Režie:
Pablo BergerScénář:
Pablo BergerKamera:
Kiko de la RicaHudba:
Alfonso de VilallongaHrají:
Maribel Verdú, Daniel Giménez Cacho, Ángela Molina, Macarena García, Pere Ponce, Pere Vall, Inma Cuesta, Ramón Barea, Carlos Lasarte, Jinson Añazco (více)Obsahy(1)
Příběh je rozehrán v roce 1910, kdy je slavný matador Antonio Villalta těžce paralyzován po srážce s býkem. Jeho těhotná manželka, která tragédii sledovala, vzápětí zemře při porodu malé Carmen. Léta běží – k bezmocnému, leč stále bohatému muži se jako pijavice přisaje zlotřilá pečovatelka Encarna a stane se jeho novou manželkou. Carmen je vychovávána babičkou, ale po její smrti se musí vrátit k otci a maceše, která ji nejprve odsoudí k životu ve sklepení a po několika dalších dějových kotrmelcích i k smrti. Děvče však přežije (byť se ztrátou paměti) a je v divočině zachráněno partičkou trpaslíků, shodou okolností též zápasníků s býky. Pod jménem Sněhurka se v aréně sama proslaví, leč zákeřná macecha ještě neřekla poslední slovo. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
(1001) Mé srdce se pohnulo. ♥♥♥ Je to tak povznášející jakož i depresivní, že se ihned zařazuje na seznam ultimátních pohádek do čela s Kachyňovou Malou mořskou vílou. Velká radost z aktualizace a práce s mýtickými motivy a následné spiklenecké pousmání za zvládnuté využití formy němého filmu. Viděla jsem Maribel Verdú zatím jenom ve třech filmech, ale v každém hraje úplně jinou ženu tak přesvědčivě, že mám problém si uvědomit, že je to pořád "pouze" ona. Stejně tak ráda vidím film s tolika druhy ženských postav vykreslených skrze přesné a citlivé detaily. Čestnou zmínkou bych ještě obdařila zobrazení vztahu dcery s otcem. A celkově platí, že přes počáteční nedůvěru/nevědomost jsem se už v prvních minutách dostala k oněmění a bezpodmínečnému obdivu, které mi vydržely až do konce. (Viz první věta komentáře.) ()
Sněhurka tak trochu jinak (velmi překvapivé, když se podíváte na název). Krom "němosti a nebarevnosti" je místo sněhurky "toreádorka", místo zlé čarodějnice domina s bičíkem, místo sedmi trpaslíků je trpaslíků jen šest a princ pořád nikde... Když k tomu přidáte některé křesťanské symboly a úžasnou hudbu a kameru, vznikne sice tak trochu jiný, ale přesto dostatečně silný příběh pro dospělé, stejně jako je Sněhurka sama o sobě silná pro děti... ()
tradiční příběh v hodně netradičním hávu.Po vší pozornosti a nadšení,které tuhle Sněhurku provázelo bych možná čekal o něco víc,ale nakonec převažuje spokojenost.Druhý snímek v krátké době,který dokázal,že černobílý a němý film není mrtvý,ba co víc,dokáže mnohdy nabídnout mnohem víc než barevný,mluvený a se spoustou efektů...80% ()
Zasadiť legendárny príbeh do prostredia zápasníkov s býkmi, nebola z môjho pohľadu najšťastnejšia voľba. Záverečný skok do cirkusu naznačuje, že cirkusanti by boli asi lepší prípad. Rovnako vadí to celkové ´´presvetlenie´´ filmu, žiadna magickosť, žiadna z príbehu vyplívajúca ponurosť. Proste nekonečné španielské slnko. A aj keď sa tu možno niekto inšpiroval oscarovým THE ARTIST, jeho kúzlo zvoleným formátom ( nemý, čiernobiely ), nedosiahol ani zďaleka a ja osobne, ako fanda nemého obdobia, nemôžem tým pádom chváliť. ()
Mám v tom bordel. Zo začiatku a pomerne dlho som mal pocit, že je to Popoluška (vdovec, macocha, upratovanie), potom sa zjavili trpaslíci a bolo to chvíľu jasné, aby sa z toho nakoniec vyklula Šípková ruženka. Ale toto je môj problém, predlohy si nepamätám a zopakujem si ich až pri čítaní malým carpantom pred spánkom. K tomuto filmu som pristupoval ako k filmu z roku 1925, čo asi aj tvorci chceli, takže nemá zmysel mu vyčítať čiernobiele charaktery a jednoduché emócie. Treba byť proste naladený na to, že pozeráte starý nemý film a ako na vás bude pôsobiť. Snehulienka našťastie skvele gradovala a na konci vyvolala silnejšie emócie a otáznik. ()
Reklama