Život na zámku

Ak niečo patrí medzi top 10 autentickostí z českých deväťdesiatok, tak popri Danovi Nekonečnom, opoziční smlouvě a nevykúriteľných (česky nevytopitelných, zato slovensky ľahko vytopiteľných) sklenených vestibuloch má svoje miesto zaručené aj tento seriál. Tmavé interiéry, ošumelé exteriéry, biele ponožky, fialové saká. Napriek pokrivkávajúcej kvalite spracovania autentické, pretože odrážajúce realitu taká aká bola. Nezabudnuteľné hlášky, zrkadlo mužskej ješitnosti, a baví ma ako máloktorý čs. seroš. (06.10.2019)

Seriál Život na zámku odrážel tehdejší náladu. Restituovalo se ve velkém. Zpátky do vlastnictví dostávala šlechta zámky, hrady - to ostatně použil jako námět Hynek Bočan v seriál Hotel Herbich. Jaroslav Hanuš a Jan Míka ale seriálové rodině Králových, zde je patrné, jak si pohráli i se slovními hříčkami, přisoudili dědictví. A k tomu spletitou dávku růžných osudů. Některé scénky ze seriálu jsou náhodou docela legendární a humorné. Například když přející bratr K. Macháčkové Václav Vydra křepčil poté, co doktor Král v televizní soutěži vytočil prohru. A celá řada jiných. První série svůj smysl měla a bavila. Přestože i ve druhé sérii najdeme plno zábavných scén, je už děj viditelně natahovaný. Vlastně ani s názvem seriálu už nemá nic společného, protože boj o zámek nám zcela vymizel. Přesto si myslím, že současných 54 % je nejen nezasloužených, ale též málo. Z devadesátých let je to jedna z těch lepších seriálových záležitostí. (20.12.2021)

Porevoluční české seriály, které jsem viděl, bych dokázal spočítat na prstech jedné ruky. Život na zámku byl jedním z nich. Dodnes nevím, proč jsem se na seriál začal dívat a proč jsem se vydržel dívat až do konce. Nikdy to nebude vysoce opěvovaný zázrak, přesto dokázal velké množství lidí pravidelně připoutávat k televizním obrazovkám. Tvůrcům nelze upřít řemeslně dobré dílo (vzhledem k době a cílové skupině), které o hodně převyšuje český seriálový průměr. Opravdu marně hledám důvody, proč se mi to líbilo, ale líbilo a to je podstatné. (27.05.2016)

Tvůrci Hanuš s Míkem se pokusili navázat na tradici velkých a úspěšných českých seriálů, které před revolucí patřily k nedílné součásti večerního televizního vysílání. Podařilo se jim to. Divácký ohlas byl značný, i když seriál trpěl po režijní i scenáristické stránce křečovitostí, kterou se nepodařilo úplně odbourat ani v následující řadě. Vsadilo se do té doby na málo prověřené herecké obsazení, kdy se vedle zkušených herců objevili také začátečníci, kteří si nevedli nijak špatně. Příběhová stránka v mnohém připomínala rukopis Jaroslava Dietla, ale rozpracovat postavy tak, jak to uměl on, se nepodařilo s takovým přehledem. Někteří herci je navíc hráli zpočátku docela křečovitě, než se dostali do rytmu rolí, které je provázely po další pětiletku. Osudy rodiny Králů jsou však seriálem, který řadím k tomu lepšímu, co se v naší porevoluční seriálové tvorbě objevilo. A je třeba jej ocenit stále víc, když je to v současnosti přímo seriálová mizérie. 60% (05.06.2012)

Polovina 90. let a Život na zámku plnil hlavní vysílání České televize. Problémem seriálu je ale plejáda nesympatických postav, které to celé boří. Navíc mi vadila i "tvrdá palice" postavy Tomáše Topfera, která šla za každou cenu vždy proti zdi a pak chtěl být od diváků strašně litován, jak mu to v tom životě na zámku nevychází. (27.06.2012)