Ať se na mě ten dotyčný člověk nezlobí, ale jeho recenze je naprosto krystalickou ukázkou ideologického (!) odsudku filmu. Nejprve přiznal, že film vůbec neviděl, ale už dopředu věděl, že "seriál zřejmě falešným mýtem bude, už proto, že jeho příběh napsal mladík, který v Palachově době vůbec nežil, a režisérka je Polka, tedy romantička, která kontury příběhu zjednoduší a uhladí." (to jsou panečku argumenty!). A přesně s tímto apriorním odsudkem se na "nátlak" přátel na seriál podíval a s předem daným názorem v díle účelově hledal každou drobnost, podle které by pak mohl sepsat dojmologickou, argumentačně slabou a silně ideologizovanou kritiku "pražské kavárny" (protože mám dojem, že tento film je jen a jen záminka právě k dlouhodobé kritice a zesměšnění názorových oponentů, ve které pokračuje i po Lvech výrazy jako "česká filmová kritika se zdiskreditovala" nebo "tupí ideologové" ). Tento způsob myšlení (spolu s přístupem ČT, která si teď doufám rve vlasy) by už snad konečně měl vyhynout. Jak svěže působí rozhovory se Štěpánem Hulíkem vedle těchto ideologických stařešinů, kteří zamrzli někdy v 70. letech. __ Vrátím-li se k seriálu samotnému, vedle vizuální atraktivity bych vyzdvihl i zajímavou hudbu Antonia Komasa-Lazarkiewicze a výkon Jaroslavy Pokorné v roli Palachovy matky. ()
po prvním dílu: Strašný trapas.. strašný.. Telenovelové dialogy a vůbec všechny postupy, jen v šedesátkových kostýmech a dekoracích. Nechápu, jak přes pani Hollandovou mohly tak kostrbaté dialogy projít bez úpravy. Nedovolili jí to? Neumí česky? Fungovalo by to buď totálně přepsané anebo natažené do dvojnásobné délky (kvůli věrohodnosti), přičemž by se ale naopak veškeré vyhnívající "emotivní" momenty zkrátily na polovinu (kvůli snesitelnosti). Neobviňuji scénáristu, že napsal špatný scénář - zoufám si jen nad tím, že se u nás scénáře otrocky zfilmovávají a nikoho nenapadne, že by se text měl před natáčením i během něj ještě upravovat a precizovat. Jiná věc je pak celkové zaměření vyprávění.. O politickém kontextu se toho moc nedozvíme, především kvůli tomu, že proplýtváme spoustu času sledováním emotivních záchvěvů všech zúčastněných. Omlouvám si to ale také tím, že HBO prostě nemělo peníze na náročnější evokaci světa kolem a tvůrci se omezili na střídání několika hlavních interiérových prostorů. Ale možná to nebylo tím.. - - - - - druhý díl: Mnohem snesitelnější, přestože každá druhá replika neměla absolutně žádný smysl ani vztah k tématu ani příběhu, děj byl zaplevelený podobně samoúčelnými motivy (např. nedorozumění se ztrátou Zajícova dopisu, dvoření se mladého kolegy, počínání normalizačního číšníka, zlomený podpatek soudkyně, problémy s autem na mostě), které snad měly jakousi "oklikou" budovat napětí dílčích scén (?!), a stejně jako v prvním díle se všechny emotivní okamžiky (kterých naštěstí nebylo tolik) uměle protahovaly do mnohavteřinových srdceryvných sekvencí (nejvíc mě překvapil poslední záběr scény na nádraží s Palachovou matkou a fotografiemi, u kterého jsem si asi 5x řekl, že už to přece musí střihnot...! ..už to "doznívání" šoku trvá asi půl minuty...!). Styl tohoto dílu celkově působil, jakoby střihač přišel za producentem, a řekl "Průser - sestříhal jsem to podle citu, aby tam nebyly hluchý místa, vyházel jsem všechny zbytečný repliky a tak, a má to jen 30 minut." - a producent mu odpověděl "Potřebujem 80...! Natáhni to, co to jde, a kde to bude moc nudný, zaplácni to (libovolnou) hudbou." Fascinuje mě, jak na takovému prostoru dokáží tvůrci říct málo o dobovém kontextu (zatím jsem za celých 160 minut nezaslechl slovo Dubček). Takové plýtvání časem..! Někde jsem slyšel, že scénář byl původně zamýšlen jako jen jeden celovečerní film.. - - - - - třetí díl: (Zvedám na dvě hvězdy.) Konečně tu začínají fungovat elementární filmové principy, napětí vzniká přirozeně, děj táhne a vyprávění má adekvátní tempo. V podstatě jsem měl problém jen s hereckým projevem Pauhofové (a vůbec s obsazením herečky jejího typu do takové role). Předešlé problémy se v tomto díle tolik neprojevovaly, nebo jsem si na to už zvykl. Co se týče myšlenkové hodnoty tohoto dílu i seriálu jako celku.. připadne mi to jako nevyužitý potenciál. Nedozvěděli jsme se nic nového ani neprohloubili staré vědomosti. Jedinou hodnotou nakonec zůstává jen samotný fakt tematizace Palachova činu a historického období normalizace. Stejný efekt by měl dvacetiminutový dokument vysílaný v primetimeu s dvěmi reprízami. Nebo možná i jen půlminutový spot. Proto celý projekt Hořícího keře musím nakonec brát jen jako povedený marketingový počin HBO. O technické a formální stránce se mi už nechce moc psát.. Štrba by měl dostat nějakou cenu, spolu s pani Hollandovou vytvořili na české poměry něco opravdu nevídaného. Minimálně každé dvě minuty se slavná filmařka vytáhne s nějakým skvělým řešením pomocí jízdy, přeostřování, choreografií postav těsně před kamerou.. Ale vedení mizanscény a záběrování celkově mi díl od dílu přišlo víc a víc libovolné a hrající jen na povrchní efekt ála Kriminálka Las Vegas. () (méně) (více)
(p)O Palachově činu. Abychom získali patřičný odstup (nejen) k Palachově činu na literárním poli, tak jsme potřebovali pohled zvenčí Poláka Mariusza Szczygieła. A abychom odstup získali i na poli filmovém, tak potřebujeme pohled zvenčí Polky Agnieszky Holland. I když potřebujeme... Částečně ano, ale krom režie je to „naše“ a konečně tedy díky Hulíkovi lze říci, že již i u nás se umíme vypořádat s dějinnými kostlivci ve skříních (a že jich máme!), tak jak to předvádějí v posledních letech především Němci. Ne, není to ještě to zcela nezúčastněné zpracování, ale sem ta mírná dávka patosu i rozškatulkování postav sedne, ne že ne; zvlášť když má prostor jen v první epizodě, kde to je pochopitelné. Nesporně to nejdůležitější co tu za poslední roky vzniklo a sice zároveň ne i to nejlepší (i když za tu třetí "normalizační" epizodu jsem tomu názoru nakloněn také), ale i tak plné silných "nenápadných" scén a detailů, které rozhodně nebývají v našich luzích a hájích na denním pořádku. PS: Jsem rád, že konečně někdo našel odvahu dát dlouholeté tahounce Divadle v Dlouhé a jedné z nejtalentovanějších hereček své generace Jaroslavě Pokorné ve filmu více než jen štěk; však již bylo na čase. ()
Galerie (91)
Zajímavosti (44)
- V čase 1:32:37 si lze všimnout režiséra Karla Smyczka sedícího mezi posluchači koncertu. (Rico96)
- Ve filmu není zaznamenán nahrávaný rozhovor psychiatričky MUDr. Zdenky Kmuníčkové s Janem Palachem (Lukáš Černoch) uskutečněný dne 17. ledna 1969 na Klinice plastické chirurgie Fakultní nemocnice na Vinohradech (jejíž součástí bylo i oddělení pro léčbu popálenin). Poslední věta nahrávaného rozhovoru byla: „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na který právě stačí.“ (PATTXA)
- Některé pasáže se natáčely u skutečného rodného domu Jana Palacha (Lukáš Černoch) ve Všetatech ve Smetanově ulici 337. Pro účely natáčení byla okna domu zaslepena černým suknem a pamětní deska byla obita bedněním. (gogos)
Reklama