Temný stín nad L.A.

Považujte mě za idiota, ale tohle je přesně typ filmů, jaké mám ráda a Kurt Russell ztvárňuje jednu z rolí, na které si skutečně čas od času potrpím. Tohle léto jich tolik nebylo, proto pro mě byl Temný stín nad LA požehnáním. Poznámka 19. ledna 2008 Viděno znovu asi po roce a půl. Teď už bych filmu asi hvězdičku ubrala, pořád mám ale z Temného stínu nad L.A. mnohem lepší pocit než z řady jemu podobných kriminálek (Training Day a spol.). Autor knižní předlohy James Ellroy (mimochodem napsal i předlohu k "L.A. - přísně tajné") staví celý příběh na poldech, korupci a zločinech, které by nejraději vysocí státní představitelé zametli pod koberec. A to jsou pro mě, společně s podmanivou atmosférou špinavého města a konečně neidealistickým a lehce nesympatickým hlavním hrdinu, důvody, abych si tento film, i přes nepříznivé hodnocení na CSFD, jednoduše zamilovala. (13.08.2006)

Takový klasický policajtský film, kterých se už dneska moc netočí - o poldech z ulice, kteří bojují proti zločinu jak se dá, i když to znamená porušovat zákon. Je v tom všechno, co by se dalo čekat - protřelý mazák vs. začínající bažant, alkoholismus, rozpadající se manželství. Ale hlavně díky Kurtu Russelovi, který na to pořád s přehledem má je to slušná podívaná. A posledních 30 minut (akce v ghettu uprostřed řádění negrů a závěrečný výstup při udělování hodností) je vynikajících. (05.03.2010)

3,5 hvězdy, ale přikláním se k vyššímu hodnocení, protože jsem se bavil. Film v nás nezanechá zážitek na celý život, ale dokáže pohltit a z děje na nás nevyskakují klišé a patos bubáci. Je to vcelku zdařilá, tedy dobrá akční práce. Kurtu Russelovi tato role (vlastně tyto role) náramně sedí a tak se v nás při sledování (a to je to zajímavé) mísí pocity, zda-li mu máme fandit či nikoliv, protože on to není vůbec jednoznačně pozitivní hrdina, ale také né vyloženě negativní. Tak jak je to? A to si musí každý posoudit sám :) Každopádně víme, že vybíjení klínu klínem nikam nevede :) (17.11.2011)

Sympatický filmeček, který částečně upomíná na policejní filmy 80-ých let. Mít výraznější režijní péči – jejíž absence je hlavním nedostatkem filmu – dopadl by ve srovnání s tematicky podobným, leč nadutým TRAINING DAY ještě daleko líp. Nápad zasadit fiktivní příběh o vykoupení „špinavého“ poldy do historického rámce rasových nepokojů v L.A. vypadal na papíře velmi dobře, ve výsledku bohužel příliš nefunguje. Škoda, Kurt by si to zasloužil. (08.08.2005)

Sheltonova notně přitvrzená variace (odpověď) na (Super)prohnilé C. Zidi(ho)? Možná. Spíše však další přírůstek do rozšiřující se nekompromisní sbírky D.Ayera aneb L.A.- „město andělů“? Bývávalo! Buďto to vzdali nebo na ně jednoduše (v pekle) nezbylo místo. Jak vidno, nejen Francie (pařížský Montmartre), ale i Amerika resp. L.A. je „oblíbenou to turistickou destinací“ pro bující korupci a organizovaný zločin ve státní sféře. Po pravdě, ono kde se mu nedaří. Nemusíme chodit daleko, že Praho! Balancování na hraně zákona je nebezpečné, nelze ho oddalovat do nekonečna, přičemž stačí jednou překročit mez a není cesty zpět. Max tak s havrany a bez fanfár. Jeden dávno ztratil ideály (pokud nějaké kdy měl), stejně jako se (kdovíkde, kdovíkdy) vytratila původní ušlechtilá myšlenka a žebříček morálních hodnot. Z ústředního motta „pomáchat, chránit, sloužit“ zbylo resp. bylo přebyto jediným, „mlčet“ aneb nehledáme (skutečné) pachatele, ale pachatele odpovídající jejich profilu. I přes celkem nekompromisní vyznění snímku, byť závěr dává jistou naději a ukazuje světélko na konci tunelu (někdo to nazývá klišé), je divák svědkem celé řady odlehčených momentů, to zejména díky „věčně žíznivému“ K. Russellovi (Sgt. Eldon Perry), kterému tento typ rolí od nepaměti sedne jak dětská prdelka na nočník (byť osobně dávám o něco málo přednost variaci, pracovně nazvanou, „věčně žíznivý šachový velmistr“).Zdatně mu sekunduje „obdivovatel historických památek-belgických Brugg“ B. Gleeson coby jeho zkorumpovaný šéf Jack Van Meter. Daleko za nimi povlává bezkrevný S. Speedman, který to uhrává „na plichtu“ s jediným „něco jako výrazem“ coby det. Bobby Keough, kterého Perry provází (rychlo)kursem zvaným škola života. Vítaným zpestřením jsou i střípky z osobního života všech hlavních hráčů, zabraňující jisté černobílosti postav resp. usnadňující (divákovi) lépe pochopit jejich chování. P.S. byť dokážu i pochopit důvody, které Ayera vedly k smířlivějšímu konci (tj., „návratu andělů do L.A. byť s notně ohořelými křídly“), osobně se taky řadím mezi ty, kteří by přímočařejší (cyničtější) alternativní závěr uvítali. 75% (21.05.2013)