Už teď mi chybíš

Nejdojemnější film v kinech minimálně od časů Hvězdy nám nepřály. Spolu s filmem Room je to už druhý výborný film, který na sklonku roku do kin uvádí Bohemia MP - oba jsou strašně silné a oba skýtají velký divácký zážitek. Oba filmy spojuje rovněž to, že ukazují krásu zdánlivých samozřejmostí (domov, zdraví, rodina), kterých si lidi obvykle začnou vážit teprve v momentě, kdy je ztratí. Ať už si o přátelství mezi ženami můžete myslet cokoli, tento film mu vzdává hold velmi pěkně, a mužské postavy zde proto logicky hrají druhé housle (kupříkladu jejich společné stesky na to, že ten sex už není co býval, vyznívají v kontextu okolností jaksi nepatřičně, ale na druhou stranu - co má jako ten chlap dělat, když má jeho žena smrtelnou nemoc nebo je ve vysokém stupni těhotenství, a on přece jen kvůli tomu nezapomene na svoje sexuální potřeby) - proto si myslím, že je to primárně film pro ženské publikum. Bohužel ne vše mi ve filmu sedlo a s mým pohlavím to nijak nesouvisí - vadila mi například záměrná krotkost v některých scénách, aby si film udržel rating PG-13; ačkoli tedy například v erotických scénách fim neukáže zhola nic a stejně tak porod proběhne pozoruhodně rychle a čistě (přičemž novorozeně právě přivedené na svět je zcela čisťounké a bez jediné kapky tělního sekretu), nebrání tato pruderie filmu v tom, aby pro změnu kamera v jiné scéně detailně zabírala olbřímí jehlu zajíždějící do žíly při chemoterapii - jaké odporné pokrytctví a dvojí metr! Moc mě nebavil ani soundtrack a obsazení mužských rolí (6 letý věkový rozdíl mezi filmovými manželi Toni Collette a Dominicem Cooperem - ona je z nich ten starší - navíc podle mě docela bije do očí - těžko věřit, že by si ten hezounek v reálu nabrknul takhle starší ženušku), jejich ženské protějšky to ale dokonale vyvažují - Drew Barrymore je ve své roli neuvěřitelně přirozená a snad v žádném filmu se mi tolik nelíbila jako zde, a Toni Collette doslova kouká smrt z očí - pozorovat její pozoruhodnou proměnu na cestě na věčnost je naprosto fascinující a skličující současně. I přes mé výtky mě ten film v podstatě naprosto dostal tím, jak dovedně skloubil komické momenty s těmi tragickými (smích střídá slzy skoro stejným dílem), a určitě bych ho proto všem lidem, kteří mají podobnou produkci v oblibě, s klidem doporučil - ale pozor, do kina jen s kapesníky! (10.12.2015)

Škoda, že Toni Colette je tak nesympatická a dost se to odráží i na postavě Milly. Bylo hrozně těžký s ní nějak sympatizovat. Naštěstí to vyrovnává Drew, která je jako vždy rozkošná a tak nějak se dá tou celou stopáží proplout. Děj poměrně odsýpá a i když na konci jsem nezažila tak velké dojetí, je Miss You Already celkem koukatelný. (07.07.2020)

Už teď mi chybíš je film, který by se mě měl osobně dotýkat a nejen proto, že mám kamarádku od mateřské školky, která by mi možná dala i ledvinu. Catherine Hardwicke mě kdysi na sebe upozornila Legendami z Dogtownu o báječných mužích na létajících prknech a to dá rozum, že jsem tak nějak automaticky očekávala něco podobně očistného. Filmy s takhle náročným tématem natočit odlehčeně přitom vkusně každý neumí, byť by sebevíc chtěl. A tak jsem protrpěla slepenec dramatu ("průběh" nemoci a nepřirozeně rychlá adaptace s potřebou toho ještě co nejvíc stihnout i přes spáleniště) a komedie nacpané otravnými klišé nesčíslněkrát viděnými někde jinde. Dlouho jsem taky neviděla tak dokonale nefungující chemii mezi všemi čtyřmi hlavními aktéry. Chcete-li jít mermomocí do tématu rakovina, tak doporučím spíše (a opět) Cenu za něžnost, klukovské 50/50 nebo rovnou geniální seriál Big C. (17.05.2016)

Film od žen pro ženy a o nikom jiném než o ženách, které zápasí s nelehkými nástrahami života. Minimálně sentimentální a přesto hodně silný a výborně obsazený kousek, který se vedle zmiňovaných Hvězd a Holky na umření rozhodně neztratí. (05.01.2016)

Je to doják, ale s ideální vyrovnaností mezi přehnaně vynucenými emocemi a nenuceností. Myslím, že hodě z toho je tu ovlivněno výběrem hlavního dua, protože Drew a Toni spolu opravdu skvěle na plátně fungovali. Jinak to není nic objevného ani naprosto úžasného a nečekaného, ale jako film působí velmi upřímně a přijemně, nemám tedy jediný důvod jít s hodnocením níže. (17.01.2016)