Klepání na nebeskou bránu

Nemají co ztratit. Jeden jí má v hlavě, druhý v kostech. Jeden je drsňák, druhý slušňák a snílek. V nebi se mluví jen o moři, ten druhý ho nikdy neviděl, takže flaška tequily a jedna kára bude jejich vysvobozením z prostor nemocnice. V kastlíku u spolujezdce navíc najdou bouchačku, v kufru pak balík marek. Zbytek je prošpikovaný Tarantinem, dvojicí gangsterů-packalů s tmavými brýlemi a tenkými vázankami, požitkářstvím, situačními gagy, skvělým soundtrackem, slušivými pointami a výtečnými hereckými výkony (Til Schweiger, Jan Josef Liefers, Moritz Bleibtreu).. Co víc si od Němců přát? (01.09.2014)

Nesnesitelná lehkost blížícího se nebytí - a jeden z nejstylovějších filmů jaký starý kontinent kdy stvořil. Zběsilá jízda snoubící stejnou měrou humor s akci a jemnou citlivostí o chlapech co nemají co ztratit, a prostě chtějí cítit, že jsou pořád ještě naživu. Tarantino zakořeněný v oduševnělém evropském artu. 9/10 (13.02.2016)

"Tak my klepeme na nebeskou bránu, chlastáme tequilu, jsme jasný kandidáti na rakev a ty jsi ani jednou nebyl u moře?" Já už jsem tedy u nejednoho moře byl, i teplem nijak neovlivněný Balt jsem měl možnost navštívit, ale teď toho trošku lituju. Kam já chudák pojedu na své poslední pouti? Himaláje to asi nebudou, protože tam poslední dobou nedodávají kyslík, Sýrie asi taky ne, protože mi zdravotně nedělá dobře uřezávání hlavy a do USA nechci, protože tam mám zákaz vstupu. Asi pojedu na Severní pól a budu tam do nekonečna chodit na sever a na jih, ale potřebuju parťáka do nepohody a penězi naditý kufr, aby se mi umíralo tak spokojeně jako Martinovi s Rudym. (11.02.2016)

Ale ano, na německou kinematografii je to majstrštyk a úspěch filmu znamenal významné oživení v německém filmovém průmyslu 90. let. Nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, konec konců 4 hvězdičky svědčí o tom, že mě svého času pobavil, ale přece jen mám pocit, že je to poněkud přeceňovaný snímek. Kladem je určitě spojení umírání s černým humorem a pozitivní snahou využít každou minutu svého života. Na druhé straně, humor, který má své skvělé momenty, kolísá a vyskytují se i trapné okamžiky, zejména v závěru, kdy se objeví Rutger Hauer. Pak je to samozřejmě téma, které může být označeno za vykalkulované, což nemusí být pravda, ale vyvrátit se to nedá. Existují pochopitelně i mnohem horší varianty slzopudných sentimentálních filmů, takže to bych Klepání na nebeskou bránu nevyčítal. Každopádně si ale myslím, že Thomas Jahn není talentovaný režisér, jak o tom konec konců svědčí celá jeho kariéra a pouze se mu povedlo v jednom případě se strefit do vkusu a očekávání diváků. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2009)

Popravdě řečeno, "Klepání na nebeskou bránu" v mém případě přineslo určité zklamání. Čekal jsem trochu hlubší ponor a místo toho jsem dostal bláznivou komedii. Je ovšem pravda, že film kromě toho, že si neuvěřitelným způsobem dělá legraci z akčních filmů či thrillerů, především odráží zcela konzumní hodnoty tohoto světa. Bez jakéhokoli přesahu do věčnosti... celkový dojem: 75% (09.09.2009)