Ad Astra

Coppolova Apokalypsa ve sci-fi krustě. Stejná struktura i styčné body. Grayova pocta mistrovi. Stejně jako Conradova knižní předloha jde o příběh o lidské podstatě a naší roli v prostředí, ve kterém se pohybujeme. Vyznění není stejné, ale nevadí. Cesta k otci jako taková je mnohem důležitější než cíl. Nechybí silné akční scény a Hoyte van Hoytema se znovu překonává. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Pittův voiceover jako průvodce psychickým stavem stoického kliďase, který nemá rád lidi funguje výborně. Stejně jako tajemstvím opředená otcovská figura ztvárněná Tommy Lee Jonesem. Univerzalita příběhu o samotě je umocněna vesmírnou prázdnotou. Fyzika zde není tak důležitá. Přes všechnu tu velkolepost je to strašně komorní. Meditativní majstrštyk, který není pro každého, ale málokdo odejde zcela nespokojen. (19.09.2019)

Pátrání po mimozemském životě a hledání smyslu toho vlastního, vina a její odčinění, odpuštění a smíření se... V Ad Astra je tolik námětů k zamyšlení a navíc je to pořád strhující podívaná, že snad ani nejde být nespokojen (pokud divák bůhvíproč nečeká akční nářez). James Gray zkrátka natočil perfektní sci-fi, která může od začátku do konce odkazovat na 2001: Vesmírnou odyseu a je to stoprocentně oprávněné, protože takhle moc se jí nepřiblížil ani Nolanův Interstellar. Řada triků v Ad Astra dokonce vypadá, jako kdyby vznikaly podle Kubrickových not (všechny ty výstupy do vesmíru, přestupy z lodi do lodi, přistání na Měsíci...), udělalo mi to velkou radost. Pokud se vám líbila ta zvláštně podmanivá a zamyšlená atmosféra Ztraceného města Z, přesně takovou náladu čekejte i tentokrát. Úžasně napsaný, natočený a zahraný film z uvěřitelně představené budoucnosti, který je vlastně zároveň velký i komorní a který vám má co říct, pokud to budete chtít slyšet. (20.09.2019)

Když by se film sestříhal na záběry z vesmíru a mimo Zemi, plus se k tomu nechala ta objevitelská hudba, tak by to byl asi nejhezčí dokument o Vesmíru, který kdy vznikl s nějakou tou, neskutečně krásně nasnímanou měsíční akcí, která prostě neměla chybu. Takhle je ale ve filmu ještě příběh a Brad Pitt a ti té kvalitě moc nepřidávají. Film učarovat třeba v iMaxu může svým vizuálem, ale po scénáristické stránce se budete těšit na moment, až skončí. (07.10.2020)

Ad Astra neni moc dobry film. Proc to pisu? Protoze jsem se na ten film neskutecne tesil:( Povazuju Interstellar jako jeden z nejlepsich filmu co jsem kdy videl a tak mam nadeji, ze podobnych skvostu si uziju vic. Nemuzu to ani nazvat prumerem. Spis jde o to z jakeho pohledu se na film divate a pripadne s cim srovnavate, to bude film bud 4/10 nebo 6/10 Film je neskutecne nadherny ale.... je to mismas napadu a nedoresenych myslenek a zanru, zajimavy sceny jsou uspechany,kratky a stopaz film nahani na mistech, ktery zajimavy nejsou. To by nevadilo, kdyby to fungovalo jako celek. Nebo mel neco co by upoutalo zrak nebo ucho i pri slow pasazi. Soundtrack se tezko akceptuje po Intersterallu ale tady je upravdu nevyrazny a kdyz u slowpaced filmu jako treba Drive, hudba hraje prvni housle, Ttady mame slowpaced film s naprosto nevyraznym doprovodem. Prapodivny scenar, zvlastni nelogicke a nemotivovane jednani postav. Velka inspirace od Blade Runnera 2049, Interstellaru, Gravitace ale to cele je nejak divne poslepeno dohromady. Film je natocen tak, aby bylo dost zajimavych scen do traileru. Je to z toho dost citit. Ty nejzajimavejsi sceny uz mame v traileru a ve filmu jsou opravdu na par tuctu vterin. Kdyz budu hruby a cynicky tak je to pribeh o synu, ktery leti za otcem, po ceste potka opici a piraty, par divnych a nelogickych postav, nasledne znicehonic (podivne motivovanou) udela kokotinu a kdyz se vraci domu, boji se aby mu doma nevynadali. Not great, not terrible Pustte si radsi Interstellar, 2001, Martana, Gravitaci, Arrival, First man a dalsi... Skoro kazdy z techto filmu ma svoje mouchy ale vi cim je a nabizi nejakou celistvost a odejde po nich plny emoci...pozitivnich. Na to jaky jsem mel ocekavani, tak silene zklaman. (19.09.2019)

Mnohem více než Interstellar, s nímž je Ad Astra často srovnáván, mi film připomněl Soderberghovu adaptaci Solaris. A to jak atmosférou a stylem podávání emocí a děje, tak i hudbou, která se u soundracku Cliffa Martineze minimálně inspirovala. Pokud jde o atmosféru a herectví Brada Pitta, pak nemám výhrad. Stejně tak ke kameře, za níž stál Hoyte van Hoytema. Vesmír je tu prázdné bezútěšné místo, které z člověka vysává schopnost cítit, být člověkem, navzdory úchvatným záběrům v pozadí s modrým Neptunem či startujícími vesmírnými loděmi. Horší je to s logikou děje, a to i tou vnitřní logikou světa tak, jak je nastíněna. Už samotná cesta k Neptunu, která má od Marsu trvat 79 dní. Jestliže doletět k Neptunu je ve filmu jen o málo náročnější, než dostat se na současnou ISS, mohla být dávno (myslím v rámci filmového světa) skrze Sluneční soustavu zřízena kyvadlová doprava, na stanici u Neptunu mohly vesele rotovat posádky a nějaké odtržení od světa či posedlost úkolem vůbec nemuselo přerůst v nějaký konflikt. Když se jedna postava chce pomstít, taky to nedává moc smyslu, protože kde měla záruku, že McBride bude chtít to samé, a proč by pro ni bylo nutné ho propašovat na palubu, když posádka lodi měla přesně ten samý úkol, a tak dále a tak dále. Snaha vytvořit určité situace tu často nepůsobí logicky ani v rámci filmem nastolených pravidel. To mi pak brání si plně vychutnat i tu psychologickou stránku věci, která je jinak sama o sobě působivá. S odstupem času musím hodnocení snížit na tři hvězdy, k čemuž mě nutí zbytečné logické přešlapy a nedomyšlenosti. (21.09.2019)