Reklama

Reklama

Bohéma

(seriál)
Trailer
Česko, 2017, 7 h 56 min (Minutáž: 72–94 min)

Scénář:

Tereza Brdečková

Kamera:

Petr Koblovský

Hudba:

Michal Rataj

Hrají:

Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)
(další profese)

VOD (1)

Epizody(6)

Obsahy(1)

Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.

Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)

(více)

Recenze uživatele Mylouch k tomuto seriálu (4)

Bohéma (2017) 

Nejcennější přínos série pro český film je, že hercům nabízí možnost zahrát si role, ne jen prezentovat svojí zavedenou škatulku. ()

Snad to nebude tak hrozné (2017) (E01) 

Produkční mašina z Kavčích hor vychází ze scénáře rezignujícího na stavbu s poctivou expozicí postav, opírá se o nepěknou kombinaci herců, poloherců a neherců, k tomu banální rychlorežie s naštěstí alespoň jakýms náznakem rytmu, kamera předstírá styl, závěrečná písnička slečny Ratajové už jen potvrzuje systém "malá domů" a v nahotě vyjevuje kvalitativní standardy českých producentů na něčem, co se subjektivitou okecat nedá. Tradiční výplň vysílacího času na atraktivní téma od pracovitého týmu může inspirovat k vyhledání dalších informací, nebo úplně odradit. ()

Krev, půda a strach (2017) (E03) 

Dramaticky další jednotvárný díl se Sedláčkovým postelovým vodoznakem a aby toho nebylo dost, tvůrci se za rohem škodolibě baví reakcemi diváků na řádění tetky Julky z válečného Velkomaďarska. S vážností a kvalitně zahrané role Nového a Štěpánka, nevyužitý potenciál cimburovské scény a okolností kolem. ()

Dvojí tváře (2017) (E06) 

Stvrzení popkulturní ambice autorů v dílu, kde se sice mile objevují scény z krkonošské Hříběcí boudy, hezky je vystižen Drda. Fučík ... pardon, Žižka drží na koni pevně, komunismus je ale vykreslen trapně schematicky (polistopadové dejá vu), souložit umělce přestává bavit a především chybí moudro starého klauna ... i když Horníčkův duch bych tomu neupíral (v ambiciózních tónech basklarinetu jsem jej neomylně poznal). O nejkritizovanějších agitkách zde na čsfd (Pyšná princezna) také ani slovo, i když aspoň Anděl přítomen je. No, prostě škoda nevyužité šance vystihnout skutečné lavírování mezi tvůrčí svobodou a ideologiemi 20.st. /2-3*/ ()

Reklama

Reklama