Režie:
Pablo BergerScénář:
Pablo BergerKamera:
Kiko de la RicaHudba:
Alfonso de VilallongaHrají:
Maribel Verdú, Daniel Giménez Cacho, Ángela Molina, Macarena García, Pere Ponce, Pere Vall, Inma Cuesta, Ramón Barea, Carlos Lasarte, Jinson Añazco (více)Obsahy(1)
Příběh je rozehrán v roce 1910, kdy je slavný matador Antonio Villalta těžce paralyzován po srážce s býkem. Jeho těhotná manželka, která tragédii sledovala, vzápětí zemře při porodu malé Carmen. Léta běží – k bezmocnému, leč stále bohatému muži se jako pijavice přisaje zlotřilá pečovatelka Encarna a stane se jeho novou manželkou. Carmen je vychovávána babičkou, ale po její smrti se musí vrátit k otci a maceše, která ji nejprve odsoudí k životu ve sklepení a po několika dalších dějových kotrmelcích i k smrti. Děvče však přežije (byť se ztrátou paměti) a je v divočině zachráněno partičkou trpaslíků, shodou okolností též zápasníků s býky. Pod jménem Sněhurka se v aréně sama proslaví, leč zákeřná macecha ještě neřekla poslední slovo. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (74)
Ačkoli si místní distributoři potrpí na pitomé podtituly, nenechte se zmást. Celý film je postaven na tom, že vypráví známý Sněhurčin příběh, jen kulisy se změnily. K melodramatické pohádce režisér zvolil vizáž kopírující styl němých filmů. Jenže koukat hodinu a tři čtvrtě na černobílou němou pohádku s mezititulky mě prostě nevydrželo bavit. Takže film sám skončil tam, co jeho hrdinka, a stal se pouhou kuriozitou. ()
Nešlo se ubránit pocitu, že tohle už jsem někde viděla... aha, že by lehká inspirace The Artist? Co se týče příběhu, je tam pár zajímavých prvků, například Sněhurku - toreadorku určitě neuvidíte každý den :-) a "královna" je řádně děsivá (pokud zrovna neprovozuje své sado-maso hrátky). To mi ale bohužel k plnému zážitku nestačilo, stejně to byla tak trochu nuda... ()
Mám dojem, že už jsem viděla všechny verze Sněhurek. Ale pozor, tuhle natočili Španělé a je to opravdu jiný příběh.. protože Španělé točí věci jinak. Už ze začátku mě zaujala černobílá forma a nepřílišná ukecanost, díky čemuž vynikla již tak výrazná hudba a herci vskutku museli hrát. A taky hráli, zaplaťpánbůh... Ději smutného osudu malé Carmen jsem propadla téměř ihned, ale vrchol přišel v aréně v Seville (a to býčí zápasy opravdu nemusím), kde se Sněhurka rozpomíná na své dětství. To je pro mě nejkrásnější moment filmu a nic, ani závěr, ho nemůže přebít. Pro mě (a za mě) za čistých 5*. ()
Vše kolem tohoto filmu je tak trochu jiný příběh. Od režisérovy (sebe)důvěry držet projekt 8 let při životě. Až po fakt, že těšíte-li se na pohádku, popovídejte si spíš s umělcem, který Sněhurce prošlápl cestu. Doporučuju si přečíst pár rozhovorů s režisérem, pak totiž zjistíte čemu všemu je příběh Carmen pocta. Souhlasím s Bárou, že Macarena se pro tuto roli narodila a že nikdy nechci vidět jinou. Pro mě to nebyl jen jiný příběh, ale i jiný svět. Svět tančící v rytmu flamenca, svět ohňostrojů jisker v hlubokých tmavých očích zázračných i prokletých lidí. Nikdy nespouštěj býka z očí... Nespustím, pane Berger, ani z vás... ()
Dostal mě hned úvod filmu a to téměř okamžitě. V doprovodu hudby jsem byla svědkem strojení torera do bělostného, vyšívaného obleku na míru, který se pak s malou modlitbou vydal do arény v Sevilla bojovat se šesti býky. Vychutnávala jsem si detailní záběr na zpěněného sudokopytníka, jeho pohled a na torerův tak typický hrdý postoj, Olé! Tento příběh jako takový se tomu pohádkovému v něčem samozřejmě podobá, je vážně fajn, že se ve filmu vůbec nemluví ... člověk je zajat dějem doprovázeným pouze hudbou, španělskou a já to všechno vnímala jako celek a opravdu nesmírně jsem si to užívala...tohle já vážně můžu! Božská Maribel ztvárnila zápornou roli zákeřné, sadomasochistické bestie - macechy dokonale, jsem z ní unešená. Závěr byl pro mě krapet bizarní co se týče buzení, kdy tomu předcházel "potlesk pro Modrý koláček" skoro jsem se pak zděsila nad tím, že mi to snad pokazí celý zážitek z filmu, ale nakonec jsem se rozhodla pro plný počet. ()
Reklama