Narozen 4. července

Bezmocnost jedince a pocity viny aneb Oliver Stone přesouvá „frontu“ do Spojených států. Trojnásobný držitel Oscara (právě za Narozen 4. července, Četu a za scénář k vězeňskému dramatu Půlnoční expres) se pustil do svého dalšího, klíčového a léta odkládaného projektu – portrétu naivního mladíka a zapřisáhlého vlastence, který se s nadšením něco pro svou zemi udělat dychtivě přihlásil do války ve Vietnamu (stejně jako samotný režisér, který patnáct měsíců služby ve Vietnamu strávil), aby nakonec, paralyzovaný od prsou dolů a hluboce rozčarovaný postoji ve Státech, čelil změnám ve své domovině. Trvalo to, ale nakonec vystřízlivěl z naprosté nenávisti i sebelítosti a stal se předním protiválečným aktivistou. Stone (stejně jako u předešlé Čety) dokresluje a dotváří pohled tápajících Američanů na vietnamský konflikt, neuhýbá pohledy do stran a natáčí v mých očích nejemocionálnější a nejucelenější drama z pomyslné trilogie. Jen ta délka! Tom Cruise zde zažívá jeden ze svých hereckých vrcholů, dokonale si osvojil tíhu kolečkového křesla a je velmi nepravděpodobné, že byste seznámení s jeho Ronem Kovicem litovali. Kameraman Robert Richardson a Spielbergův dvorní komponista John Williams opět nezklamali, ba naopak. 80% (18.03.2009)

Další masochistický film Američanů ohledně války ve Vietnamu. Na rozdíl od vojensky drsné Čety, Údolí stínů, Olověné vesty či Apokalypsy tenhle snímek válku jen letmo naznačí a věnuje se raději utrpení hlavního hrdiny. Jenže to tady už taky mockrát bylo - utrpení veteránů v Lovci jelenů nebo Návratu domů je věrohodnější a lépe zahrané. A film jako připomínka vietnamské války? Forrest Gump je vtipnější, Vlasy mají lepší příběh i muziku, Tábor tygrů má zajímavějšího hrdinu. Takže nakonec z Narozen 4.července zbývá jen ten patos - "Chci být dobrým Američanem. Chci sloužit své zemi." A taky hořkost ze zranění, zklamání a Stoneova levičácká politika. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=t8NR6n1nRMI (25.02.2010)

Je mi téměř jedno, jakého je Stone přesvědčení, ale o "své víře" přesvědčí jako filmař kohokoli. Kdyby takhle "přesvědčovat" uměl třeba Spielberg.... Nejsem Američan, abych tohle drama asi plně docenil, vroucně bych si přál nějakého režiséra, který se podobně "naveze" do našeho národního svědomí, byť ne nezaujatě. Ale shodou okolností jsem tenhle film viděl bezprostředně po posledních dvou epizodách "Band of Brothers" a ono "Why we Fight" se tak odráželo mnohem, mnohem silněji. (22.10.2005)

„Lidi říkaj, že to byl Vietnam, co tudle zemi srazilo na kolena. Ale tomu já sem nikdy nevěřil. Byla na tom mizerně už předtím. Vietnam byl jenom ten poslední hřebík do rakve. Neměli sme nic, co bysme jim dali sebou, dyž sme je tam posílali. Dybysme je poslali bez pušek, nebylo by to nakonec vo moc horší. Takhle se nedá jít do války. Do války se nedá jít bez Boha. Nevím, jak to může dopadnout, až bude ta příští. To vážně nevím...Vlast, kerou měli, byla úplně v háji. A je dodneška..“ (otec Llewelyna Mosse). Pár řádků z knihy někdy řekne víc, než film, co trvá přes dvě hodiny. Dojímá decentní John Williams, ale je vždycky špatné, když se režisér Stone nechá zastínit Stonem, co křičí do světa své politické názory. Dobře víme, že jsou situace, kdy se ti dva spolu umí krásně doplňovat.. (22.05.2019)

Stone se na Vietnam oproti Četě podívál úplně z jiného úhlu a opět mu to vyšlo. Nějvětší zásluhu na tom má Cruise, kterého ačkoli nemusím, tady předvádí prvotřídní výkon. Uvodní sekvence z dětství je vynikající, pak tempo povolí a vrátí se až po návratu z války. Scény z demonstrací jsou opravdu pozoruhodné a na důraznosti jim dodává hudba z pera Johna Williamse. Ačkoli Stone bere válku hlavně z psycholigického hlediska, nedělá film o nic míň atraktivněším, než ty přímo z bojiště. (29.08.2008)