Hrabě Monte Cristo

Neuvěřitelné se stalo skutkem, na něčem se s Gloinovým synem přece jen shodnu:)) Narozdíl od předchozích je "Depardieuovské" zpracování Dumasova románu především výbornou studií pomsty, na jejímž zpracování se, pro potěchu divákova oka i ucha, věru nešetřilo. Depardieu u mě osobně aspiruje na nejlepšího Edmonda Dantese, a to na úkor Jeana Maraise... (06.06.2003)

Toto dílo je dle vzoru A. Dumase nazýváno "seriálem" . Jsem trochu proti, vždyť Tolkienův Pán Prstenů také není seriál, když jsou 3 díly (ano, je sice pravda, že zde se jedná o díly čtyři a také to, že Pán Prstenů není román) . Nicméně, řekl bych velmi povedeně natočená série filmů, jak co se týče obsazení (ano, Depardieu nezklamal) tak co se týče zpracování dle knižní předlohy. Poměrně malé náklady a "levná" výprava sice občas způsobuje, že divák je takřka až maten obličejem Edmonda Dantese, poněvadž se přeci jeví úplně stejně, jako Hrabě the Monte Christo! Zábavné zápletky.. Díky moc, rozhodně shlédnu celou sérii ještě mnohokrát! (03.11.2015)

Velmi volná, přesto velmi zdařilá, možná zatím vůbec nejlepší, adaptace. Přes rozsáhlou plochu se pochopitelně nevešlo vše (soud s Benedettem, Morrelova rodina) a mnohé z pasáží doznaly radikálního krácení (Dantesovo věznění) nebo změn (celý závěr). Stejně tak některé postavy zcela vypadly (Eduard, Evženie) což je pochopitelné a jiné byly redukovány na nezbytně nutné minimum, což je ovšem třeba v případě Haydé naopak nepochopitelné, protože její roli pak do značné míry supluje zcela nově připsaná postava Camille De La Richardais, která se v románu vůbec nevyskytuje. Nicméně přes všechny tyto drobné výtky od ctitele románu jde o skvělou adaptaci, které dodává úžasnou sílu nejen drtivý důraz na rovinu Dantesovy pomsty, ale především charismatický Depardieu v titulní roli (ačkoli, upřímně řečeno, nevypadá jako člověk trpící půldruhé dekády hladem), kterému mimořádně zdařile sekunduje od základu přepsaná postava Bertucia. I díky němu Depardieu dokázal zastínit nejen Maraise v klasické romantické verzi z padesátých let, ale také všechny ostatní představitele Dantese, včetně chladně bledého Chamberlaina. (18.03.2010)

Pár věcí mi ten dojem kazí. Depardieu asi tak třikrát přibral za pobyt ve vězení, jeho převleky se skládaly jen z paruky a nosu, což většinou znamenalo, že svůj už tak obří nos zvětšil do gigantických rozměrů (jak prozíravé) a byly chvíle, kdy mi víc než hraběte připomínal méďu pusíka. To by bylo k mínusům, jinak je všechno perfektní. Depardieu má čas od času šarm, to nepopírám. Všechny postavy jsou obsazeny skvěle (Muti, Rochefort, Arditi...) a hudba je jedním slovem velkolepá, hlavní opakující se hudební motiv má takovou dávku emocí a osudovosti, až to častokrát zarazí do židle. Jsou tam scény, u kterých se až tají dech a to nemluvím o dokonalé poslední části. Nádherné kostýmy, výprava a lokace. Samozřejmě moje nejoblíbenější postava je sluha Bertuccio. Nezlobila bych se, kdyby se aspoň jeden díl věnoval událostem před uvězněním, ty mají taky svou sílu, a kdyby se Depardieův syn podílel na hraní víc. Jinak ale jeden z mých nejoblíbenějších historických seriálů, ke kterému se ráda vracím. O mnoho lepší, než pozdější Bídníci. (16.01.2011)

Ze začátku jsem se zhrozil, co na tom může trvat 8 dílů, když ta nejlepší pasáž z vězení se odkrouhne tak rychle, že jsem ji skoro propásl krátkou procházkou do kuchyně, nepočítám-li to, že jedna scénka této vězeňské minipasáže pak slouží jako exotické pozadí pro titulky na začátku každé epizody, snad proto, abychom nezapomněli, že tato pasáž tam opravdu také byla. Jinak je vidět, že Edmondovým krajanem je také Fantomas, role totiž střídá stejně obratně, jenom kamufláž trochu flákal, protože maskování velkého nosu za ještě větší, občas také s kolárkem a kotletama, by mohlo stačit tak akorát na slepého v tunelu. S celkovým zpracováním ale spokojenost, knížku jsem sice nečetl, přesto však doufám, že tato verze nepřinutila Dumase obracet se v hrobě jak vrtule. (23.10.2014)