Zuřící býk

Tak tenhle biografický film zvládnul Scorsese na jedničku. Z celéhu snímku je cítit atmosféra Bronxu a De Nirův La Motta působí opravdu autenticky. La Motta není žádný chytrák, ale je to chlapák, který má svou hlavu a řeší vše po svém. Divák si neví rady, zda La Mottu brát jako kladného, či spíše záporného hrdinu a tento rozpor činí tento film netradiční a unikátní. (03.06.2005)

Scorseseho mistrovské dílo se všemi klady i zápory, které tahle kategorie přináší. Tak nějak totiž věřím, že právě kvůli svému stylu bude tenhle film naprosto nezkousnutelný pro 95% bežných televizních diváků. Těch zbylých několik málo (řekněme) "vyvolených" v něm ale objeví možná jeden z nejzásadnějších snímků filmové historie. Osobně se mi hodně často u filmů stává, že jsem z nich napoprvé úplně na větvi (dokonalý příklad Zelené míle), ale jak uplyne několik dnů, týdnů, měsíců, jejich kouzlo vyprchá. Pustím si je podruhé a je téměř pryč. Zuřící býk je film z přesně opačné kategorie, napoprvé mě nesebral tak, jak bych podle hodnocení čekala, ale po měsících, možná i letech ve mně zraje jako víno. Dodnes nemůžu zapomenout na tu úžasnou kameru snímající židli letící vzduchem, netradiční černobílé zpracování, krásný hlavní hudební motiv a hlavně brilantní herectví jistého muže jménem Robert De Niro, které v Zuřícím býkovi přesáhlo všechny limity a mohlo by být označováno za jedno z nejpůsobivějších v historii. Za sebe musím říct, že se Zuřící býk asi v nejbližších měsících do mých top 10 nejoblíbenějších filmů nedostane, přesto nevylučuji, že tam za pár let možná najde své čestné místo hned vedle Scorseseho Taxikáře, který možná není tím nejdokonaleji vybroušeným diamantem, přesto (či právě proto) je mi jaksi o něco málo bližší. (20.07.2008)

Zuřící býk nesporně patří mezi největší perly světového filmu a (společně s Taxikářem) zároveň na absolutní špici bohaté tvorby Martina Scorseseho. Tento černobílý klenot, který zasáhne přímo do srdce, mě již několikrát přesvědčil o svých nebeských kvalitách a zařadil se mezi filmy, ke kterým mám velmi osobní vztah. Tady opravdu nic nechybí ani nepřebývá. Unikátní snímek, brilantní De Niro. (18.11.2009)

Jedná se o film rozhodně nepopiratelných kvalit s příběhem, který doslova sálá svou specifickou a nezaměnitelnou atmosérou, kdy s hlavním hrdinou po celou dobu silně soucítíte v jeho klikaté životní cestě. Ale úspěch jde ruku v ruce ani ne tak s režií, jako spíše s výbornými výkony De Nira, Pesciho i Moriarty. To oni jsou vlastně neustále v centru dění, to oni na vás budou přenášet veškeré emoce, to jejich postavy vám budou v průběhu filmu připadat sympatické, ale i odpudivé. Stejně tak scénář je skvěle a chytře postavený, jakoby přesně na tělo hlavním představitelům. Přesto ale musím dát jen 4*. Určitě i vy znáte ten pocit po skončení filmu, který byl inteligentní, dobře zahraný i natočený, ale i tak se nemůžete zbavit pocitu, že to nebylo úplně ono, že tomu prostě něco chybělo. Tak Zuřící býk je pro mě přesně jedním z těch případů. (13.01.2012)

Černobílý autobiografický skvost, který je nejen nejlepším nemafiánským filmem Martina Scorseseho, ale řadí se i k absolutní špičce boxerského subžánru. Paradoxní je na tom to, že scének z boxerských klání by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zuřící býk vyniká někde jinde. Ve scénáři. Ve scénáři, který je spjat s postavou násilníka a cholerika LaMotty. První spolupráce trojice De Niro – Pesci – Scorsese dopadla více než na výbornou. De Niro se roli naprosto odevzdal. Jde to vidět nejen na fyzické přípravě, ale i psychické. Řada nezapomenutelných scének, detailní kamera, kompozice, stylizace, násilí. Scorsese zde sahal po Oscaru jako nikdy předtím a tenhle nezdar shledávám jako jednu z největších chyb v historii akademie. Co chcete víc než dokonalost? [Přesná stopáž: 124 min] (10.01.2007)