Ben Hur

Bena Hura si sice nebudu pouštěť několikrát do roka, ale jsem rád, že jsem tenhle velkofilm mohl vidět! Určitě je to jeden z nejmonumentálnějších filmů vůbec, a přitom je celý dělán skoro na kolení, to klobouk dolů a nebýt té poslední fanaticko náboženské půl hodinky, dal bych jistě plný počet! Heston nehrál, ten se s Judou ztotožnil a bylo to fantastické, ale ani on nedokázal ten konec nějak oživit. Takhle je to jen za tři hvězdy, ale opravdu smekám a kdyby to bylo kratší, rozhodně bych Bena Hura vychvaloval, kde jen mohl. Škoda. (16.11.2008)

Příběh Forresta Gumpa biblického světa mě zajímal už dlouho, ale jeho enormní délka mě neustále odrazovala. Nakonec jsem si ho pustil a musím říct, že byla chyba to odkládat. Film odsýpá docela rychle a příběh, výprava a režie odvádějí skvělou práci. Hlavně jsem se těšil na proslulý koňský závod, který je až na směšně zrychlenou úvodní přehlídku opravdu perfektní. Není to ale jediná přednost. Ben Hur je jedním z filmů, na které se kvůli jeho délce podívám jen jednou, ale určitě to je filmový zážitek. Hodnocení 80%-90%. (04.09.2009)

Nemám rád staré historické filmy. Vlastně nechápu proč se jim říká hidtorické. Víc by se hodilo používat kostýmované. Nelíbí s emi jejich přílišná stopáž, roztahanost, výpravnost, zbytečná pompeznost, moralizování a příliš jasné dělení na kladné a záporné postavy. Tohle všechno je i v Ben Hurovi. Ale přesto nemohu jinak než dát za pět. (25.05.2006)

Náboženský motiv, zvláště díky styčným prvkům s Životem Briana, ve mě vyvolával silné podráždění bránice. Římské a vůbec dobové reálie jsou silně poupraveny vzhledem k "poselství věků", stopáž značně přepálená a závěr notně kýčovitý. Snad žádný film nevyjadřuje velkohubost Hollywoodu více, než právě tenhle. Ale já jsem bezvěrec, věřící to asi vidí jinak. (21.01.2006)

Třiapůlhodinový epos podle knihy generála Lewa Wallace z roku 1880 vypráví o zámožném židovském šlechtici z rodu Hurů, který se vydává na cestu pomsty poté, co jej zrad nejlepší přítel. Drama fiktivních postav se odehrává v autentickém prostředí známém především z Nového zákona. Vždyť také podtitul zní „Příběh Ježíše Krista“. Samotného Ježíše uvidíme pouze zezadu, tvář kamera nikdy nezabere, přesto právě scéna s nim patří k těm nejsignifikantnějším. Co se však při vyřčení jména Ben Hur vybaví každému, je nezapomenutelný, cca osmiminutový závod čtyřspřeží. Rok průběžně natáčená scéna, kterou paradoxně nerežíroval samotný Wyler, nýbrž pomocný režisér Yakim Vanuty. Jelikož podobně rozmáchlá produkce nemůže být postavena na jedné, byť bezmála dokonalé scéně, jsou zde pochopitelně také věrohodné kostýmy, skvělí herci, scénář vyhýbající se patosu, orchestrální hudební doprovod Miklose Rozsy, novátorské techniky kamerových záběrů, obrovský emotivní náboj a pochopitelně režie Williama Wylera, který si mohl vyzkoušet i sandálový velkofilm. Velkofilm, těžké se vyhnout tomuto slovu, když již sedmiminutová hudební předehra napovídá, že tohle nebude komorní drama o třech postavách. Přejděme však k jádru věci: Ben Hur za ty roky zestárl a dost. Příběh je na dvě stě minut příliš povrchní, jásavá, nepošpiněná červeň pelerín římských vojáků tahá oči, myšlenku „víra tě postaví na nohy“ pohřbívá její plochost a souboj galér v jedné obrovské nádrži? – škoda slov. Ale stejně: 100 švadlen, zbrojířů a koželuhů, 40 tisíc tun španělského bílého písku, 100 tisíc kostýmů, 8000 statistů, celkem přes 300 scén, 15 milionů rozpočet, 80 milionů zisk. To mluví za vše – Ben Hur JE velkofilm a jako takový si zaslouží být hodnocen. 85% (06.01.2007)