Hannibal

Řekněme si to pěkně polopatě: u "Lecterovské trilogie" platí - co režisér, to unikátní podání. Ale pokud míníte kázat o neskutečných nechutnostech, které tu jsou k vidění, rád bych všechny přítomné upozornil, že v knize se dočkáte daleko větších chuťovek. Ale zhodnoťme si dílko Ridleyho Scotta - ke všeobecnému zklamání se neshledáme s Clarice Starlingovou v podání božské Jodie, ale "jen" s Julianne Mooreovou. Ona to možná nakonec není taková škoda, protože závěr knihy a filmu se diametrálně liší, a nerad bych viděl one and only Clarice jednat podle filmového scénáře. Prostě by to nějak nebylo ono. Co ale je přesně ono, je prostřední část filmu, do posledního detailu kopírující předlohu - úchvatná Florencie, Palazzo Vecchio, Sál Lilií, geniální přednášky z historie umění, malý ostrý Harpy:), prostě brilantní. A s Florencíí souvisí poslední věc, ke které se tu míním vyslovit, a to soundtrack. Hodně ambientní hudba a ruchy Hanse Zimmera vám, za laskavého přispění filmových monologů Hannibala Lectera, prožene mráz po zádech, aby se v závěru mistr rozloučil nádhernou operní árií na text Danteho La Vita Nuova, Vide Cor Meum (kterou uvidíte v už opěvované Florencii). Nicméně právě Vide Cor Meum pochází od Patricka Cassidyho;) Dear Clarice, I have followed with enthusiasm the course of your disgrace and public shaming... (07.04.2003)

Hopkins byl opět skvělý a Gary Oldman také nebyl k zahození. Toto hodně lidmi dost opovrhované pokračování mi celou dobu přišlo výborné, až bohužel konce Ridleymu trochu ujel (ovšem jinak je jeho režie brilantní). Nevím čím to bylo, ale konec měl nastat po odchodu z prasečince. Potom už to byl jen odvárek a to kvůli atmosféře a celkové soudržnosti filmu (pojídání Liotty mě jinak bavilo). Julianne Moore jsem nikdy moc nemusel a ze všech sil preferuji Jodie, ale nic nemůže být dokonalé. Pro mě velká spokojenost, akorát "Červený drak" už neměl nikdy přijít. (03.04.2006)

Původní Mlčení jehňátek u mě dlouho bylo "pouze" skvělým thrillerem, ale s dalšími viděními v osobním žebříčku citelně stouplo. Psychologické profily postav i námět samotný byly jednoduše geniální, k tomu boží Hopkins s Fosterovou a pár chutných scén v příloze. Perla. Hannibal už v drzém názvu naznačuje, že Lecter tentokrát nebude "pomocná složka extrémního hnusu, využitelná při řešení jiného hnusu", ale přímo "titulní složka hnusu, které by měl někdo rozšlápnout ksicht, ačkoliv víme, že některé z nás nejspíše sežere". Pryč je aura neskutečně charismatické děsivosti, která sálala ze zdánlivě neškodného, uvězněného zločince. Trochu paradox, když má teď volné ruce. Problém je, že z ocelově neproniknutelného pojmu, který ohromoval lhostejností, inteligencí a zvrácenou šarmantností, se stala obyčejná oběť. Osoba, na kterou je tentokrát upírána všechna pozornost jedné scénáristicky chabé kriminálky. Klasická kočka a myš. Tak sledujeme předvídatelnou báchorku o policajtovi, který chce odměnu, jenže jak už to tak bývá, je za padouchem o krok pozadu. Clarice mezitím duševně onanuje nad záznamy s Lecterovým hlasem, někdejší Lecterova oběť dopadne přesně tak, jak se dá od začátku čekat a abych řekl pravdu, závěrečná půlhodina, se vším tím zachraňováním a prcháním, mi přišla jak pěkná hromada tvůrčí nemohoucnosti. Lecter je naštěstí pořád solidní bastard, Mooreová se s nástupem za Fosterovou poprala obstojně, pár scén donutí zvýšit pozornost a... má to docela dobrou atmosféru. 5/10 (14.09.2008)

Jodie, veřejně tě chválím za projev zdravého rozumu, díky kterému ses odmítla tohohle zúčastnit. Tam, kde byla Jehňátka mrazivá, tísnivá a k nesnesení napínavá, tam je Hannibal už jen samoúčelně nechutný a i když se mi některé Scottovy filmy docela líbí, tady mám pocit, že měl při režírování asi tolik mozku, kolik ho zbylo Claricinu šéfovi poté, co u něj Clarice a Hannibal povečeřeli. A to ještě film vynechává to, co nám v plné kráse předkládá kniha, po jejímž přečtení se už nikdy nezbavíte pocitu, že Harris zešílel a vy s ním. Herci povětšinou odvádějí dobrý výkon, i když člověk tluče hlavou do sedačky a ptá se, proč se do tohohle nechali lidé jménem Hopkins, Moore, Oldman a Giannini uvrtat (a odpoví si s neslušnou stručností "prachy"), italskou renesanci můžu a asociace se jménem Pazzi je zajímavá, takže jsem si v prvních chvílích i docela medila. Tím horší byl zbytek. Ne, zdaleka to nebyl nejhorší film, co jsem měla tu smůlu vidět, ale zklamání to bylo velké. A v případě Anthonyho zklamání bolí. (06.07.2007)

Pokračování výborných Jehňátek není tak působivé skrytými významy, ale bohatě to nahrazuje otevřenou vizuálností. Pro mě ovšem chybí více napětí a tajemna, více skryté perverze a úchylnosti, více vnitřního pekla. Vše zde ukázané je velkolepé, to ano, večeře ve třech mě naprosto dostala, ale...hmm...no...na pět* to asi nebude (14.11.2006)