Tuntematon sotilas
Unknown Soldier
Neznámy vojak
Režie:
Aku LouhimiesKamera:
Mika OrasmaaHudba:
Lasse EnersenHrají:
Eero Aho, Johannes Holopainen, Jussi Vatanen, Aku Hirviniemi, Hannes Suominen, Arttu Kapulainen, Paula Vesala, Samuli Vauramo, Joonas Saartamo (více)Obsahy(1)
Stalin a Hitler si v roce 1939 domluvili rozdělení vlivu v sousedních zemích a brzy zahájili i jejich porcování. A nikdo jim v tom příliš nebránil. Společně obsadili Polsko, Stalin zabral Lotyšsko a Estonsko. Na řadě bylo Finsko, po kterém Rusové žádali vydání Karélie ležící na jejich hranicích blízko Leningradu. V listopadu 1939 bez vyhlášení války vtrhla Rudá armáda do Finska, ale i přes mnohonásobnou převahu v mužích i zbraních nedokázala finskou obranu prolomit. Až po několika měsících tzv. Zimní války vybojovali na Finsku část území. V roce 1941 se situace změnila. Německá armáda vtrhla do Sovětského svazu a Finsko se rozhodlo vybojovat obsazené pohraničí zpět. Tento válečný konflikt mezi malou severskou zemí a totalitní komunistickou mašinérií připomíná boj Davida s Goliášem. Válečné drama Neznámý voják vypráví příběhy jedné finské jednotky, která se postavila během této války na obranu země proti agresorovi. Film vystihuje drsně a realisticky skutečný válečný konflikt, vidí jej očima různorodé skupiny mužů, kterou pevně spojila válka. Film vznikl podle knižního bestselleru Väinö Linny, který pro jeho příběhy čerpal i z vlastní zkušenosti. (CinemArt)
(více)Recenze (258)
Kdo si najde cas a obecne mu nevadi dlouhe filmy, ten musi byt z tohoto finskeho skvostu nadseny. Tomu neni co vytknout. Valka o Karelii v par letech, ocima jedne jednotky je velmi poutave a v nicem neztraci na ty nejlepsi valecne filmy vubec. Dobre herecke vykony, krasna kamera a zase trochu (alespon u nas) mene okoukane bojiste WWII. ()
Ďalšia verzia filmového spracovania (prvá v roku 1985) Linnovej knihy. Rovnako ako v predchádzajúcom filme aj tu bol taký typický severský pohľad na život vojakov bojujúcich v II. sv. vojne proti Rusom. Strach, aj hrdinstvo, humor a vojnové tragédie sa striedali v dlhokánskom (trojhodinovom) filmovom snímku. ()
Kdybych chtěl Neznámého vojáka přirovnat k Bratrstvu neohrožených zhuštených do tří hodin, zas tak vedle bych nebyl. Každopádně je ten film tak poctivě natočený a vypiplaný, že mi zůstával rozum radostí z milého překvapení stát. Poctivá práce. Krásný velkofilm. Syrové podání. Finská kinematografie zabodovala na celé čáře. I finské lesy. ()
3 hodinová verze ()
Pár válečných filmů, i těch ze severské produkce, už mám za sebou, ale Neznámý voják je pro mě docela zklamáním. Bojové scény jsou natočené fakt na výbornou, o tom žádná, ovšem chybí výraznější dějová linka a hodně ztrácí snímek i svou rozvleklostí. Sledovat téměř tři hodiny jen válečnou vřavu, bez možnosti vytvořit si emoční vztah alespoň k jedné postavě, to mě skutečně moc nenadchlo. Na druhou stranu z historického hlediska má film neoddiskutovatelnou hodnotu a určitě je dobře, že vůbec vznikl. ()
Na Rudém náměstí je vojenská přehlídka a zazní i salvy z děla. Vladimíra Iljiče to v mauzoleu vzbudí, vyleze ven a vidí, že z hrobu neznámého vojína také někdo vychází. Zamává mu a zavolá: „Kamaráde, to byla ale šlupka, co?“ Neznámý vojín však věčně živému vůdci zmateně odpoví: „Ha? Was ist das schlupka?“ No, dost otřepaných, neboť Neznámý vojín aus Finnland ist hřejivý asi jako der Winter v Lappland a pozitivní jako půlka Svazijska. Suomi, majíce k tomu dostatek vskutku vhodného historického materiálu, prostě druhosvětoválečné umí drsně a bez patosu, čili žádné mávání fanglema, salutování, srážení kufrů, řiťrvoucí proslovy umírajících gärojů či malování sousedů na černo se nekoná, ba naopak palba do vlastní řady (sestávající zejména ze zelených mozkoven) a značně naturalistická (a kvalitní!) akce jsou pravidlem. Dokonce ani největší sympaťák filmu, programový antigumák jako poleno a karélijský Čuorilla Plänkonen, nebyl prvoplánově padnut. Pročež spokojenost maximální. P.S.: Dost možná první film, u kterého mi přišla o maličko lepší kratší verze, byť i tříhodinová, která by klidně mohla nést podtitul Ritti Tortturakrutaa, má svým zvýšeným důrazem na porušování Ženevských konvencí, plenění v prostoru válečných operací a vyhroceně antilampasácký étos něco do sebe. ()
Je to takové Bratrstvo neohrožených ve finském kabátku. To znamená s menšími efekty, zato ale syrovější. Celkově filmu nelze nic vtknout. Postupně ztrácíme většinu našich hrdinů až se nakonec dočkáme příměří. Tak je to správné, pořádek musí být. Mrazivě skutečné, místy až bolestně. 85% ()
Dvě hvězdy pouze za technickou stránku filmu. Myslel jsem totiž, že chcípnu nudou. Pořád jenom chodili z bodu A do bodu B, postříleli pár protivníků a zase se přesunuli dál. Prostě kamerové cvičení. Atmosféru jsem tam nepocítil žádnou, celé mi to přišlo takové naškrobené, uhlazené. Strašně mi to připomělo feeling ruských filmů. Postavy nezajímavé, pobíhal tam nějaký finský Kutil Tim a další, co měl celý film furt jeden přiblblý vykulený výraz. Co se týče obsahu, z toho bych zvracel, protože kdokoliv, kdo se spojí s náckama, je sám zasraný nácek. Těm mám fandit? ()
Epos o tom, že ve válce umírají vojáci a ženám je teskno po svých drahých polovičkách. Problémem filmu je fakt, že je stádní jako prase a jediným nestádním faktorem je drzý vojín, který plukovníkovi řekne, že se má jít bodnout. Příliš dlouhé, příliš nezajímavé. 66% Celosvětový příjem k 7. 8. 2018: $13,500,000, což je 1,93 násobek rozpočtu ()
(7/10). Neúprosná bitva ve finských lesích, která ukazuje hrůzy 2WW zase z jiného pohledu. Bohužel i přes velkou stopáž jsem si ke většině postav nenašel cestu a jejich úmrtí jsem snášel relativně v pohodě.. Vím, že to zní hrozně, ale mi ty jejich smrti vždy přišly v tu nejvíc očekávanou chvíli. ()
Měl jsem sáhnout po kratší verzi, protože 3 hodiny jsou prostě moc. Postavy jsou nezáživné, těžko k nim něco cítit jako k lidem než jako anonymním figurkám na šachovnici a říct, že válka je špatná a trpí v nich všichni, se dá i jinak než 3 hodiny pořád dokola opakovat záběry na to, jak se někdo plíží lesem, střílí a občas někdo umře (třeba Smarzowského Volyň je storkát větší drama než tohle). Ale co o to, to by se ještě dalo považovat za průměr, jelikož válečný filmy často podobně samoúčelné bývají, případně bych v tom mohl chtít hledat umělecký záměr, protože přesně taková přece válka je - dlouhá, táhla, tragická a lidé v ní umírají. Samoúčelnost stranou, problém tohoto filmu je předvídatelnost a klišé. Když dovedete od poloviny stopáže na sekundu přesně předpovědět, kdy to kdo koupí, je to i na prvoplánově ra-ta-ta-ta-film špatné. [ZAČÁTEK POTENCIÁLNÍCH SPOILERŮ] Sanitka evakuuje zraněné a následuje podezřele dlouhý záběr na to, jak jede lesem. No tak samozřejmě hned víte, že se něco stane a jasně, sanitka to pět sekund nato schytá. Kluci běží pod palbou dobýt pozici, vezmou s sebou mladý naivní ucho, dostanou se k cíli a mladej je z toho strašně nadšenej. Hádejte, kdo za pár sekund dostane kulku do hlavy?... Takových záběrů je tam zejména v druhé části požehnaně a ještě se opakují (úmrtí mladého nováčka je tu minimálně dvakrát). Vrcholem je pak hlavní postava rebelujícího supervojáka, který kosí půlku Rudé armády na vlastní pěst a nikdy to neschytá. [KONEC SPOILERŮ] To už bylo skoro jak Fredrick Zoller a jeho Stolz der Nation v Tarantinově Bastardech. Film už pak místo naturalistického zprostředkování války jenom nudí a tou samoúčelností ještě navrch nasírá. ()
Budu Vám vyprávět příběh o tom, jak si Finové, filmovému světu téměř neznalí, zcela nečekaně podmanili válečný žánr a bez debat dobyli TOP desítku filmů roku 2017. Válečných spektáklů, blockbusterů, dramat i eposů z období druhé světové tu již bylo víc než dost, vsadím se, že většina z nás však nikdy neslyšela o Zimní válce a neústupném boji finských hrdinů proti Stalinově nesmrtelné hrdosti. Naštěstí se konečně se scénářem, který napsaly dějiny samotné, objevuje dechberoucí, depresivní, dojemná a až hrůzostrašně autentická válečná vřava, která se v rukou tak nevýrazné produkce nebojí světu filmu ukázat hrůzy války tak, jak by jí nevěřili i sami veteráni či oběti onoho konfliktu. Tříhodinové snímky mívají skulinky, jež se na celkovém vzezření dokážou dost podepsat a po rizikové druhé hodině může přijít pokles pozornosti. V případě Neznámého vojáka jsem ovšem milionově vděčný, že se tenhle spíše až neúprosný dokument nežli válečné drama roztáhl právě do takové délky a já měl tu možnost procítit jeden neuvěřitelně skutečný osud až po konečné příměří, ne se jen lehce pokochat zkrácenou verzí pro filmové festivaly. Finové si u mě okamžitě zvyšují pozornost! ()
Absolutně funkční válečný film, který tráví spoustu času s různými postavami, kde každá z nich je vykreslena tak realisticky, až má divák pocit, že příští kulku schytá on sám. Ovšem zdaleka nejpamátnější postavou je Rokka, hlas rozumu, pohrdající disciplínou armády. Tři hodiny je tedy moc i na mě, nemluvě o stravitelnosti pro ženské publikum, 80%. ()
Co k tomu říct.......Děj žádný, scénář průměrný, herci hrají dobře a bojové scény jsou natočené taky hezky. Bohužel sledovat 3 hodiny neustále to samé: neustupujte, držte pozici, máme přesun, střilejte, občas nějaký voják před smrtí si vzpomene na svoji milou, či rodinu.....to začne nudit. Znám hodně válečných filmů, co jsou mnohem lepší. ()
Tak som sa na to tešil a tak extremne ma to nebavilo. Začiatok super. Hovorím si, keby to udržalo takéto tempo, dávkovanie bojových sekvencií a dynamickú kameru, bude to super film. Avšak po tom skvelom úvode do skĺzne do niečo, čo neviem a radšej ani nechcem vedieť identifikovať. Pacifistické diskusie, neposlúchanie rozkazov a v konečnom dôsledku dezercie boli už len vyvrcholenie toho celého. Boje boli ale natočené tak, že Rusáci so svojimi CGI scénami môžu ísť handry fajčiť. Som rád, že som mal len 2 hodinovú verziu, pri tej trojhodinovej by som asi Karéliu išiel brániť sám. Neuspokojivé 3 z 5 ()
Několik silných momentů, zajímavý hudební doprovod a dobře nasnímané bojové akce versus přepálená stopáž a obyčejný příběh.... těžce vybojovanych 70 % ()
Myslím si, že i když je počínání Finů ve 2. světové válce obdivuhodné, tak ztvárnění se nedá porovnat s podobnými snímky ze zámoří. ()
Vynikající finské válečné drama, které strhujícím způsobem znázorňuje obětavý finský boj o zachování nezávislosti proti mnohonásobné přesile agresora. O těchto událostech jsme se z pochopitelných důvodů ve škole neučili, to se samozřejmě nehodilo do krámu "osvoboditelů" i jejich příznivců. Výborným způsobem natočené válečné i akční scény, oslava hrdinství obyčejných lidí, ponuré ale působivé exteriéry Karélie, výborné herecké výkony (obzvláště mne zaujala postava Rokka) a samozřejmě i výborná kamera a působivá a atmosféru dokreslující hudba. V souhrnu opravdu velice příjemné filmové překvapení, na které jen tak nezapomenu. ()
Život je (někdy) svině. A Finové rovněž dělali její práci... (jakkoliv s nimi Rusové sehráli nesmírně špinavou a zlou hru).---- Film je velmi podivně sestříhán. ()
Technicky skvěle zvládnutý velkofilm, kterému chybí výraznější emoce a nejspíš i nekompromisnější střih. A také válečná logika - vojáci stojící zcela nekryti na otevřeném prostoru chytají hromady kulek a divákovi se tak může zdát, že se ve válce jiným způsobem snad ani neumírá. Bohužel 6/10. ()
Související novinky
72. Jussi Awards - výsledky
Již po dvaasedmdesáté byly oceněny nejlepší finské filmy za uplynulý rok. Nejlepším filmem je drama Nekonečná cesta, proměnilo šest nominací ze třinácti. Kromě nejlepšího filmu posbírala ceny za… (více)