Já, Earl a holka na umření

Kdyby to v závěru nebylo až tak zdlouhavé - i když zde jsou pořád naprosto skvělé scény - asi bych šel ještě výše, možná i na maximum. Ale ke konci už to pro mě něco trochu ztratilo. Tohle je jeden z těch filmů, který krásně ukazuje, že smrt je součástí našeho života a že s tím prostě nic neuděláme. Je to přitom pojato s láskou k člověku a k vztahům, které jsou zde podány celkem originálně. Za tohle si tvůrci zaslouží potlesk. (30.09.2015)

Nevim čím to je, ale poslední dobou umíraj ty nemocný teenageři docela zábavně. Bezpochyby pokud bude někdo chtít do filmu kopat, střeliva se mu rozhodně dostane. Hlavní hrdina je středoškolský introvertní podivín, nemocné děvče je taková dying pixie girl, scházení se s terminálně nemocnou se postavě v zásadě hodí do krámu, protože akcentuje její odlišnost, film proráží čtvrtou zeď, využívá alternativní intertextové pomůcky, je vyhipstřenej na Wernera Herzoga a protagonista je hroznej vocas. Když v sobě ten první dojem zabijete, může vám začít docházet inscenační paráda mnoha scén, za což ve velké míře může kameraman Oldboye, ale také nadšená Gomez-Rejonova režie, která žádnou ze scén nepovažuje podřadnou a například nejzásadnější a nejtemnější dialog filmu vyšle na jeden statický záběr, ať se mladý učej. Je to vlastně často poměrně slušná manýra, ale nezlobím se za to, protože ten film má schopnost budit emoce nejen umírajícím děvčetem a snaží se nespoléhat pouze na tuto vděčnou zápletku. (06.11.2015)

// Meh, tomu říkám cheap trick. Nemám příliš v lásce filmy, které mi lžou, jenom proto aby ve mě něco vyvolaly. Vnímám to trochu jako berličku, nicméně tu a tam se najdou výjimky, u kterých jsem ochoten to odpustit. V případě Me & Earl & the Dying Girl za to může ani ne tak miloučký příběh, sympatický casting nebo pohodový soundtrack, jako spíš ten úžasný nápad s přetáčením filmových klasik do jakýchsi pseudo-parodických teenage verzí, které byly v každém ohledu jednoduše dokonalé. Jo, to mě dostalo. Všechno ostatní už jsem někdy, někde viděl a upřímně, příliš to se mnou neudělalo. 7/10 je fér :) (05.11.2015)

Jeden s tých menej výrazných, ale o to viac prekvapujúcich filmov. Možno ma to prekvapilo hlavne preto, lebo som absolútne netušil o čo tu pôjde. To ale neznamená, že keby som tušil o čo tu pôjde ma to neprekvapí. Aj keď príbeh zas tak veľa neponúkne, je to celkom sympatické, horko sladké v rámci postáv a obsahu a hlavne záver sa (s hudobným doprovodom) neskutočne podaril. Obľúbený soundtrack: Brian Eno - The Big Ship. 80% - 4* (13.02.2016)

Smutná téma, slušný nápad čo sa týka spracovania, len tá náplň dejovej linky bola nanič - nudné, sterilné a s veľkým odstupom od postáv. V podstate som sa cítil len ako nezaujatý pozorovateľ, ktorému bolo jedno ako to nakoniec dopadne. Aj keď vlastne bolo jasné už na začiatku ako to skončí. Výraznejším pozitívom tu bola hlavne hudba. Veľmi slabý priemer. 50/100 (11.06.2018)