Reklama

Reklama

Hazel je sedmnáctiletá dívka, které lékaři ve 14 letech diagnostikovali rakovinu na plicích. Dívka začne chodit na sezení s dalšími mladými lidmi, které postihla tato nemoc, a jednou zde potká Guse. I on měl rakovinu, kvůli které má místo jedné nohy protézu. Gus pozve Hazel k sobě domů, kde si povídají a vymění si knížky ke čtení. Od té doby se kamarádí ještě s Isaacem, který brzy přijde o zrak. Gus s Hazel spolu tráví hodně času. Gus napíše spisovateli Peteru Van Houtenovi, aby pro Hazel zjistil, jak dopadla její oblíbená kniha, a on je pozve do Amsterdamu. Rodina nemá na výlet peníze, ale Gus je ochotný využít své jedno přání od nadace, které má každé dítě s rakovinou. Hazel ho již vyčerpala, když byla menší. Hazel je nadšená, ale po dalším usazení vody na plicích skončí v nemocnici. Hazel je s Gusem šťastná, ale ví, že si musí držet odstup, aby mu neublížila svým odchodem, který může její nemoc kdykoliv způsobit. Nakonec výlet do Amsterdamu vyjde, Hazel a Guse doprovází její matka. Spisovatel Peter Van Houten je nepříjemný opilec, ale on ani nikdo jiný jim výlet nemůže pokazit. V Amsterdamu Hazel zjistí, že Guse opravdu miluje, a začnou spolu chodit... (TV Prima)

(více)

Videa (18)

Trailer

Recenze (810)

kleopatra 

všechny recenze uživatele

Takže to máme: nemocná holka se seznámí s nemocným klukem, navzájem se podporují a zamilují a je to podle knihy a je to momentálně hit. Pochopím, že si tenhle film najde svou cílovou skupinu, možná že se bude skládat hlavně z mladých lidí, kteří ve skutečnosti nejsou "v klubu". Mluví se tam hojně o smrti a umírání, většinou s podivným nadhledem a humorem nebo se naopak vedou řeči jak v antické tragédii. Finišovalo se od poloviny filmu a tak moje slzné váčky, na které jsem, mimochodem, měla vztek, už pak neměly co dát. Hlavní představitelka byla výborná, její projev mi přišel jako spásné tlumítko mezi všemi hroty, hodila by se tak do podobného ale klidnějšího Tady a teď. Pokud bych ale chtěla doporučovat k tématu, tak Cenu za něžnost nebo 50/50. ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Na tenhle film jsem se s přítelkyní připravoval dlouho. Ono není od věci připravit kapesníky a nervy na film, který vypráví příběh lidí, u kterých už předem víte, co je čeká. A není to nic hezkého. O to více jsem byl překvapený, jak přirozeně a hezky byl film vyprávěn. Stejně tak mám i rád, když Amíci jedou na výlet do Evropy a tak jsem si užil i tuto část filmu. Závěr je sice právě na ty nervy, depresi a tak dále, ale co také od takového filmu můžete čekat jiného. Naštěstí mi na závěr tohoto filmu nebylo zase takové smutno, jak jsem se bál a tak si myslím, že tuhle část film zvládl na sto procent. ()

Reklama

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

Po větší část stopáže mi byl film nečekaně sympatický, a to z toho důvodu, že se nejednalo o tak samoúčelné a laciné citové vydírání, jakého jsem se obával. A když se to pak ke konci zlomilo a najelo se přesně na ty citově-vyděračské koleje, jež to do té doby spíše umně křižovalo, stejně jsem podlehnul. Ten film to vyhrál hlavně tím, že oba hlavní představitelé své roli zvládli zahrát značně sympaticky. Vlastně jsem se celkem těšil, jak na něj budu sarkasticky zlý, ale nemůžu. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Hvězdy jsou v rámci melodramatického subžánru „sick flick“ tak uspokojivé, jak jen film o umírajících teenagerech může být. Vymýšlení konců jako jeden z hlavních prostředků „osmyslování“ naší existence zde bylo chytře povýšeno na leitmotiv vyprávění, které je od úvodních slov předkládáno jako vyprávění o vyprávění (resp. o vymýšlení příběhů). Touha po uzavřeném vyprávění a kontrole nad vlastním příběhem je u Hazel zesílena její nemocí. (V režisérském sestřihu je proměna Hazel ze subjektu vyprávění ve vyprávějící subjekt výraznější díky scéně v sanitce, kde si kvůli Gusovi vymyslí pokračování básně.) Protagonistka je motivována podobnou potřebou, kterou my jakožto diváci uspokojujeme sledováním smyšlených příběhů. Vzhledem k tomu, že naše životy se uzavřou bez toho, abychom k tomu mohli cokoli dodat, fungují fikční vyprávění jako trenažéry smiřující nás s vlastní smrtelností. Nejvýrazněji pak z tohoto napětí mezi strachem z konce a potřebou dát onomu konci jasnější tvar, těží melodramata. Hvězdy se nespokojují s bezmocí v zásadě dobrých (nebo k nápravě svolných) postav tváří tvář smrtelné chorobě, a snaží se popsanou vlastnost melodramat reflektovat na více rovinách. Je pravda, že film nese veškeré znaky midcultu (parazitování na závažných tématech, audiovizuální líbivost, balení banálních myšlenek do nevěrohodných, důležitě působících proslovů, postavy bez vnitřku), přesto za užití prostých vyprávěcích prostředků dosahují silnějšího emocionálního efektu než zástupy podobných filmů. Hlavní zásluhy patří věrohodným mladým hercům a scénáři dost prohnanému, abyste mu uvěřili, že je nad klišé hollywoodských dojáků vlastně povznesen (ačkoli je ve skutečnosti ždímá do poslední slzy). Za důmyslnost, s jakou se nás záblesky černého humoru a náznaky neochoty hrát dle zavedených žánrových pravidel snaží přesvědčit, že nejsou tuctovým melodramatem, jsem se Hvězdami nakonec rád nechal dojmout. Možná měknu. Možná jen ještě nejsem takový cynik (a šovinista), abych z principu odmítnul dobře vymyšlený „ženský“ film. 65% ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Škoda toho natahovaného konce, protože jinak jsem se do toho zabořil na plno. Příběh kličkuje mezi usměvem a slzama a až do konce jsem neměl pocit, že by to bylo nějakou násilnou formou. Svůj velký podíl na tom určitě měla Shailene s Anselem, jejichž herecký výkony jsou ozdobou filmu a dodávaj příběhu na přirozenosti. Nemůžu se však ubránit pocitu, že Gus měl mlčet a všechno mělo jít na diváka v několika posledních minutách, to by byla teprve ta správná emotivní pecka. Film bych určitě nedoporučil lidem, kterým rakovina vzala někoho blízkýho, protože si myslím, že si neprožijou filmovej příběh, ale zopakujou si svou vnitřní bolest. ()

Galerie (66)

Zajímavosti (30)

  • Závěrečnou skladbu "All of the Stars" k filmu napsal a nazpíval britský zpěvák Ed Sheeran. (Weasley)
  • Titul je pozměněnou citací Williama Shakespeara ze hry "Julius Caesar", aktu I., druhé scény: "The fault, dear Brutus, is not in our stars, but in ourselves..." (fraktal)

Reklama

Reklama